Milí krajané!
Jak je vidět z výkazů darů, velmi mnoho krajanů přispělo značnými částkami na udržení Heimatbriefu. Je úžasné, jak myšlenky stále setrvávají v našich místech, která nám kdysi daly domov a skutečné rodinné teplo. Chtěl bych poděkovat všem, kdo umožňují, aby „Schlaggenwaldský Heimatbrief" mohl dál vycházet. Kéž je tato obětavost všem k požehnání.
Léto je nyní, když Heimatbrief dorazí ke čtenářům, už zase několik týdnů za námi. Bylo to léto takové, jaké si ještě pamatujeme z dřívějška? Zažíváme ještě žence? Ve své vzpomínce ještě vidím leckterého statného muže s kosou a hrablem přes rameno, jak s brouskem u pasu na koženém opasku a se svačinou zavázanou v šátku v ruce prochází našimi uličkami. Jeho krok byl unavený a na tváři mu stál pot. Vykonal těžké denní dílo.
Nyní se doby té nejtěžší tělesné práce změnily. Stroje teď obstarávají sklizeň a ulehčují tak veškerou práci na poli. Chemie dělá vše, co je jen možné, aby podpořila růst, a tím také zvyšuje ziskuchtivost. Vyrábí se stále větší množství, které se chce prodat. Ale sklady už přetékají. Hory masa, hory másla se hromadí v milionech tun ve skladech. Kam s tím přebytkem, který ES hromadí? Snad se Rusko nechá přemluvit a část toho převezme, když se k tomu ještě zaplatí náklady na dopravu.
Člověk se musí ptát, co žene lidi k tomu, provozovat takovou nadprodukci. Zapomněl snad úplně, že v naší nejběžnější modlitbě se říká: „Chléb náš vezdejší dej nám dnes!" Jistě, člověk si může dopřát i jiné lahůdky. Ale kdo někdy opravdu hladověl, tomu byl i kousek chleba pravou lahůdkou. Proč tedy nechávat tak obrovská množství obilí přijít nazmar? Kdo vlastně platí toto plýtvání? Zcela jednoduše – bere se to chudým, neboť ten nese velké daňové břemeno, které mu ukládá státní správa. Nevíme, jaké lobby v Bonnu stojí frontu o dotace. Miliardové částky, které se tam rozdávají, by stačily na to, vytvořit dost práce pro nezaměstnané v naší zemi. Malý zemědělec stejně nemá z prostředků, které se tam dávají ve prospěch pana ministra Kiechleho, žádný užitek. To dokazují demonstrace, které nyní zemědělci pořádají opakovaně. Nejprve demonstrovali zemědělci ve Francii proti nízkým cenám zeleniny a proti dovozu vína z Itálie. Tehdy se po nákladních autech vysypávala čerstvě sklizená zelenina na silnici. Později byly zase příliš nízké ceny vajec. Ale teď začínají i naši zemědělci se stávkami a dávají tak najevo svou nespokojenost. Když mají dělníci právo provádět stávky, proč by je neměli mít i zemědělci? Co je to jen za svět a jaké budoucnosti lidé jdou vstříc? Zjevně se v masách podněcuje nespokojenost, a to je ten nynější mír. Počkejme, jaká překvapení nám naši politici po takzvané letní okurkové sezóně předvedou. —
Zde bych chtěl co nejsrdečněji poděkovat všem, kteří mi blahopřáli k narozeninám. Moje radost z mnoha dopisů a telefonátů byla velmi velká, neboť jsem nemohl předpokládat, že si na ten den někdo vzpomene. Ještě jednou srdečné díky!
Poděkovat bych chtěl také krajanům, kteří svými vzpomínkami na „domov" pomáhají utvářet náš Heimatbrief. Díky nim se nám všem zpřístupnilo mnoho fotografií, které nám nedovolují zapomenout na domov. Bohužel svědčí i o rozpadu a zničení, a to je jistě pro nás všechny bolestné. Běh času se nedá zastavit, a tak se musí mnohé staré opustit. Zvykat si na nové znamená umět se vzdát.
Richard Brummeissl
Schlaggenwaldský Heimatbrief je poslední most k domovu!
Liebe Landsleute!
Wie aus den Spendennachweisen zu ersehen ist, haben sehr viele Landsleute erhebliche Beträge für die Erhaltung des Heimatbriefes aufgebracht. Es ist erstaunlich, wie die Gedanken noch immer in unseren Orten, die uns einst Heimat und echtes Daheim gegeben haben, verweilen. Ich möchte allen danken, die es ermöglichen, daß der „Schlaggenwalder Heimatbrief" weiter erstellt werden kann. Möge diese Opferbereitschaft allen zum Segen gereichen.
Der Sommer liegt nun beim Eintreffen des Heimatbriefes wieder einige Wochen zurück. War es ein Sommer, so wie wir ihn noch von einst in Erinnerung haben? Erleben wir noch die Schnitter? In meiner Erinnerung sehe ich noch so manchen rüstigen Mann mit der Sense und Wachler daran auf der Schulter tragend, den Wetzstein um die Hüfte am Ledergürtel und seinem Vesper im Tuche an der Hand durch unsere Gassen gehen. Müde war sein Schritt, und der Schweiß stand ihm im Gesicht. Er hatte ein schweres Tagwerk vollbracht.
Nun haben sich die Zeiten der körperlichen Schwerstarbeit verändert. Die Maschinen besorgen jetzt das Ernten und erleichtern somit alle Feldarbeiten. Die Chemie tut was nur möglich ist, um das Wachstum zu fördern und somit auch die Profitgier zu steigern. Immer größere Mengen werden produziert, die man abgesetzt wissen will. Aber nun quellen die Lager über. Fleichberge, Butter stapelt sich zu Millionen Tonnen in den Lagern. Wohin mit diesem Überfluß, den die EG hortet? Vielleicht läßt sich Rußland herbei und nimmt einen Teil davon, wenn man die Transportkosten noch dazu übernimmt.
Man muß sich fragen, was treibt den Menschen dazu eine derartige Überflußproduktion zu betreiben? Hat er ganz vergessen, daß es in unserem gebräuchlichsten Gebet heißt: „Unser tägliches Brot gib uns heute!" Gewiß, man kann sich auch andere Leckerbissen leisten. Aber wer einmal richtig Hunger hatte, dem war ein Stücklein Brot ein echter Leckerbissen. Warum also diese ungeheuren Mengen von Getreide unverwertet verkommen lassen? Wer bezahlt diese Verschwendung eigentlich? Ganz einfach, man nimmt es dem Armen, denn der trägt die große Steuerlast, die die Staatsverwaltung ihm auferlegt. Wir wissen nicht, welche Lobbies in Bonn um Subventionierung anstehen. Die Milliardensummen würden ausreichen, die dort vergeben werden, um genügend Arbeit für die Arbeitslosen in unserem Lande zu schaffen. Der kleine Landwirt kommt eh nicht in den Genuß der Mittel, die dort für den Verbrauch des Min. Kiechle gegeben werden. Das beweisen die Demonstrationen, die nun mehrfach von den Bauern veranstaltet werden. Zuerst demonstrierten die Bauern in Frankreich gegen die billigen Gemüsepreise und gegen die Weineinfuhr aus Italien. Da wurde lastwagenweise frischgeerntetes Gemüse auf die Straße gekippt. Später waren dann die Eierpreise zu niedrig. Aber jetzt fangen auch unsere Bauern mit Streiks an und geben so ihre Unzufriedenheit kund. Wenn die Arbeiter das Recht haben Streiks durchzuführen, warum dann nicht auch die Bauern? Was ist das doch für eine Welt, und welcher Zukunft gehen die Menschen entgegen? Man schürt spürbar die Unzufriedenheit in der Masse, und das ist der jetzige Frieden. Wollen wir abwarten, was jetzt nach dem sogenannten Sommerloch für Überraschungen unsere Politiker der Allgemeinheit präsentieren werden. —
Hier möchte ich allen, die mir zum Geburtstag gratuliert haben, den herzlichsten Dank sagen. Meine Freude über die vielen Zuschriften und Anrufe war sehr groß gewesen, denn ich konnte nicht annehmen, daß man an diesen Tag denkt. Nochmals herzlichen Dank!
Danken möchte ich auch den Landsleuten, die mithelfen, durch ihre Erinnerungen an „Daheim" unseren Heimatbrief zu gestalten. Viele Bilder konnten somit uns allen zugänglich gemacht werden, die uns die Heimat nicht vergessen lassen. Leider künden sie auch von dem Verfall und von Zerstörungen, und das dürfte wohl schmerzlich für uns alle sein. Der Zeitenlauf läßt sich nicht aufhalten und so muß viel Altes aufgegeben werden. An das Neue gewöhnen heißt verzichten können.
Richard Brummeissl
Der Schlaggenwalder Heimatbrief ist die letzte Brücke zur Heimat!
věta pokračuje na dalším listu ⟶
Rozdělení textu na listy je odhad — text může o odstavec přetéct na sousední list. Původní znění vlevo je vždy přesné.
Klikni na větu a ukáže se, kde na skenu stojí. Zvýrazňují se celé řádky, ne přesná slova — místo je tedy přibližné.