Jehňátko a lišák Ryšek

Poskakovalo, hodné a milé, jehňátko po pastvině, tu se připlížil lišák, ten smělý zloděj, k té skrovné louce.

„Zdravím tě, mé krásné dítě! Co tu v té trávě sedíš? Já přesně vím, kde bylinky kvetou, kořeněné, pro tebe něco najdu.

Musíš jen se mnou hned jít blízko k větvím janovce, tam ti já, jen tobě samotné, ukážu tu nejlepší louku."

„Ach ne, ach ne," Dlouhoušek malý naříká, „maminka to nechce dovolit, mám prý, jak mi sama řekla, zůstat tady a jen se pást.

Mnoho falše bývá v kraji, tomu by se nemělo věřit, myslíš, že jde kolem přítel, omyl — chce tě unést!"

„To je pravda, to uznávám, tvá maminka je moudrá! Ale věř mi, mé srdce je čisté!" vzdychá Ryšek pokorně a tiše.

Tu poskočil, hloupostí zaslepen, zajíček až ke keři, kde ho mazaný lišák bleskurychle spolkl do svého břicha.

Z této smutné historky je vidět: chceš-li se v životě dobře držet, nevěř příliš lichotníkům, raději poslouchej starší!

Hermine Walter, rozená Palm

[obr] „Haselbauer-Haus" v „Seifertsgrün" (Zaslala Anni Redschitzegger, rozená Schloßbauer, z Bischofshofen bei Salzburg)