Ve dnech 17. – 24. 5. t. r. se již popáté sešli tělocviční učitelé Ašské tělocvičné školy v Holz u Reutte v Tyrolsku. Účastnily se také manželky a vdovy po padlých a zesnulých tělocvičných učitelích.
Dny probíhaly v dobré staré tradiční pospolitosti. Dobyvatelů vrcholků s přibývajícím věkem rok od roku ubývá. Zub času okusuje kolena i další klouby, a tak se více podnikaly vycházky. Deštivé chvíle a večery se zaplnily zpěvem, přednáškami, rozpravami a dokonce i lidovým tancem. Výstava prací z volného času, která je z jednoho setkání na druhé bohatší a řemeslně zdatnější, ukázala akvarely, olejomalby, řezbářské a jiné umělecko-řemeslné práce. Je až s podivem, kolik tvůrčích sil se uvolnilo, když už každodennost tolik netíží.
Zvláštní starostí všech zúčastněných byla dokumentace naší minulosti. V novinových článcích a nedělních projevech o „40 letech poté" se stále znovu objevuje slovo „vyrovnání s minulostí" a otázky jsou víc než oprávněné. Jak my, sudetoněmečtí tělocvikáři, vidíme svou minulost? O co jsme usilovali? Byly naše názory utopií, jež náhle skončila rokem 1938? Byl utopií i náš zápal pro národ, domov a vlast? Co nás drželo pohromadě a proč?
Je nejvyšší čas naši minulost zaznamenat, nechceme-li být zapomenuti s povýšeným, ironickým úsměvem. První důležité kroky byly učiněny archivem a vědeckými pracemi o Německém tělocvičném svazu (Deutscher Turnverband). To ale nestačí! Tělocvičky a tělocvikáři, sepište dějiny svého tělocvičného spolku – alespoň myšlenky k událostem, které jste sami zažili. Zachyťte, co ještě máte ve vzpomínkách!
Již v Turnerbriefu 4/82 byla vznesena výzva a tam si lze přečíst, na čem záleží. Je smutné znovu a znovu slýchat, kolik pozůstalostí skončilo na smetišti. Vzpomínky, které bychom naléhavě potřebovali, jsou tak navždy ztraceny.
Mluvčí naší pracovní skupiny, tělocvičný bratr Eduard Burkert, Schwerterstr. 201, 4600 Dortmund 1, přijme a zařadí každý podklad a zápis, který mu bude zaslán. Základem přítomnosti je minulost. Naše děti a vnuci mají nárok na naše myšlenky, názory, zážitky a zkušenosti.
Tělocvičná sestra Elsa Schott
Vom Turnlehrertreffen der ehemaligen Turnschule Asch
In der Zeit vom 17. — 24.5. d. J. trafen sich zum fünften Mal die Turnlehrer der Ascher Turnschule in Holz bei Reutte in Tirol. Mit dabei waren auch die Ehefrauen und Witwen der gefallenen und verstorbenen Turnlehrer.
Die Tage verliefen in guter alter Traditionsgemeinschaft. Die Gipfelstürmer werden altersbedingt von Jahr zu Jahr weniger. Der Zahn der Zeit nagt an Knie- und anderen Gelenken und so wurden mehr Wanderungen unternommen. Regenstunden und die Abende füllten sich mit Singen, Vorträgen, Aussprachen und sogar Volkstanz. Eine Ausstellung von Freizeitarbeiten, die von einem zum anderen Mal reichhaltiger und fachgerechter wird, zeigte Aquarelle, Ölbilder, Schnitz- und andere kunsthandwerkliche Arbeiten. Erstaunlich was an gestalterischen Kräften frei geworden ist, seit der Alltag nicht mehr so drückt.
Ein besonderes Anliegen war allen Beteiligten die Dokumentation unserer Vergangenheit. In Zeitungsartikeln und Sonntagsreden über — „40 Jahre danach" — taucht immer wieder das Wort „Vergangenheitsbewältigung" auf und Fragen sind nur allzu berechtigt. Wie sehen wir sudetendeutsche Turner unsere Vergangenheit? Was war unser Streben? Waren unsere Anschauungen Utopie, die mit dem Jahr 1938 ein jähes Ende fanden? Unser Eintreten für Volk, Heimat und Vaterland, war es auch Utopie? Was hielt uns zusammen und warum?
Es ist höchste Zeit unsere Vergangenheit festzuhalten, wenn wir nicht mit einem abwertenden, ironischen Lächeln vergessen sein wollen. Erste wichtige Schritte sind getan mit Archiv und wissenschaftlichen Arbeiten über den Deutschen Turnverband. Das genügt aber nicht! Turnerinnen und Turner, bringt die Geschichte Eueres Turnvereins zu Papier — wenigstens Gedanken zu Begebenheiten, die Ihr selbst erlebt habt. Haltet fest, was in Euerer Erinnerung noch vorhanden ist!
Schon im Turnerbrief 4/82 wurde aufgerufen und dort ist nachzulesen, worauf es ankommt. Traurig, immer wieder hören zu müssen, was an Nachlässen auf dem Müll gelandet ist. Erinnerungen, die wir dringend benötigt hätten, sind so für immer verloren.
Der Sprechwart unserer Arbeitsgemeinschaft, Turnbruder Eduard Burkert, Schwerterstr. 201, 4600 Dortmund 1, wird jede ihm zugeschickte Unterlage und Niederschrift annehmen und einordnen. Das Fundament der Gegenwart ist die Vergangenheit. Unsere Kinder und Enkel haben ein Anrecht auf unsere Gedanken, Anschauungen, Erlebnisse und Erfahrungen.
Turnschwester Elsa Schott
věta pokračuje na dalším listu ⟶
Pozvánka na posvícenský tanec s lidovými dožínkami Egerländer Gmoi v Mnichově
V sobotu 19. října 1985 v 19 hodin se ve velkém sále Mathäser-Bierstadt (vchod z Zweigstraße) koná již mnoho let známá „Eghalanda Kirwa". Tato oblíbená akce bude zahájena lidovými dožínkami, které pro nás připraví naše mládežnická a folklorní skupina s tanci a zvykoslovnými vystoupeními.
Přátelé pravé egerlandské dechovky, kteří si zachovali smysl pro lidovou pohodu, si zde jistě přijdou na své.
Kdo rád tancuje, bude mít dostatek příležitostí. Mladé návštěvníky i ty, kteří by jimi rádi ještě byli, naladí rytmická kapela.
Bez nutnosti kupovat losy se každý návštěvník může zúčastnit tomboly o posvícenské husy – opravňuje k tomu vstupenka.
Vstupenky lze objednat v předprodeji u pana Ernsta Schultese, Haberlandstraße 3/II, 8 München 60, tel. 887265, od 9 do 18 hodin. Ceny vstupenek: karty k číslovaným stolům v sále 12,- DM; galerie, 1. řada stolů 8,- DM; galerie, 2. řada stolů 6,- DM.
Einladung zum Kirchweihtanz mit volkstümlichem Erntedank der Egerländer Gmoi in München
Einladung
zum Kirchweihtanz mit volkstümlichem Erntedank
der Egerländer Gmoi in München
Am Samstag, dem 19. Oktober 1985, um 19 Uhr findet im großen Festsaal der Mathäser-Bierstadt (Eingang Zweigstraße) die seit vielen Jahren bekannte „Eghalanda Kirwa" statt. Eingeleitet wird diese vielseits beliebte Veranstaltung mit einem volkstümlichen Erntedank, den unsere Jugend- und Volkstumsgruppe mit Tänzen und Brauchtumseinlagen gestalten.
Die Freunde einer zünftigen Egerländer Blasmusik, die sich den Sinn für volkstümliche Gemütlichkeit erhalten haben, werden sicher auf ihre Kosten kommen.
Wer gerne tanzt, wird reichlich Gelegenheit dazu haben. Die jungen Besucher und die, die es gerne noch sein wollen, wird eine Rhythmuskapelle in Stimmung bringen.
Ohne den zusätzlichen Kauf von Losen kann jeder Besucher an der Verlosung von Kirchweihgänsen teilnehmen, die Eintrittskarte berechtigt dazu.
Eintrittskarten sind im Vorverkauf bei Ernst Schultes, Haberlandstraße 3/II, 8 München 60, Tel. 887265 von 9 bis 18 Uhr zu bestellen. Eintrittspreise: Karten für numerierte Tische im Saal: 12,- DM; Galerie, 1. Tischreihe 8,- DM; Galerie, 2. Tischreihe 6,- DM.
Rozdělení textu na listy je odhad — text může o odstavec přetéct na sousední list. Původní znění vlevo je vždy přesné.
Klikni na větu a ukáže se, kde na skenu stojí. Zvýrazňují se celé řádky, ne přesná slova — místo je tedy přibližné.