Zabýval jsem se Masarykem jako státníkem a politikem, nikoli jako filozofem, protože byl významný jako státník, nikoli jako filozof. Češi z něho udělali legendární postavu, „svatého", legendu, kterou podpírala okolnost, že působil i jako filozof. Filozof jako vůdce státu – tak byl prezentován světu. Masarykovi samotnému se tato role zjevně líbila a vystupoval jako spartánsky žijící, přísný, ale přitom laskavý „otec národa".

Skutečnost byla jiná. Masaryk nebyl svatý, nýbrž pokrytec. Motto státu „Pravda vítězí" by správněji mělo znít „Zvítězila nepravda". Uskutečnění velkočeské myšlenky – neboť o to se vlastně jednalo – trvalo krátce a přineslo nevýslovné utrpení všem národům středoevropského prostoru, nejvíce samotným Čechům, kteří ve své celé historii ještě nikdy nebyli tak utlačováni jako v posledních padesáti letech. Národnostní otázka, v jejímž jménu bylo rozbito Rakousko-Uhersko, nebyla vyřešena žádným z nástupnických států, jistě ne Československem, naopak, protiklady se ještě prohloubily. Slovo o „žaláři národů", jímž prý bývalo Rakousko-Uhersko, platí o Československu i o všech státech v sovětské mocenské sféře. Ve srovnání s tím byla stará monarchie baštou svobody a lidských práv.

Masaryk si nezaslouží odmítání pouze ze strany Němců. Byl považován za liberála, humanistu a Evropana, přesto však napomáhal českému nacionalismu, který byl vystavěn na touze po moci a na nacionalismu, na snaze vládnout nad jinými národy, a který vyústil v roztříštění a rozbití Evropy. Jeho politiku by měli odmítnout i Češi. Nakonec tím, že přepjal strunu, dosáhl přesného opaku toho, oč se zdál usilovat. Možná bude Čechům ještě nějakou dobu trvat, než to pochopí, neboť jeho působení dalo jejich národnímu sebevědomí obrovský vzestup. Ale dříve nebo později se budou muset dobrat poznání, že kdo chce vybudovat velkou říši, často zničí svou výchozí pozici. Skutečná moudrost spočívá v udržení míry – už Aristoteles radil zlatou střední cestu. Nikdo nesmí Čechům upírat prostor, v němž po staletí žili a tvořili. Ale i oni musí uznat práva všech svých sousedů, jak Slováků, tak sudetských Němců.

Loupež Sudet se pro Čechy neukázala jako požehnání, nýbrž jako prokletí. Teprve až budoucí generace sudetských Němců tuto „poušť v srdci Evropy", jak to nazval jeden Čech, znovu vybudují a budou tam moci svobodně hospodařit, znovu zavládne i u Čechů svoboda a blahobyt a neblahá éra Masarykova bude překonána. —

věta pokračuje na dalším listu ⟶

Věděli jste to?

Karlovarský Vřídlo dodá za jediný den 3 miliony litrů vody, v níž je rozpuštěno 70 tun minerálních solí.

Mariánskolázeňská Kolonáda je s celkovou délkou 180 metrů nejdelší v Čechách a na Slovensku.

V Jáchymově se v současné době léčí ročně 17 000 pacientů.

Od svého založení navštívilo malou hvězdárnu v Karlových Varech-Berghäuseln přes 100 000 návštěvníků. — gd (ezd)