Velikonoční list

VELIKONOČNÍ LIST

**Milí krajané! Milí podporovatelé a dobrodinci Sudetoněmeckého kněžského díla**

Radostné, vítězné Velikonoce!

Velikonoční vigilie, po níž následuje „liturgie Aleluja", začíná svěcením ohně a světla. Od hořící velikonoční svíce si věřící zapalují i své vlastní svíce. V záři těchto svící pak kněz zpívá „Exsultet", obsahově bohatý chvalozpěv velikonoční noci. Na cestě chrámem k oltáři pronáší celebrant třikrát zvolání se světlem: „Lumen Christi – Světlo Kristovo!" Shromáždění pokaždé odpovídá: „Deo gratias – Bohu díky!"

Trojí Lumen Christi je působivým krátkým velikonočním kázáním: První Lumen Christi nám říká: poslední slovo nemá hřích, ale milost. Druhé Lumen Christi jásá: poslední slovo nemá utrpení, ale radost. Třetí Lumen Christi vyznává: poslední slovo nemá smrt, ale život. Tím je i vyhnancům z domova řečeno, že poslední slovo nemá bezdomoví, ale domov.

Tak může křesťanstvo zpívat ve víře, že poslední slovo má Bůh. On je Bohem života, jehož všemohoucnost a dobrotu dokazuje již každý jarní květ.

Tuto velikonoční jistotu jsme rádi vyjadřovali i lidovým způsobem v naší rodné vlasti – například v mé domovské farnosti Hainspach, kde se po slavnosti Vzkříšení rozsvěcela okna, domy ozařovaly bengálské ohně a na výšinách zdravily velké lucernové kříže. Přitom procházeli obcí velikonoční zpěváci a – v samotný sváteční den – velikonoční jezdci a jako heroldi vzkříšeného Pána zvěstovali velikonoční krédo až do nejvzdálenějšího domu:

„Spasitel vstal z mrtvých, z pout hrobu vysvobozen; žije, těšitel všeho světa. Zvítězil, Boží hrdina. Aleluja, aleluja, aleluja!

Nyní je člověk zachráněn; smíření a láska poutají znovu nebe k zemi a uzavírají svazek, který navěky trvá. Aleluja, aleluja, aleluja.

Nyní stojím pevně ve víře; nic mi nemůže vzít tu útěchu, že skrze Ježíšovo vzkříšení i já vyjdu z hrobu jako on. Aleluja, aleluja, aleluja!"

I zde a dnes si přejeme radostné Velikonoce. Zůstaňme, i v hlubinách života a v šedi všedních dnů, velikonočními lidmi, lidmi, na nichž je velikonoční víra znát. Pak si smíme přát i vítězné Velikonoce: Po tichu Bílé soboty a hrobu nastává pro církev velikonoční jitro, i církev v Československu zažije vzkříšení!

Budiž při té příležitosti připomenuta velikonoční báseň „Jistota", kterou nám darovala naše zasloužilá severočeská básnířka Anneliese Ernst:

Ať znovu přichází zima – noc –, přece se pokaždé znovu probouzí den a znovu a znovu kvetou květiny a znovu a znovu táhnou obláčky. Znovu své písně ptáci jásavě zpívají a stále, stále znovu ti zaznívají VELIKONOČNÍ ZVONY!

Prelát Dr. Braunstein

Navštivte Sudetoněmecký den 1986 o letnicích v Mnichově

věta pokračuje na dalším listu ⟶