⟵ věta pokračuje z předchozího listu

Za pomalého rytmu smuteční hudby ji odvezli nahoru na Gfellskou výšinu a dál do Horního Slavkova na hřbitov. Chvíli jsem se dívala za nimi. Jít s nimi jsem nesměla, protože maminka se bála, abych se nenachladila a nedostala angínu. Tak jsem čekala u teplých kamen v babiččině jizbě, dokud se nevrátila a nevzala mě na smuteční hostinu. Kde se konala – zda u Klementů, nebo v ševcovském hostinci – to už dnes nedovedu říct. Vím jen, že bylo velké nahloučení, že se hodně jedlo a pilo, že tabákový dým visel u stropu a pivní opar pronikal do všech koutů. Přitom se mluvilo o polních pracích, dobytku, honech, svatbách, dětech a spořitelních knížkách, a k tomu se ještě trochu klevetilo. Hlavy byly čím dál červenější, hlasy čím dál hlasitější, až konečně někdo zavolal, že je čas na krmení. Ještě jednou si všichni potvrdili, že babička Weinhartová má teď za sebou to, co my všichni ještě máme před sebou. A pak byl sál brzy prázdný. Leckdo se vypotácel ke dveřím jen s obtížemi. Na cestě domů šel před námi dědeček Weinhart. Vlekl své kroky po vesnické ulici. Měl se stát posledním, koho ještě přenesli přes práh strýčka Franze.

Nejsmutnější asi bylo, když se strýček Franz a teta Agnes museli u prahu rozloučit s domovem. Po mnoha letech těžké práce se i oni stali vyhnanci. –

Nevěřím, že ještě někdy přijdu k jejich prahu. Obraz domova, kde celé vesnice chátrají v trosky, kde se odtěžují hory a zasypávají údolí, kde lesy chřadnou a umírají, kde padají kostely a Pán Bůh nenachází místo – na takový obraz se už nedokážu dívat. Snad jednou zase bude strýčkův práh ležet před zeleně natřenými dveřmi, přesto už to nikdy nebude takové, jaké to kdysi bylo...

Hermine Walter, roz. Palm

věta pokračuje na dalším listu ⟶

Životní cesta

Životní cesta

Každý jde svou stezkou, která bývá leckdy podivná; jisté zůstává, že svět kvůli tobě ani na chvilku nezastaví.

Člověk ví o svém konci, ale neví, jak se vydá domů, kde najde svůj cíl, svůj kousek místa, kam si lehne k smrti.

Každému patří ta hodinka, kterou zná jen ten JEDINÝ; — proto dobře dávej pozor na cestu, zůstaň jen ve správné koleji.

Otto Zerlik

věta pokračuje na dalším listu ⟶