Milí krajané!
Nejprve bych chtěl znovu srdečně poděkovat všem dárcům, kteří umožňují další vydávání Heimatbriefu. Všem krajanům, kteří svými domovskými příspěvky stále znovu připomínají naše myšlenky na násilně opuštěný domov, chci vyslovit „děkuji". My, kteří jsme kdysi tam žili, nezapomeneme na svá místa až do konce života, ať se nám tady daří sebelépe. Ani tady se pro nás dnešek nestal skutečným domovem. Chybí ten kousek země, kde je opravdové „doma". Zákoutí obcí, toulky po polích se starými, trefnými názvy – to vše zůstává nezapomenutelné!
Bohužel místa a jejich jména vymazali. Německá jména, která platila po staletí, nahradili slovanskými označeními. Starý domov osídlili cizinci, ale pokrok a blahobyt jim zůstává odepřen. Ti, kdo tam nyní vládnou, se s prosbou o pomoc obracejí na národ, který nejvíce nenávidí. My jsme takové pocity vnímali po staletí a v roce 1945 se tvrdě projevily.
Doba husitská snad nebyla horší, tehdy se ale aspoň neprováděl vyhánění německého obyvatelstva. Přesto i tehdy mnoho Němců muselo zemi Čechy opustit. —
Mluví se tu u nás hodně o smíření. Toto slovo smíření má být mírným gestem, kterým se mají zastřít obrovské částky vynakládané na podporu komunistických systémů. Dosud naši politici nepromluvili ani slovo o těch, kterým bylo kdysi spácháno velké bezpráví – i nám, východním Němcům. Kdyby to udělali, prý by to narušilo zahájenou východní politiku. Mlčí se a daňové peníze se dávají na podporu bankrotářů, protože to jsou. Za téměř 50 let se jim nepodařilo vytvořit blahobyt svých národů, jak sliboval „Internacionál". Nyní stojí Polsko prosebně – ne, spíš žádostivě – před branou. Náš spolkový prezident Weizsäcker jistě bude mít v zavazadle správný dárek pro Polsko při své plánované cestě tam 1. září t.r. I spolkový kancléř Kohl jistě znovu přiveze náležitý balíček. Zapomenuto je 10 milionů vyhnaných z těchto oblastí, zapomenuto je, že nám byl uloupen kus německé země a lidé, kteří tam kdysi žili, přišli o svůj majetek. Boží řízení je zřejmé. My, kdysi zatracovaní, jsme se nyní stali dobrodinci pro ty, kdo nás zatracovali. Znovu vzbudíme závist, protože zdánlivý blahobyt klame. Vytrubování „jsme nejbohatší země" – jak často slýcháme – nás přivede do zkázy mnohem dříve, než si kdo chce připustit. Ještě se nepodařilo vrátit 2,2 milionu nezaměstnaných (a to prosím Němců) zpět do práce. Jak mají u nás najít práci ti mnozí přistěhovalci? Vždyť většina sem přichází bez dostatečného vzdělání. Jaké obrovské částky se musí na tyto lidi vynakládat, to my prostí lidé ani nedokážeme odhadnout. Budoucnost ukáže, zda naše malá země ještě dlouho ustojí nápor Poláků, Jugoslávců, Turků a dalších. —
Od té doby, co se objevili „Republikáni", se zdá, že se v Bonnu probudili ze spánku. Náhle je vidět velkou shodu mezi vládou a opozicí. Ano, byli by dokonce ochotni vytvořit velkou koalici, kdyby se výsledky voleb zásadně změnily. Náhle se poznávají chyby, které byly v politice učiněny. Naráz se ruší zákony, které lidu ukládaly zátěž. Najednou už není potřeba srážková daň a mladí občané Spolkové republiky nemusí sloužit v armádě tak dlouho. Brzy snad i ministr Blüm něco škrtne z reformy nemocenského a důchodového pojištění? A v otázkách životního prostředí se také trochu víc pohne. I tady musela nejprve vystoupit trochu komunisticky zabarvená strana a veřejně poukázat na obrovské škody na přírodě. Předtím žádná z vládnoucích stran v tomto ohledu příliš neudělala. —
Nyní je hlavním tématem politiků dům „Evropa". Popisují ho v nejrůžovějších barvách. My Němci jsme tak milovaní, že by nás rádi viděli zničené. Ale Němce potřebují! Jsme dobrá dojná kráva. Každý národ zkrátka dojí, jak jen může. Naše uložené daňové zatížení dodává potřebné prostředky. Naše vyspělá technika, píle a šetrnost velmi posílí ES a společný trh, což prospěje nyní nedostatečně rozvinutým Evropanům. Ale už teď zesilují kritické hlasy, zejména ze středních vrstev, které se obávají nejhoršího. Náš odpor dosud nepřinesl žádný úspěch – ani v pivní válce, ani zákaz dovozu sójových potravin. Hory masa a másla rostou stále výš, mléčné jezero poroste, účet za tuto hospodářskou a zemědělskou politiku nám bude jistě předložen. Všechny ostatní pak asi odškodní z pokladny ES.
Liebe Landsleute!
Liebe Landsleute!
Zuerst möchte ich allen Spendern für den Fortbestand des Heimatbriefes wieder herzlichen Dank sagen. Allen Landsleuten, die mit heimatlichen Beiträgen unsere Gedanken immer wieder an die zwangsweise verlassene Heimat erinnern, möchte ich ein „Dankeschön" aussprechen. Wir, die wir einst dort gelebt haben, werden bis ans Lebensende unsere Orte nicht vergessen, auch wenn es uns hier noch so gut geht. Für uns ist das heute hier auch keine echte Heimat geworden. Es fehlt das Fleckchen, wo es ein echtes „Daheim" gibt. Die Winkel der Orte, das Streifen über die Fluren mit den alten zutreffenden Bezeichnungen, all das bleibt uns unvergessen!
Leider radierte man Orte und Benennungen aus. Man ersetzte die Jahrhunderte bestandenen deutschen Namen mit slawischen Bezeichnungen. Man besiedelte die alte Heimat mit Fremden, aber Fortschritt und Wohlstand bleibt ihnen versagt. Hilfesuchend wenden sich die jetzt dort Regierenden an das Volk, das sie am meisten hassen. Wir haben solche Gefühle Jahrhunderte gespürt und 1945 kamen diese hart zum Durchbruch.
Die Hussitenzeit dürfte nicht schlimmer gewesen sein, damals wurde nur keine Austreibung an der deutschen Bevölkerung betrieben. Trotzdem dürften auch in jener Zeit viele Deutsche das Land Böhmen verlassen haben. —
Man redet hier bei uns viel von Versöhnung. Dieses Wort Versöhnung soll eine milde Geste sein, um damit die Unsummen verschleiern zu können, die aufgewendet werden, zur Unterstützung der kommunistischen Systeme. Bisher wurde noch nie ein Wort von unseren Regierenden an jene verloren, die einmal das große Unrecht auch uns Ostdeutschen zugefügt haben. Wenn man es täte, würde angeblich die eingeleitete Ostpolitik gestört. Man kuscht und nimmt die Steuergelder zur Unterstützung der Bankroteure, denn solche sind es. Sie haben es in beinahe 50 Jahren nicht fertiggebracht den Wohlstand ihrer Völker, wie es die „Internationale" versprach, zu schaffen. Nun steht Polen bittend — nein fordernd — vor dem Tor. Unser Bundespräsident Weizsäcker wird schon das richtige Geschenk im Gepäck für Polen bei seiner am 1.9. d.J. geplanten Reise nach dorthin vorgesehen haben. Auch Bundeskanzler Kohl wird abermals die richtige Packung mitbringen. Vergessen sind die 10 Millionen Vertriebenen aus diesen Gebieten, vergessen ist, daß uns ein Stück deutsches Land geraubt wurde, und die dort einst lebenden Menschen um ihr Hab und Gut gebracht worden sind. Gottes Walten ist sichtbar. Wir einst Verdammten sind nun zum Wohltäter für die, die uns verdammten, geworden. Wir werden wieder den Neid erregen, weil der scheinbare Wohlstand täuscht. Das Hinausposaunen „wir sind das reichste Land" — wie oft zu hören ist, wird uns den Ruin viel früher eintragen, als man es wahrhaben will. Noch ist es nicht gelungen 2,2 Millionen Arbeitslose (wohlgemerkt deutsche Menschen) wieder in Lohn und Arbeit zu bringen. Wie sollen die vielen einwandernden Menschen bei uns Arbeit finden? Kommen die meisten doch ohne genügende Ausbildung hierher. Welche Unsummen für diese Menschen aufgewendet werden müssen, können wir einfachen Leute gar nicht ermessen. Die Zukunft wird es lehren, ob unser kleines Land noch lange dem Ansturm der Polen, Jugoslawen, Türken u.a. standhalten kann. —
Seit die „Republikaner" in Erscheinung getreten sind, scheint man in Bonn aus dem Schlaf erwacht zu sein. Plötzlich kann man große Gemeinsamkeit zwischen Regierung und Opposition erkennen. Ja man wäre sogar bereit eine große Koalition zu bilden, falls die Wahlergebnisse sich grundlegend verändern sollten. Plötzlich erkennt man die Fehler, die in der Politik gemacht worden sind. Da werden auf einmal Gesetze wieder aufgehoben, die dem Volk Lasten aufgebürdet haben. Da braucht man plötzlich die Quellensteuer nicht mehr, und die jungen Bundesbürger müssen auch als Soldaten nicht länger dienen. Bald wird auch Minister Blüm etwas von der Reform der Kranken- und Renten-Versicherung streichen? Und in der Umwelt wird sich etwas mehr regen. Da mußte vorher ebenfalls eine kommunistisch angehauchte Partei auftreten und auf die gewaltigen Naturschäden in der Öffentlichkeit hinweisen. Vorher hat keiner der regierenden Parteien sehr viel diesbezüglich getan. —
Jetzt ist das Hauptthema der Regierenden auf das Haus „Europa" gerichtet. Man beschreibt es in den rosigsten Formen. Wir Deutsche sind so sehr geliebt, daß man uns gerne vernichtet
věta pokračuje na dalším listu ⟶
Rozdělení textu na listy je odhad — text může o odstavec přetéct na sousední list. Původní znění vlevo je vždy přesné.
Klikni na větu a ukáže se, kde na skenu stojí. Zvýrazňují se celé řádky, ne přesná slova — místo je tedy přibližné.