V Horní ulici byl za mých školních let pekař Kempf, po něm následovalo více nájemců. Naposledy byl, pokud vím, majitelem krajan Georg Hahn.

Všichni museli být pilní, aby obstáli. Časně zrána se muselo vylézat z postele. Výdělek byl skrovný, peněz bylo tehdy málo. Ale chléb musel být, byl to oblíbený pokrm většiny obyvatel. Chutnal tehdy také obzvlášť dobře. Ve srovnání s dneškem, kdy je na trhu stovky druhů chleba, byla naše doba velmi skromná. Tehdy si nikdo nedovolil vyhodit kousek chleba. My školáci jsme na svačinu nedostávali chléb s uzeninou a dobrým máslem. Ani žádné ovoce nám svačinu nezpříjemňovalo.

Zbývá jen otázka, zda ta doba byla hezčí a spokojenější než ta dnešní. Kolik metráků svačinových chlebů dnes putuje do popelnic. I v domácnostech končí leckterý chléb v odpadu. Dříve byl hřích, když se chléb vyhodil. V chlebu se vidělo Boží požehnání. Při každém nakrojení bochníku se na jeho rubu udělaly nožem tři křížky. Tento zvyk už dnes zřejmě mnozí, kdo chléb krájejí, nepoužívají. Žijeme v blahobytné společnosti a člověk nemá potřebu vzdávat Nejvyššímu byť jen symbolické díky. Kéž tak zůstane.

My starší nechceme zapomenout na námahu našich předků, kterou museli vynaložit, aby nasytili tolik úst. Tehdy u stolu přece nesedělo jen jedno dítě, sedělo tam víc dětí a ještě další členové rodiny. A u nás bylo navíc třeba postarat se i o širší rodinu.

Dnešní bytové poměry dovolují jen zřídka, aby byli starší lidé přijati do rodiny. Smysl zaměřený na zisk nenechává čas na převzetí kdysi samozřejmých povinností. Modlitba, v níž prosíme Boha o chléb náš vezdejší, je už jen zvykem.

Richard Brummeissl

Schlaggenwaldský Heimatbrief je mostem k domovině!

věta pokračuje na dalším listu ⟶

Hledají se dva mladí lidé: jazyková a kulturní práce v německo-brazilské obci

Bádensko-württemberská organizace DJO-Deutsche Jugend in Europa vedla po několik let německé jazykové a kulturní programy v brazilské obci (okrese) ITAPIRANGA, ležící v nejzápadnější části spolkového státu Santa Catarina, jejíchž zhruba 28 000 obyvatel je z 95 % německého původu. Péče o výuku německého jazyka a kulturní život přešla před nějakou dobou na VŠEOBECNÝ NĚMECKÝ KULTURNÍ SVAZ (ALLGEMEINER DEUTSCHER KULTURVERBAND) ve Vídni, který ve spolupráci s bádensko-württemberským PRACOVNÍM KRUHEM MLADŠÍCH SUDETSKÝCH NĚMCŮ (ARBEITSKREIS JÜNGERER SUDETENDEUTSCHER) podporuje také sudetoněmecké osady a společenství v zahraničí.

Pro Itapirangu se na dobu jednoho až dvou let hledají dva mladší lidé, kteří budou schopni vyučovat němčinu začátečníky i pokročilé všech věkových kategorií a zároveň se ve spolupráci se stávajícími mládežnickými a kulturními skupinami věnovat kulturní oblasti (práce s mládeží, hudba, zpěv, společenský tanec, předávání znalostí). Počítá se s odměnou podle místního tarifu, náklady na letenku budou hrazeny.

Zájemci by se měli co nejdříve spojit buď s VŠEOBECNÝM NĚMECKÝM KULTURNÍM SVAZEM (Fuhrmannsgasse 18 a, A 1080 Wien, telefon 0222/482273), nebo s PRACOVNÍM KRUHEM MLADŠÍCH SUDETSKÝCH NĚMCŮ (Schloßstraße 92, 7000 Stuttgart 1, telefon 0711/625411).