„Cítíte se tu jako doma," zvolala Haberbergerová na všechny Slavkovské. Ujistila, že Auerbach je s vyhnanými krajany úzce spjat. Slavkovští – po nichž je pojmenována i jedna ulice – se prý těší velké oblibě, v neposlední řadě díky svému přátelskému vystupování. Auerbach a vyhnanci si prý příkladně podali ruce ke společné práci. „Slavkovští jsou v Auerbachu pevnou součástí našeho města."

Protiprávně vyhnáni

Druhý starosta a předseda městského svazu Rudolf Weber uznale vyzdvihl nasazení Slavkovských, kteří byli před desítkami let ze své rodné domoviny protiprávně vyhnáni. Přes všechny útrapy a strasti všedního dne přinesli se zápalem a nadšením nové nápady do místních spolků. Za to jim patří dík více než 70 spolků ve velkoobci.

Kmotřenci ve spolcích nebyli jen řadovými členy, často byli i členy výborů. Za všechny jmenoval Weber Franze Hofmanna, který stojí v čele mnoha spolků.

Richard Brummeissl vyjádřil potěšení nad velkým počtem krajanů, kteří na dvanácté krajanské setkání přicestovali. To, že se toto setkání mohlo uskutečnit, je prý mimo jiné zásluhou starostky Hanni Haberbergerové. Soudržnost je podle něj vždy znovu úžasná.

Dary pomáhají

Brummeissl poděkoval za dary, které umožňují další vydávání Heimatbriefu. „Domov v nás zůstane vždy živý, i když se z něj ještě tolik zničí," zdůraznil Brummeissl za potlesku svých krajanů. „Snad se nám podaří tuto povinnost uložit i potomkům."

Na znamení uznání a účasti nad osudem Slavkovských, kteří byli vyhnáni ze své domoviny, předal Brummeissl Hanni Haberbergerové listinu vyhotovenou dvěma umělci. Kromě toho jí věnoval cínem rytý znak patronátního města Auerbach a slavkovskou porcelánovou figurku.

Za Sudetoněmecký krajanský spolek (Sudetendeutsche Landsmannschaft) tlumočil pozdravy Franz Rippl. Zákonodárce prý ve spolkovém zákoně o vyhnancích zakotvil péči o kulturní dědictví jako povinnost. Z toho tato patronátní pouta vznikla. Že je v Auerbachu toto pouto naplněno životem, dokazuje už jen skutečnost, že se od roku 1956 uskutečnilo jedenáct krajanských setkání. První krajanské setkání bylo uspořádáno již v roce 1952.

Péče o pietní místo

Také Franz Rippl poděkoval Antonu Kunzmannovi za péči o pietní místo. Anton Kunzmann jako auerbašský Slavkovský předal z vděčnosti Hanni Haberbergerové ručně malovaný talíř s věnováním.

Po prologu k tomuto krajanskému setkání a ohlédnutí za osudem vyhnaného lidu, které přednesla Anni Wawersich-Zimowski, se přešlo k příjemné části večera. O hudební doprovod se postarala tříčlenná kapela.

Smuteční průvod na hřbitov

Po bohoslužbách v neděli ráno se dlouhý smuteční průvod, veden hornickou kapelou (Bergknappenkapelle) a vlajkonošskou delegací patronátního města, vydal na hřbitov. Starostka Hanni Haberbergerová položila u pomníku vyhnaných krajanů věnec. „Co pro nás žijící znamenají naši zesnulí krajané, jsme vždy dokazovali poctou na tomto hřbitově. Nikde jinde si na ně nemůžeme tak vzpomenout jako zde, v našem patronátním městě. Není ve všech spolkových zemích hřbitov, který by přijal tolik krajanů z naší domoviny."

„Proto patří zvláštní dík městu Auerbach a jeho občanům, kteří i nám, zde shromážděným vyhnancům, dali místo klidu," řekl Richard Brummeissl při vzpomínkovém aktu.

C.S.

(Z „Nordbayrischer Kurier" Bayreuth-Pegnitz, Auerbach Stadt und Land)