Skoro mi srdce puká...

Konečně jarní vánek znovu dechne růží do bledých tváří, něžně bzučí písně lásky, na duši zvonky rozezvučí.

Až k nebi skřivani trylkují, jásají daleko do kraje, i brouček už se leskne modrorudozlatě na kraji louky.

Fialky všude na zahradě tlačí se svými hlavičkami ven, už sotva mohou dočkat se, až budou vonět kolem domu.

Vlnivě se ohýbají se závojem štíhlé břízy sem a tam, prvosenky se zdobí ke slavnosti kvítím jemným do světlé zeleně.

Mezi větvemi, ratolestmi, větvičkami se horoucně líbá svatební pár, dnes se stane jeho drahou ženuškou a on jí bude věrným kavalírem.

Ráda bych objala celý svět, když teď život nádherně raší, když po nocích, dlouhých a úzkostných, zazářilo světlo.

Skoro mi srdce puká, protože radost tryská a tryská, musím chválit a opěvovat Boha, jenž nám dal obraz naděje.

Hermine Walter, roz. Palm

Veselí tuláci

Naše mládež v Horním Slavkově (Schlaggenwald) ráda putovala do dálky. Každého jednou popadla toulavá krev.

[obr] zleva doprava: Alois Schwarzer, Günther Nietsche, Franz Prasse padl, Oswald Weidl, Hans Klement, padl, Hans Neidhart, zemřel. Byl by to zážitek, kdyby se ještě žijící sešli v Auerbachu.