Řemesla a obchody v našem starém horním městě

Řezníci a uzenáři ve staré vlasti by nám měli zůstat ve zvláštní paměti. Kolik jen specialit připravovali pro obyvatelstvo. U nás nebyli žádní „metzgeři", ale řeznické živnosti.

V Horní ulici (Obere Gasse) byla řeznictví Oskara Hanse, hostinského u pošty. V hostinci „Stadt Wien" bývalo také řeznictví, ale nájemci je neudrželi. V Hlavní ulici měla rodina Emila Reifa dobře prosperující řeznictví. Na Zehntplatzu se nacházel řeznický provoz rodiny Dietrichových.

V Hlavní ulici byla za mých školních let řeznictví s hostincem Gareis.

V jedné z „budik" měl svůj obchod řeznický mistr Schröck.

Konsum měl vlastní řeznický obchod, který vedl krajan Apel.

U dívčí školy měla rodina Steinbachových řeznický obchod s hostincem „U jelena" („Zum Hirschen").

Na Starém trhu si zřídil obchod řezník Markgraf.

Vedle cukrárny Reifových bylo řeznictví (Gfellerer), to už se ale neprovozovalo.

Na náměstí sídlil všeobecně známý řeznický mistr Wirlitsch, už docela moderně s chladicím zařízením. O kus dál bylo řeznictví Hess.

V Neustadtu se usadil Gareis-Schorsch. Ve „Fabriks-Hotelu" bylo řeznictví Fliegl.

Myslím, že jsem na nikoho nezapomněl. Počkat, přece jen – Josef Ott, manžel Lois Sandigové, ten krátce jednu sezonu řeznil v Pivovarské uličce (Bräuhausgasse).

Určitě si ještě někteří krajané vzpomenou na dobré uzeniny, které naši řeznický mistři vyráběli. Zvlášť oblíbená byla braunschweigská klobása. Pak tu byly ještě „pražské párky", které měly na skladě všechny obchody. „Pražská šunka" nebyla tolik žádaná, protože jsme si na ni tehdy nemohli tak dobře vydělat, ale znali jsme ji – vždyť mnozí krajané byli v Karlových Varech, tam bylo možné šunku sehnat v každém obchodě.

Pekáren bylo v našem městě také dost. Co všechno dobrého tam napekli! Velké i malé žemle. Zvlášť oblíbené byly copánky (Zöpfl) posypané mákem, rohlíčky (těm, co se cítili trochu výše postavení, říkali „kipferle"), hvězdičkové žemle, malé žemličky a mnoho dalšího. O masopustě roznášeli preclíkáři toto pečivo po hostincích. Kde dnes ještě takové zboží dostanete? Kdo si dá ještě takovou práci? Dnes jsou jen normované žemličky bez jakékoli práce navíc. Snad jen v Rakousku se dá takové pečivo ještě sehnat, jaké bývalo kdysi v naší staré vlasti.

Na Starém trhu byla pekárna Kolbova, tam byly velmi dobré žemle a dobrý chléb.

Také na Starém trhu měl svůj obchod pekařský mistr Stöhr. Na toho si vzpomínám zvlášť v souvislosti se svátky v Horním Slavkově (Schlaggenwald), protože odtamtud se nosily domů velké kulaté plechy s koláči, a ve velké předsíni před pecí člověk často nevěděl, kam šlápnout – všechny koláče byly obložené povidly, drobenkou a tvarohem.

Dříve tu byl ještě jeden pekař – rodina Waldertových. Řemeslo asi opustili kvůli věku. Usedlost se nacházela vedle mydlárny Bleidelových.

Na náměstí měl pekařský mistr Weidl pěkný obchod a poblíž dívčí školy měla svůj prodejní krám rodina Geierova. Dříve patřila tato usedlost Aloisi Stenglovi a jeho manželce. V Neustadtu se nacházela pekárna Albova. O té toho moc povědět nemohu.

Na Horním Příkopu (Oberer Graben) měla svou pekárnu rodina Gareisova. Tam to o svátcích chodilo přesně tak, jak už jsem popsal – všechno bylo plně vytížené kulatými plechy s koláči. Nemá se zapomenout ani na „pečení štol".

Na Fußlplatzu byla pekárna Josefa Kühnhackla. O tom vím, že pekl obzvlášť dobré masopustní preclíky. V Hlavní ulici byla pekárna Krebsova.