Milí krajané!
Všem čtenářům našeho Heimatbriefu přejeme veselé velikonoční svátky! Konečně je pryč tma večerů a rán. Jaro se přihlásilo o slovo. Zbývá jen doufat, že dostojí svému jménu a potěší nás sluncem. Sluneční teplo nám dává radost ze života, a tu všichni potřebujeme.
Velikonoční doba byla kdysi u nás doma jiným zážitkem, než jak se dnes prožívá zde. Byli tu především kluci s řehtačkami a hrkačkami. Bylo to zvlášť působivé, když v našem městě klekali před vystavenými sochami svatých k Ave Maria a modlili se. Kdo by tam tehdy nebyl s dojetím u toho? Každá městská čtvrť měla své kluky. Běda, vnikl-li do vymezeného okrsku někdo cizí. Při vybírání darů od obyvatel pak docházelo k prudkým hádkám, dokonce i k bitkám. Ale to se stávalo jen zřídka. Každý, kdo přednesl svou říkanku, dostal svůj podíl. Kdo si ještě pamatuje na rozdělování, které vždy prováděl velitel skupiny – ale bylo to poctivé. Kam se poděl tento krásný zvyk? Pusto a prázdno je dnes tam, kde jsme kdysi měli svůj domov. Zpustlá jsou náměstí a uličky. Pro mnohé krajany, které občas trápí touha po bývalém domově a kteří tam jedou, je ten pohled otřesný a vracejí se zklamáni. Zjišťují, že těch několik zbylých krajanů už přijalo jiný způsob života. Promísení s přistěhovalým cizím obyvatelstvem za více než 40 let silně pokročilo. Domov už pro nás neexistuje. —
Jistě jsme si my starší krajané vzpomněli i na masopustní dobu, kterou jsme prožívali doma. Řádění hospodských maškarníků, ke kterým jsem se rád počítal, je nezapomenutelné. Veselé a bujaré byly tyto večery a noci. Člověk si to dění rád v myšlenkách znovu promítne a ve vzpomínkách znovu prožívá tehdejší události. Vidí masky bab, za nimiž se ale skrývala hezká mladá dívčí tvář. Jako maskovaný jsi vždy pozoroval hádající tváře maškarního houfu. Většinou se maskovaný poznal už podle jeho držení těla. Kdo se neuměl přetvařovat, toho přivítali s halasem. Dnes už tak veselé podniky nejsou. Mladí lidé se plesům vyhýbají. Spolky už nejsou schopny takové akce pořádat, protože náklady se nedají pokrýt. Diskotéky a televize lidi odrazují. Opravdová radost se vytratila. Všude lze jen konstatovat množství vypitého alkoholu, což ale žádnou veselost nedokládá. Tak se mění doby i lidé. —
Všem dárcům na zachování Heimatbriefu patří srdečné „Zaplať Pán Bůh". Všem, kdo zaslali příspěvky, děkujeme. Zvlášť děkujeme krajanovi Walteru Zeidlerovi, který nám vždy zajišťuje obrazovou přílohu. —
Vzniká Heimatbuch (vlastivědná kniha). Prosíme, dosvědčte svou podporu. Krajan Tauber a jeho spolupracovníci si dávají velkou práci. Čtěte prosím příspěvky pozorně. V minulém Heimatbriefu měl přiložený formulář potvrdit odběr Heimatbuchu. Dnešní příloha se týká vstupu do Heimat- und Geschichtsverein Schlaggenwald (Vlastivědného a historického spolku Horní Slavkov). Toto prohlášení je třeba zaslat krajanu Franzi Hofmannovi, Kornbergstr. 6, 8572 Auerbach. Měsíční příspěvek činí 1,– DM, ročně 12,– DM. Z příspěvku mají být hrazeny případné náklady. Doufám, že mnozí krajané tento nepatrný příspěvek na dobrou věc přispějí.—
Zvlášť bych chtěl upozornit na velkou oslavu 650. výročí patronátního města Auerbach. Bude se slavit 13 dní, od 1. do 13. 6. My Slavkovští se chceme sejít 10. 6. v tamějším Kolpingově sále od 14 hodin. Opatřete si prosím kroje, abychom se mohli slavnostního průvodu zúčastnit v úctyhodném počtu. Nechceme zůstat pozadu, když se ukážou i jiní hosté odjinud. Koneckonců to dlužíme patronátnímu městu a zvlášť naší patronce, první starostce Hanni Haberbergerové. Doufám, že jsem tuto výzvu nevyslovil zbytečně. Hurá, 10. 6. do Auerbachu! —
O vánočních svátcích zabalila moje žena 5 balíčků a poslala je starým krajanům do NDR. Děkovné dopisy jsem poslal ke kontrole Franzi Hofmannovi. Ať se o nás neříká, že nejsme poctiví lidé. Poděkování obdarovaných krajanů je pro nás tou nejkrásnější odměnou. Nemají být zapomenuti. Bylo by žádoucí, kdyby se přihlásili krajané, kteří by se ujali rozesílání dárkových balíčků. Z fondu „Starobní dary" by mohla být poskytnuta částka 60,– DM. Pro nás už není tak snadné tento úkol zvládat sami. Bohužel máme jen málo adres krajanů, kteří byli zavlečeni do NDR.—
Liebe Landsleute!
Allen Lesern unseres Heimatbriefes wünschen wir ein frohes Osterfest! Endlich ist die Dunkelheit des Abends und des Morgens vorbei. Der Frühling hat seinen Einzug gehalten. Da bleibt nur zu hoffen, daß er seinem Namen gerecht wird und uns mit Sonnenschein erfreuen möge. Die Sonnenwärme gibt uns Lebensfreude, und die haben wir alle nötig.
Die Osterzeit war einst in unserer Heimat ein anderes Erleben als es heute hier gestaltet wird. Da waren vor allem die Ratschen- und Rumpelbuben. Es war besonders eindrucksvoll, wenn sie in unserem Ort vor den aufgestellten Heiligen zum Ave Maria niederknieten und beteten. Wer war da nicht dabei andächtig gewesen? Jeder Stadtteil hatte seine Buben. Wehe es drang da ein anderer in den abgegrenzten Bezirk ein. Da gab es beim Einsammeln der Gaben, bei den Bewohnern, heftige Auseinandersetzungen und auch sogar Prügel. Aber das kam nur selten vor. Jeder Vorsprechende bekam sein Scherflein. Wer erinnert sich noch an die Verteilung, die stets der Hauptmann der Gruppe vorgenommen hatte, aber es ging ehrlich zu. Wo ist dieser schöne Brauch geblieben? Öd und leer ist es heute dort, wo wir einst unser Daheim gehabt haben. Verfallen sind die Plätze und Gassen. Für viele Landsleute, die manchmal die Sehnsucht nach dem einstigen Daheim plagt und dorthin reisen, ist der Anblick entsetzlich, und enttäuscht kehren sie zurück. Sie stellen fest, daß die wenigen zurückgebliebenen Landsleute bereits eine andere Lebensform angenommen haben. Die Vermischung mit dem zugereisten fremden Volk ist in den mehr als 40 Jahren stark fortgeschritten. Die Heimat gibt es für uns nicht mehr. —
Bestimmt haben wir älteren Landsleute auch der Faschingszeit gedacht, die wir daheim erlebten. Das Treiben der Wirtshausmaschkerer, zu denen ich mich gerne rechnete, ist unvergeßlich. Fröhlich und toll waren diese Abende und Nächte. Man läßt dieses Geschehen gerne in Gedanken vorüber ziehen und erlebt in der Erinnerung nochmals die damaligen Ereignisse. Man sieht die Altweiberlarven, hinter denen sich aber ein hübsches junges Mädchengesicht verbarg. Als Maskierter hat man stets die ratenden Gesichter der Maschkererschar beobachtet. Meistens erkannte man den Maskierten schon an seiner Haltung. Wer es nicht verstand sich zu verstellen, der wurde mit einem Hallo begrüßt. Heute gibt es keine so fröhlichen Veranstaltungen mehr. Die Faschingsbälle werden von der Jugend gemieden. Die Vereine sind nicht mehr in der Lage derartige Veranstaltungen zu arrangieren, weil die Unkosten nicht gedeckt werden können. Die Diskotheken und das Fernsehen halten die Menschen ab. Die echte Freude ist abhandengekommen. Allenthalben kann man nur das Kontingent des genossenen Alkohols feststellen, was jedoch keine Fröhlichkeit bezeugt. So ändern sich die Zeiten und die Menschen. —
Allen Spendern für den Fortbestand des Heimatbriefes gilt ein herzliches „Vergelts Gott". Allen Einsendern von Beiträgen sagen wir dankeschön. Besonders danken wir Lm. Walter Zeidler, der uns immer die Bebilderung sichert. —
Ein Heimatbuch ist im Entstehen. Bitte bezeugt Euere Unterstützung. Lm. Tauber und seine Mitarbeiter geben sich große Mühe. Lest bitte die Beiträge aufmerksam. Im letzten Heimatbrief sollte der Vordruck die Abnahme des Heimatbuches bestätigen. Die heutige Beilage gilt dem Beitritt zum Heimat- und Geschichtsverein Schlaggenwald. Diese Erklärung ist an Lm. Franz Hofmann, Kornbergstr. 6 in 8572 Auerbach zu schicken. Der Monatsbeitrag ist 1,— DM, im Jahr 12,— DM. Mit dem Beitrag sollen die evtl. Unkosten gedeckt werden. Ich hoffe viele Landsleute werden den geringen Beitrag für diese gute Sache aufbringen.—
Besonders möchte ich auf die große 650-Jahrfeier der Patenstadt Auerbach hinweisen. Es wird 13 Tage lang vom 1. bis 13. 6. gefeiert. Wir Schlaggenwalder wollen uns am 10. 6. im dortigen Kolpingsaal ab 14 Uhr einfinden. Bitte besorgt Euch Trachten, damit wir mit einer ansehnlichen Zahl an dem Festzug teilnehmen können. Wir wollen nicht hintenanstehen, wenn andere Fremdteilnehmer sich zeigen. Letztendlich sind wir es der Patenstadt und ganz besonders unserem Schirmherrn, dem 1. Bgm. Hanni Haberberger, schuldig. Ich hoffe diesen Aufruf nicht umsonst getan zu haben. Auf, am 10. 6. nach Auerbach! —
Zu den Weihnachtstagen hat meine Frau 5 Pakete verpackt und an alte Landsleute in die DDR geschickt. Die Dankschreiben habe ich an Franz Hofmann zur Kontrolle abgesandt. Es
věta pokračuje na dalším listu ⟶
Rozdělení textu na listy je odhad — text může o odstavec přetéct na sousední list. Původní znění vlevo je vždy přesné.
Klikni na větu a ukáže se, kde na skenu stojí. Zvýrazňují se celé řádky, ne přesná slova — místo je tedy přibližné.