Odpoledne obě vařily švestky a hrušňové sušky, dusily červené zelí a připravovaly salát z celeru a červené řepy. Mamince nezbylo mnoho času na povzdechy, zvlášť když babička navrhla, že další nálev čaje s mlékem, cukrem atd. povzbudí životní síly. Zdá se, že to veselé povzbuzení mamince příliš dlouho nevydrželo, protože když jsem jednou v noci musela vstát, viděla jsem ji, jak se vroucně modlí před naším velkým obrazem Krista. Dostala jsem o ni strach a začala plakat. Tu si mě konejšivě vzala do náruče a přitáhla si mě k sobě do postele. U jejího teplého těla jsem zase našla klid a usnula.

Když jsem druhý den ráno přišla do kuchyně, byla babička už u vytahování štrůdlového těsta a maminka u opalování husích brk. Vypadalo to, jako by obě vařily pro velkou rodinu. Odpoledne jsem musela jít spát, protože maminka řekla, že večer bude dlouhý a náročný. Ačkoli jsem šla do postele jen neochotně, přesto se mi zavřely oči. Za okny se už stmívalo, když mě babička vzbudila. „Hned přijde Ježíšek!" prozradila mi a že prý už slyšela zvoneček. V zbrklém spěchu a radostném očekávání jsem se připravovala na velký okamžik. —

A pak nepřišel Ježíšek, ale telegrafní posel. Ponurý a s chladným dechem stál před našimi dveřmi. Tehdy byl jen zřídka poslem dobrých zpráv, protože lidé šetřili a nedávali peníze za telegramy, pokud to nebylo bezpodmínečně nutné. Babička přijala tu zlou zprávu. Maminka stála jako přirostlá k podlaze a třásla se. Babička tiše přečetla: „Přijeď hned, Heini onemocněl spálou." Vzala jsem maminčinu ledovou ruku a měla jsem o ni jenom strach. Tím se dokonce probrala. Beze slova mě vzala do náruče. Pak si sbalila cestovní věci. Babička sundala dobré jídlo z plotny, křupavou husu z trouby a všechno postavila do chladu. Nikdo z nás už neměl hlad.

Mnohem později přece jen přišel Ježíšek. Maminka měla už sbaleno, kufr stál připraven na příští ráno, když najednou tiše zazvonil nebeský zvoneček. Běžela jsem do pokoje. Pod září mnoha svíček ležela v nově vyzdobeném kočárku pro panenky nádherná panenka-maminka se skutečnými vlasy. Můj domeček pro panenky tam byl také – dostal nové tapety, nové záclony a nové nádobí. Na jedné z nejnižších větví vánočního stromku visel český policista z jemné čokolády. Jeho obličej byl z růžového marcipánu a přes jeho kulaté tělo se leskla uniforma ze staniolu. Bylo by to všechno tak nádherné, kdybych v maminčiných očích neviděla tolik smutku.

Druhý den ráno jsme se za ní dívali. Pan Ondráček ji také odvezl na nádraží. Rychle zmizela za hustými sněhovými závoji. Ta zima byla krutá . . .

Celý den jsme čekaly na zprávu, moje babička a já. Ona cvakala pletacími jehlicemi a já jsem si hrála chvíli s panenkou-maminkou, chvíli s domečkem pro panenky a neměla jsem k tomu ani chuť, ani klid. Žádná zpráva nepřišla.

Čekaly jsme až do dalšího večera. Babiččiny jehlice cvakaly dál a mně už dávno přešla chuť si hrát. Zase se setmělo a bylo strašidelně ticho. Rozsvítily se pouliční lampy. Tu se najednou odemkly domovní dveře a po schodech nahoru se s velkým rachotem hnalo hluku. Za tlustým balíkem přikrývek jsem sotva poznala svého otce. Nesl to funě v obou pažích. Za ním přišla bledá a utrápená moje milá maminka a pak muž s šoférskou čepicí. Nesl zavazadla. Po Heinim nebylo ani vidu. Dostala jsem hrozný strach. Ale když otec postavil velký balík na Heiniho postel a začal ho rozbalovat, udělalo se mi u srdce lehčeji. Dodnes vidím, jak se snažil bratra posadit a jak se ten hned zhroutil jako prázdný pytel od brambor. Jeho slabé nožičky byly příliš zesláblé na tíhu těla. Ale jinak nevypadal moc nemocně. Otec zjistil, že Heini už nemá horečku. „Určitě ji ztratil mezi oběma peřinami v automobilu!" jásal otec. Byli jsme všichni šťastní. Babička horlivě přinesla nemocenskou polévku, kterou si můj statečný bratr nechal poslušně srkat. U poslední lžíce usnul. Maminka s babičkou ohřály husu, červené zelí a knedlíky od Štědrého dne, a pak nám to všem báječně chutnalo. Později byl ještě jablečný štrůdl a spousta dobrot. Pan šofér se brzy zhroutil na naši koženou pohovku a vyčerpaně usnul. Maminka ho ještě přikryla teplou dekou. —

věta pokračuje na dalším listu ⟶