Milí krajané! (Vánoční pozdrav od Richarda Brummeissla)

Brzy budou zase Vánoce a zároveň končí rok. Naplnil nám všechny naděje a očekávání? To se asi nedá říct o všech. Nejeden milý člověk nás navždy opustil a nahradit ho už nelze.

Přeji tedy všem čtenářům Heimatbriefu požehnané vánoční svátky. Do nového roku 1985 mnoho štěstí, zdraví a Božího požehnání.

Zvlášť srdečně děkuji všem dárcům, kteří pomáhají udržet Heimatbrief při životě. Kéž tato obětavost vydrží i nadále. Krajanům, kteří náš Heimatbrief obohacují krásnými vzpomínkovými příspěvky z bývalého domova – zde myslím zvlášť na naši paní Walter, na Waltera Zeidlera, který nám pro Heimatbrief připravuje obrázky, a na všechny ostatní – vyslovuji jménem všech krajanů srdečné díky. Můžeme být hrdí na to, že my Slavkované a bývalá vesnická společenství stále dokážeme vydávat pro naše malé společenství vlastní Heimatbrief. Kéž je mi ještě chvíli dána síla, abych pro své krajany v tomto ohledu mohl dále působit.

V našich Heimatbriefech z posledních let už bylo hodně napsáno o vánočním čase z domova. Bohužel v dnešní hektické době už není taková důvěrná pohoda jako kdysi. Tehdy to byly dny radosti a odpočinku od každodenní dřiny. Člověk se zamyslel nad tím, co Vánoce vlastně znamenají. V našem domovském kostele jsme si to zvlášť silně uvědomili při půlnoční mši a Kristus byl mezi námi. Nikoho by tehdy ani nenapadlo o svátcích opustit svůj domov a trávit tyto dny někde v cizině. Zůstávalo se v důvěrně známém prostředí a sousedům i příbuzným se přálo veselé Vánoce. Dnes je tento zvyk pryč. I letos bude opět mnoho lidí podnikat dlouhé cesty autem, přičemž na našich silnicích znovu přibude mrtvých a zraněných. Neklid dnešního člověka ho žene pryč z domova, ale svůj díl na tom má i honba za zábavou, kterou se člověk snaží setřást ze sebe vše nepříjemné. Ačkoli právě v této době se hodně mluví o míru, prožít ho lze jen tehdy, když si ho člověk pěstuje sám v sobě. Je to zvláštní a podivuhodná rostlinka, která potřebuje péči. Štěstí je mír ve vlastním srdci a náklonnost k celému okolí svého životního prostoru. Přitom by se nemělo zapomínat na víru, neboť z ní se odedávna vždy čerpaly síly potřebné k tomu, aby člověk zvládl život. Proč je dnes v našem národě tak silný neklid, mohl by se člověk ptát. Je to snad blahobyt? Velká část lidí toto slovo nemůže vůbec použít a nejedna rodina, i u nás, vlastní jen to nejnutnější k živobytí. Ale takzvaní pochodující za mír nám mír určitě nepřinesou. Ten už máme i bez nich celá desetiletí a v Evropě ho ohrožuje a zpochybňuje jen jedna mocnost. Tam demonstrovat není možné. To už museli zakusit někteří nenapravitelní a nepoučitelní, kteří se tam zasadili za mír. Měli bychom být proto vděční svým vládám, dřívějším i současné, že jsme mohli zažít tak dlouho trvající mír ve střední Evropě. I když je možné vytýkat leckterý skandál, jde přece jen o pár vyvrhelů, kteří sledují sobecké cíle a z politického mandátu si opatřují osobní výhody. To je prostě lidské. Tyto slabosti jsou vždy politováníhodné, ale úplně je vymýtit nelze. Pokušení jsou velká a příležitostí se nabízí mnoho.

Chtějme tedy doufat, že nám mír zůstane zachován i v příštím roce 1985. Kéž Bůh vnukne vládcům států ducha zachovat mír pro všechny lidi. To ať je vánoční přání a přání pro rok 1985 od nás všech. Kéž v příštím roce zůstane naše soudržnost pevná, aby bylo možné i v roce 1985 uskutečnit setkání našich krajanů.

Richard Brummeissl

Naše vánoční přání: Zůstaňte i nadále věrni Heimatbriefu rodáků z Horního Slavkova (Schlaggenwald)!