Vzpomínka na zemřelé při hlavní slavnosti

Vzpomeňte na mrtvé! Dokud žili, stavěli se čelem ke své době. Co od nich žádala, bylo jim povinností. Aby ji splnili, přiložili ruce k dílu. Jen málokomu bylo dáno stát se hrdinou, přesto každý přispěl svým dílem k celku. Tak z šedivých dnů a trápením naplněných nocí vyrostl jejich odkaz. Náš pozdrav putuje přes hory, moře a řeky, všude tam, kde lidé z naší domoviny nechali svůj život, na bojištích, v koncentračních táborech, na opuštěných silnicích, kde byli ponecháni ležet, ubiti, oběšeni, kde osaměle vykrváceli. Náš pozdrav patří i těm, jimž ještě dnes vítr domoviny zpívá píseň, pod rozpadlými kříži, zarostlými kameny a prázdnými kostely. Vzpomínáme na všechny, kdo museli položit svůj život kvůli své víře, své rase, náboženství nebo příslušnosti ke svému národu. Ještě dnes umírají lidé, protože se zastávají svobody, práva a lidské důstojnosti. Ještě dnes jsou vražděni muži, ženy a děti, protože jim zdi a miny brání v cestě k bratrovi.

Vzpomínku však nepřeroste žádná tráva, a srdce jsou silnější než kameny.

Mrtvý je jen ten, kdo je zapomenut. Oni však jsou s námi.

Stojí v našich řadách a napomínají nás k míru.

Národopisný večer sudetoněmecké mládeže

Egerlandští hosté z Nového Zélandu

Svatodušní sobota, 25. května 1985, Liederhalle, Beethovensaal ve Stuttgartu

„Co by byl sudetoněmecký sjezd bez velkého národopisného večera sudetoněmecké mládeže?" To bylo mínění nadšených hostů. Půvabná moderátorka Marianne Spinzig provázela večerem, který měl na starosti celkově Horst Löffler, člen spolkového shromáždění SL. Jiskra přeskočila při sledu písní, tanců, básní a vyprávění na publikum, a tak netrvalo dlouho a diváci se přidali s tleskáním. Vedle folklorních skupin ze Sudet — mezi nimi Schönhengster, Jihomoravané a Egerlanďané — letos zvláštní akcenty přidaly spřátelené národopisné skupiny z hostitelského Švábska, z Alsaska a z Jižního Tyrolska. Hosté byli překvapeni, když první lidovou hudební skladbu zahrála taneční skupina a dechová hudba Mutzig z Alsaska. Bouřlivým potleskem byl odměněn haslašský tříhlasý zpěv a ratzellská pokojová muzika z Jižního Tyrolska.

Atrakcí večera však byl příspěvek Egerlanďanů, kteří program obohatili s podporou egerlandské návštěvnické skupiny z Nového Zélandu. Mnozí byli jistě udiveni, že dívky z Nového Zélandu tančily „Howansook" s chlapci z Egerland-Jugend Stuttgart. Starý strýc Stragaben z Puhoi na Novém Zélandu, ve svých 78 letech, vyprávěl v nářečí o dobrodružné plavbě, kterou při vystěhovalectví zažil jeho dědeček ve dvanácti letech.

Každý divák na jevišti znovu nalezl svůj domov a přidal se k závěrečné písni, když zazněla: Kein schöner Land in dieser Zeit!

W.M.