Nezapomenutelné pro mě zůstává, jak ve třetím roce první světové války nebyly k dostání žádné svíčky a jak jsem naléhal na matku, až mi z jejího voskového provázku ustřihla pět kousků na ozdobu stromečku. Ale smělo se je zapalovat jen jednu minutu denně, měly-li vydržet až do Tří králů. Vánoční písně jsme si zpívali sami, k tomu jsme nepotřebovali žádné kazetové magnetofony jako dnes. K mé radosti mi moje farní obec Heilig Kreuz zpívá nezapomenutelnou vánoční píseň z mého domova, ze Starého Sedla: „Neslýchaný zázrak, jejž jsem spatřil o půlnoci; a andělé zpívají, přinesli nám poselství: Boží Syn přišel na svět, leží u Betléma ve chlévě. Chce nás učinit šťastnými, ó pojďte a poděkujte mu všichni."
Betlém a vánoční stromek dobyly i Řím. O vánočních svátcích stojí pod obeliskem na Svatopetrském náměstí velký betlém a poblíž velký vánoční stromek — ne z Krušných hor, tam už les zahynul, ale z česko-bavorského lesa, jako dar naší patronátní země Bavorska.
Křesťanským Vánocům hrozí velké nebezpečí, nejen vyprazdňováním křesťanských svátků ve všeobecném zesvětštění, ale ještě více záplavou dárků, která se o Vánocích valí přes naše rodiny a naši zemi. Počátky toho leží v době, kdy Martin Luther vytlačil svaté i betlémy z kostelů a místo svátku svatého Mikuláše učinil Vánoce svátkem obdarovávání. Obdarovávat se o Vánocích je smysluplné a dobré, jen by dárky neměly být znamením ješitnosti, nýbrž znamením lásky a vděčnosti. Dospělí i děti, ano my všichni se musíme vážně zamyslet nad tím, co a jak chceme darovat. Přitom ale nesmíme zapomenout na toho, kdo nám v Dítěti v jesličkách dokázal svou lásku: „Bůh se stal člověkem"; proto nesmíme zapomínat ani na všechny bratry lidi, kteří budou prožívat Vánoce 1984 v hladu a nouzi, ve válce a nesvobodě. V Božím Dítěti byl ohlášen pokoj všem lidem dobré vůle. Proto chceme právě o Vánocích přemýšlet, jak by tento pokoj mohl zapůsobit ve velkém světě, ale i v menším okruhu našich rodin a obcí.
Přeji vám a vyprošuji vám tedy navzdory veškeré nesvornosti a nepokoji ve světě pokoj a radost, které přicházejí od Dítěte v jesličkách.
Prelát Dr. Karl Reiß
Všem čtenářům našeho Heimatbriefu a jejich blízkým přejeme radostné vánoční svátky a požehnaný nový rok!
Jahren der beiden Kriege war der Schmuck oft recht bescheiden. Es ist mir unvergeßlich, wie im 3. Jahr des ersten Weltkrieges es keine Kerzenlichter gab und wie ich dann die Mutter bedrängte, bis sie mir von ihrem Wachsstock 5 Stücklein zum Schmuck des Christbaums abschnitt. Aber nur 1 Minute durften sie täglich brennen, wenn sie bis zum Dreikönigstag reichen sollten. Die Weihnachtslieder haben wir selber gesungen, dazu brauchten wir keine Kassettenrecorder wie heute. Mir zur Freude singt meine Gemeinde Heilig Kreuz das unvergeßliche Weihnachtslied meiner Heimat Altzedlisch: „Unerhörtes Wunder, das ich sah bei Mitternacht; und die Engel singen, haben uns die Botschaft bracht: Gottes Sohn sei auf die Welt gekommen, liegt bei Bethlehem in einem Stall. Will uns glücklich machen, o so kommt und dankt ihm all."
Krippe und Christbaum haben auch Rom erobert. In den Weihnachtstagen steht unter dem Obelisken auf dem Petersplatz eine große Krippe und in der Nähe ein großer Christbaum, nicht aus dem Erzgebirge, denn dort ist der Wald gestorben, aber er kommt aus dem böhmisch-bayerischen Wald als ein Geschenk unseres Schirmlandes Bayern.
Dem christlichen Weihnachtsfest ist eine große Gefahr entstanden nicht nur durch die Entleerung der christlichen Feste in der allgemeinen Verweltlichung, sondern mehr noch durch die Flut von Geschenken, die sich an Weihnachten über unsere Familien und unser Land ergießt. Die Anfänge dafür liegen dort, wo Martin Luther die Heiligen und auch die Krippen aus den Kirchen verdrängte und anstelle des Nikolaustages Weihnachten zum Fest des Schenkens machte. Sich an Weihnachten beschenken, ist sinnvoll und gut, nur dürften die Geschenke nicht Zeichen der Renommiersucht sondern Zeichen der Liebe und Dankbarkeit sein. Erwachsene und Kinder, ja wir alle müssen uns ernstlich Gedanken machen, was und wie wir schenken wollen. Dabei dürfen wir aber den nicht vergessen, der uns im Kind in der Krippe seine Liebe bewiesen hat: „Gott ist Mensch geworden"; deshalb dürfen wir auch alle Menschenbrüder nicht vergessen, die Weihnachten 1984 in Hunger und Not, in Krieg und Unfreiheit erleben werden. Im göttlichen Kind ist allen Friede angesagt worden, die guten Willens sind. Deshalb wollen wir gerade an Weihnachten nachsinnen, wie dieser Friede in der großen Welt, aber auch im kleineren Bereich unserer Familien und Gemeinden wirksam werden kann.
So wünsche und erbete ich Euch trotz allen Unfriedens und aller Friedlosigkeit in der Welt den Frieden und die Freude, die vom Kind in der Krippe kommen.
Prälat Dr. Karl Reiß
Allen Lesern unseres Heimatbriefes und ihren Angehörigen ein frohes Weihnachtsfest und ein gesegnetes neues Jahr!
Rozdělení textu na listy je odhad — text může o odstavec přetéct na sousední list. Původní znění vlevo je vždy přesné.
Klikni na větu a ukáže se, kde na skenu stojí. Zvýrazňují se celé řádky, ne přesná slova — místo je tedy přibližné.