Milí krajané!

Jak je vidět z výkazů darů, velmi mnoho krajanů přispělo značnými částkami na udržení Heimatbriefu. Je úžasné, jak myšlenky stále setrvávají v našich místech, která nám kdysi daly domov a skutečné rodinné teplo. Chtěl bych poděkovat všem, kdo umožňují, aby „Schlaggenwaldský Heimatbrief" mohl dál vycházet. Kéž je tato obětavost všem k požehnání.

Léto je nyní, když Heimatbrief dorazí ke čtenářům, už zase několik týdnů za námi. Bylo to léto takové, jaké si ještě pamatujeme z dřívějška? Zažíváme ještě žence? Ve své vzpomínce ještě vidím leckterého statného muže s kosou a hrablem přes rameno, jak s brouskem u pasu na koženém opasku a se svačinou zavázanou v šátku v ruce prochází našimi uličkami. Jeho krok byl unavený a na tváři mu stál pot. Vykonal těžké denní dílo.

Nyní se doby té nejtěžší tělesné práce změnily. Stroje teď obstarávají sklizeň a ulehčují tak veškerou práci na poli. Chemie dělá vše, co je jen možné, aby podpořila růst, a tím také zvyšuje ziskuchtivost. Vyrábí se stále větší množství, které se chce prodat. Ale sklady už přetékají. Hory masa, hory másla se hromadí v milionech tun ve skladech. Kam s tím přebytkem, který ES hromadí? Snad se Rusko nechá přemluvit a část toho převezme, když se k tomu ještě zaplatí náklady na dopravu.

Člověk se musí ptát, co žene lidi k tomu, provozovat takovou nadprodukci. Zapomněl snad úplně, že v naší nejběžnější modlitbě se říká: „Chléb náš vezdejší dej nám dnes!" Jistě, člověk si může dopřát i jiné lahůdky. Ale kdo někdy opravdu hladověl, tomu byl i kousek chleba pravou lahůdkou. Proč tedy nechávat tak obrovská množství obilí přijít nazmar? Kdo vlastně platí toto plýtvání? Zcela jednoduše – bere se to chudým, neboť ten nese velké daňové břemeno, které mu ukládá státní správa. Nevíme, jaké lobby v Bonnu stojí frontu o dotace. Miliardové částky, které se tam rozdávají, by stačily na to, vytvořit dost práce pro nezaměstnané v naší zemi. Malý zemědělec stejně nemá z prostředků, které se tam dávají ve prospěch pana ministra Kiechleho, žádný užitek. To dokazují demonstrace, které nyní zemědělci pořádají opakovaně. Nejprve demonstrovali zemědělci ve Francii proti nízkým cenám zeleniny a proti dovozu vína z Itálie. Tehdy se po nákladních autech vysypávala čerstvě sklizená zelenina na silnici. Později byly zase příliš nízké ceny vajec. Ale teď začínají i naši zemědělci se stávkami a dávají tak najevo svou nespokojenost. Když mají dělníci právo provádět stávky, proč by je neměli mít i zemědělci? Co je to jen za svět a jaké budoucnosti lidé jdou vstříc? Zjevně se v masách podněcuje nespokojenost, a to je ten nynější mír. Počkejme, jaká překvapení nám naši politici po takzvané letní okurkové sezóně předvedou. —

Zde bych chtěl co nejsrdečněji poděkovat všem, kteří mi blahopřáli k narozeninám. Moje radost z mnoha dopisů a telefonátů byla velmi velká, neboť jsem nemohl předpokládat, že si na ten den někdo vzpomene. Ještě jednou srdečné díky!

Poděkovat bych chtěl také krajanům, kteří svými vzpomínkami na „domov" pomáhají utvářet náš Heimatbrief. Díky nim se nám všem zpřístupnilo mnoho fotografií, které nám nedovolují zapomenout na domov. Bohužel svědčí i o rozpadu a zničení, a to je jistě pro nás všechny bolestné. Běh času se nedá zastavit, a tak se musí mnohé staré opustit. Zvykat si na nové znamená umět se vzdát.

Richard Brummeissl

Schlaggenwaldský Heimatbrief je poslední most k domovu!

věta pokračuje na dalším listu ⟶