⟵ věta pokračuje z předchozího listu

Za mír v Evropě vděčíme svému pasivnímu odporu. V základním zákoně je stanoveno, že žádný německý voják nesmí být nasazen mimo naše spolkové území. Tento článek základního zákona dosud zabraňoval, aby naše spolková armáda byla jako hasič vysílána do jiných válečných oblastí. Tvůrci základního zákona mysleli daleko dopředu! Zřejmě už před 40 lety poznali, že Německo nezůstane bez vojáků. Bohužel zbrojení a další vyzbrojování pohlcuje obrovské částky. Pro Američany je to ale stále málo. Měli bychom se jednou zeptat, kolik na svou obranu vydávají jiné země. Nakonec my, západní Evropané, máme přece společně jen jednoho protivníka na východě.

Doufejme, že mír na našem kontinentu vydrží ještě pěkně dlouho. Lze předpokládat, že tomu napomáhají i četné cesty našich státníků. I papež přispívá svým dílem svými mnoha cestami a líbáním země. Bohužel se nouze národů žijících v těchto zemích ještě nezmírnila. Naopak – bojují proti sobě nejmodernějšími zbraněmi.

Kdo jsou dodavatelé válečné techniky do těchto nedostatečně rozvinutých zemí, se před námi tají. —

Můžeme být zvědaví, jak dopadnou volby do Evropského parlamentu. Zda úsilí bojovat proti „Republikánům" přineslo stávajícím stranám úspěch? Zdá se ale, že malý čilý vítr přece jen vyvolal pohyb v práci stran. Vedou se čilé diskuse a v televizi se řečníci předhánějí. Je lepší vypnout tu bednu. Diskuse jsou nudné a otravují člověka. Výklady o § 218 jsou vodou na „zelené mlýny", potrat je prý „morální záležitost". Stát by se měl více starat o živé bytosti, zejména o naše děti. Tam by ještě bylo co dělat. Leckterá rodina cítí z údajně u nás vládnoucího blahobytu jen málo. Velmi mnoho rodin si nemůže dovolit vícetýdenní dovolenou. Obvyklý výdělek německého dělníka na to nestačí, zvlášť má-li se starat o školou povinné děti. Plechové laviny valící se po našich silnicích dávají falešný obraz. Jen zámožní – tady nechci uvádět žádnou „kategorii" – si tyto výhody dopřávají. —

Nyní se blíží krásné letní období. Člověk vzpomíná, jak se kdysi prožívalo. Na domácích polích byl čilý ruch. Bramborová pole se okopávala a pak hrnula. Chystalo se sušení sena. Mnoho živnostníků v našem městečku mělo i vlastní hospodářství, a tak leckteré kravské spřežení tam zanechalo svou stopu. Jen dobře, že obecní správa mohla ještě čilé lidi ubytované ve špitále pověřit, aby vždy ve středu a v sobotu zametali a čistili ulice a náměstí. Tak naše staré město vždy působilo upraveným dojmem. —

Letnice jsou za námi! Jak mi bylo hlášeno, zúčastnilo se 40. sjezdu sudetských Němců roku 1989 ve Stuttgartu jen velmi málo krajanů ze Slavkova a okolí. Věk a chatrné zdraví našich krajanů jsou asi hlavní překážkou. Ostatně jsme přece už 44 let vyhnáni a mnozí se po válce vůbec už domů nevrátili. Ti byli alespoň ušetřeni mnohého utrpení. Kdo seděl v táborech, ten o tom umí zazpívat. Kéž se takové zločiny jako v letech 1945/46 už nikdy neopakují.

Richard Brummeissl

věta pokračuje na dalším listu ⟶