**Dr. Herbert Czaja: Vyhnanci se nenechají diskriminovat**

(GNK) Prezident Svazu vyhnanců (BdV), Dr. Herbert Czaja, poslanec Spolkového sněmu, se důrazně ohradil proti tomu, že i němečtí politici nyní vytěsňují vzpomínku na masové vyhánění, na zločiny spáchané při vyhánění a na urážku obětí, jichž se to týkalo, nebo je odsouvají na vedlejší kolej jako druhořadé.

Žádný orgán BdV se nikdy nepodílel na zatajování či zamlčování zločinů spáchaných na příslušnících židovského či polského národa, ruského či jiných národů, na lidech, kteří se hlásili k nějakému náboženství, náboženské obci nebo světonázorovému přesvědčení. Žádní odpovědní mluvčí vyhnanců se nikdy nepokoušeli zločiny vzájemně vyvažovat, uvedl v tiskovém prohlášení BdV.

Je udivující, pokračuje se v prohlášení, že i mnozí právníci se u nás chovají, jako by účast na genocidě nebyla už dávno v našem trestním zákoníku, bez ohledu na místo činu a bez zvláštního zdůraznění některého národa, trestána nejpřísnějšími tresty. Oběti z řad židovského národa byly nesmírného rozsahu, ale pachatelé genocidy zacházeli stejně krutě, mučili či ponižovali i pronásledované z jiných národů. Orgány nacistického násilného panství pronásledovaly na východě také mnoho Němců za podporu nejen příslušníků jednoho národa, nýbrž například Židů i Poláků.

Stejně tak ale není přípustné, aby se dnes – aniž by se z toho odvozovala pomsta či odplata nebo nová národní nenávist – zmínka o masovém vyhánění a úcta k utrpení i nevinných Němců, kteří byli často hanobeni jen kvůli své národnosti, odsouvala na okraj soudobých dějin, vytěsňovala nebo morálně a právně považovala za druhořadou. Němci se nesmějí v oblasti soudobých dějin považovat ani za příslušníky vyvoleného národa, ani se domnívat, že mají vůči ostatním nižší osobní důstojnost.

Vyhnanci navzdory řadě pokusů odsunout je na okraj v jejich zápase o sociální začlenění, o právo na domov, o právo na sebeurčení, o spravedlivé vyrovnání následků vyhnání a o prosazení oprávněných zájmů Němců – nerezignovali, a stejně jako mnozí další, kteří se za ně zasazovali, nezůstali v těchto snahách zcela neúspěšní. Nenechají se diskriminovat, jde-li o lidskou důstojnost obětí vyhnání a zločinů spáchaných při vyhánění.

Při vzpomínce na konec války je však spor o to, čí lidská důstojnost stojí výše, neobhajitelný. Všechny strany by v tomto smutku a rozjímání měly nalézt společnou řeč.

Pouť do Moskvy

Černěnkův pohřeb se stal už téměř zajetou rutinou. Během tří let se v Kremlu odehrála přirozená výměna stráží potřetí. To nemohlo zůstat bez následků pro přestárlý ústřední výbor KSSS. Zahájení generační výměny se už nedalo dále odkládat. Začalo volbou Michaila S. Gorbačova novým generálním tajemníkem Komunistické strany Sovětského svazu. Spěch, s jakým bylo předání politické moci na podle sovětských měřítek „mladého" muže provedeno, napovídá, že toto řešení bylo dohodnuto ještě za Černěnkova života – ten sice ve svém krátkém funkčním období shromáždil všechny tituly spojené s vedením státu, nedokázal jim ale vtisknout skutečně osobní ráz.

Konec bezbarvého přechodného řešení v čele sovětského státu s Černěnkem v čele a rýsující se generační výměna v osobě Gorbačova musely dodat státnímu pohřbu v Moskvě mimořádný historický význam. Státníci, kteří se sjeli z mnoha koutů světa, sice zesnulému vzdali náležitou úctu, jejich skutečný zájem se však soustředil na osobu nového šéfa Sovětského svazu.

Už čistě navenek představoval příjemně působící změnu. Místo zkamenělých tváří posledních tří předchůdců je nyní vidět muž, který se dokáže i zasmát, který suverénně ovládá jemnosti diplomatického styku se západními politiky, působí pružně a vyzařuje sebevědomí. Vstřícné hodnocení nového muže, které po Gorbačovově návštěvě v Anglii vyslovila Margaret Thatcherová, mu na Západě od počátku zajistilo příznivé přijetí. Okouzlující žena je pak šťastným přídavkem osudu, jehož význam se nedá podceňovat.

věta pokračuje na dalším listu ⟶