„Cítíte se tu jako doma," zvolala Haberbergerová na všechny Slavkovské. Ujistila, že Auerbach je s vyhnanými krajany úzce spjat. Slavkovští – po nichž je pojmenována i jedna ulice – se prý těší velké oblibě, v neposlední řadě díky svému přátelskému vystupování. Auerbach a vyhnanci si prý příkladně podali ruce ke společné práci. „Slavkovští jsou v Auerbachu pevnou součástí našeho města."
Protiprávně vyhnáni
Druhý starosta a předseda městského svazu Rudolf Weber uznale vyzdvihl nasazení Slavkovských, kteří byli před desítkami let ze své rodné domoviny protiprávně vyhnáni. Přes všechny útrapy a strasti všedního dne přinesli se zápalem a nadšením nové nápady do místních spolků. Za to jim patří dík více než 70 spolků ve velkoobci.
Kmotřenci ve spolcích nebyli jen řadovými členy, často byli i členy výborů. Za všechny jmenoval Weber Franze Hofmanna, který stojí v čele mnoha spolků.
Richard Brummeissl vyjádřil potěšení nad velkým počtem krajanů, kteří na dvanácté krajanské setkání přicestovali. To, že se toto setkání mohlo uskutečnit, je prý mimo jiné zásluhou starostky Hanni Haberbergerové. Soudržnost je podle něj vždy znovu úžasná.
Dary pomáhají
Brummeissl poděkoval za dary, které umožňují další vydávání Heimatbriefu. „Domov v nás zůstane vždy živý, i když se z něj ještě tolik zničí," zdůraznil Brummeissl za potlesku svých krajanů. „Snad se nám podaří tuto povinnost uložit i potomkům."
Na znamení uznání a účasti nad osudem Slavkovských, kteří byli vyhnáni ze své domoviny, předal Brummeissl Hanni Haberbergerové listinu vyhotovenou dvěma umělci. Kromě toho jí věnoval cínem rytý znak patronátního města Auerbach a slavkovskou porcelánovou figurku.
Za Sudetoněmecký krajanský spolek (Sudetendeutsche Landsmannschaft) tlumočil pozdravy Franz Rippl. Zákonodárce prý ve spolkovém zákoně o vyhnancích zakotvil péči o kulturní dědictví jako povinnost. Z toho tato patronátní pouta vznikla. Že je v Auerbachu toto pouto naplněno životem, dokazuje už jen skutečnost, že se od roku 1956 uskutečnilo jedenáct krajanských setkání. První krajanské setkání bylo uspořádáno již v roce 1952.
Péče o pietní místo
Také Franz Rippl poděkoval Antonu Kunzmannovi za péči o pietní místo. Anton Kunzmann jako auerbašský Slavkovský předal z vděčnosti Hanni Haberbergerové ručně malovaný talíř s věnováním.
Po prologu k tomuto krajanskému setkání a ohlédnutí za osudem vyhnaného lidu, které přednesla Anni Wawersich-Zimowski, se přešlo k příjemné části večera. O hudební doprovod se postarala tříčlenná kapela.
Smuteční průvod na hřbitov
Po bohoslužbách v neděli ráno se dlouhý smuteční průvod, veden hornickou kapelou (Bergknappenkapelle) a vlajkonošskou delegací patronátního města, vydal na hřbitov. Starostka Hanni Haberbergerová položila u pomníku vyhnaných krajanů věnec. „Co pro nás žijící znamenají naši zesnulí krajané, jsme vždy dokazovali poctou na tomto hřbitově. Nikde jinde si na ně nemůžeme tak vzpomenout jako zde, v našem patronátním městě. Není ve všech spolkových zemích hřbitov, který by přijal tolik krajanů z naší domoviny."
„Proto patří zvláštní dík městu Auerbach a jeho občanům, kteří i nám, zde shromážděným vyhnancům, dali místo klidu," řekl Richard Brummeissl při vzpomínkovém aktu.
C.S.
(Z „Nordbayrischer Kurier" Bayreuth-Pegnitz, Auerbach Stadt und Land)
Ansprachen hielten: Der 1. Bgm. Hanni Haberberger und Richard Brummeissl.
„Fühlen Sie sich hier wie daheim", rief Haberberger allen Schlaggenwaldern zu. Er versicherte, daß Auerbach mit den Heimatvertriebenen eng verbunden sei. Die Schlaggenwalder — auch eine Straße ist nach ihnen benannt — erfreuten sich großer Beliebtheit, nicht zuletzt wegen ihres freundlichen Wesens. Auerbach und Vertriebene hätten sich vorbildlich verhalten und sich zur gemeinsamen Arbeit die Hand gereicht, hieß es. „Die Schlaggenwalder sind in Auerbach ein fester Bestandteil unserer Stadt".
Widerrechtlich vertrieben
Zweiter Bürgermeister und Stadtverbandsvorsitzender Rudolf Weber hob anerkennend das Engagement der Schlaggenwalder hervor, die vor Jahrzehnten von ihrer angestammten Heimat widerrechtlich vertrieben wurden. Über die Mühen und Plagen des Alltags hinaus hätten sie mit Schwung und Begeisterung in die heimischen Vereine neue Ideen hineingetragen. Dafür gelte ihnen der Dank der über 70 Vereine in der Großgemeinde.
Nicht nur als Mitglieder gehörten die Patenkinder den Vereinen an, sondern oft seien sie Vorstandsmitglieder. Stellvertretend für alle benannte Weber Franz Hofmann, der in zahlreichen Vereinen mit an der Spitze stehe.
Erfreut zeigte sich Richard Brummeissl über die große Anzahl von Landsleuten, die zum zwölften Heimattreffen angereist waren. Daß dieses Treffen möglich wurde, sei mit ein Verdienst von Bürgermeister Hanni Haberberger. Der Zusammenhalt sei immer wieder erstaunlich, sagte er.
Spenden helfen
Brummeissl bedankte sich für die Spenden, die den Fortbestand des Heimatbriefes ermöglichen. „Die Heimat wird immer lebendig in uns bleiben, auch wenn man noch soviel von ihr zerstört", unterstrich Brummeissl unter dem Beifall seiner Landsleute. „Vielleicht gelingt es uns, den Nachkommen diese Verpflichtung aufzuerlegen".
In Anerkennung und Anteilnahme an dem Schicksal der Schlaggenwalder, die aus ihrer Heimat vertrieben worden waren, übergab Brummeissl an Hanni Haberberger eine von zwei Künstlern angefertigte Urkunde. Außerdem gab er ein in Zinn graviertes Wappen der Patenstadt Auerbach und eine Schlaggenwalder Porzellanfigur.
Für die Sudetendeutsche Landsmannschaft entbot Franz Rippl die Willkommensgrüße. Der Gesetzgeber habe im Bundesvertriebenengesetz die Pflege kulturellen Gutes als Verpflichtung festgehalten. Daraus seien diese Patenschaften entstanden. Daß in Auerbach diese Patenschaft mit Leben erfüllt sei, zeige allein die Tatsache, daß seit 1956 elf Heimattreffen stattfanden. Das erste Heimattreffen wurde bereits 1952 arrangiert.
Pflege der Gedenkstätte
Auch Franz Rippl dankte Anton Kunzmann für die Pflege der Gedenkstätte. Anton Kunzmann überreichte als Auerbacher Schlaggenwalder aus Dankbarkeit an Hanni Haberberger einen handgemalten Teller mit Widmung.
Nach einem Prolog auf dieses Heimattreffen und dem Rückblick eines heimatvertriebenen Volkes, vorgetragen von Anni Wawersich-Zimowski, wurde zum gemütlichen Teil des Abends übergeleitet. Für die musikalische Untermalung sorgte eine Drei-Mann-Kapelle.
Trauerzug zum Friedhof
Im Anschluß an die Gottesdienste am Sonntagmorgen bewegte sich ein langer Trauerzug zum Friedhof, angeführt von der Bergknappenkapelle und einer Fahnenabordnung der Patenstadt. Bürgermeister Hanni Haberberger legte am Ehrenmal der Heimatvertriebenen einen Kranz nieder. „Was uns Lebenden unsere toten Landsleute bedeuten, haben wir stets durch die Ehrung auf diesem Friedhof bewiesen. Nirgendwo können wir ihrer so gedenken, wie hier in unserer Patenstadt. Es gibt keinen Gottesacker im ganzen Bundesgebiet, der so viele Landsleute aus unserer Heimat aufgenommen hat."
„Daher gelte der besondere Dank der Stadt Auerbach und seinen Bürgern, die auch uns hier versammelten Vertriebenen einen Ruhepol gegeben haben", sagte Richard Brummeissl bei der Gedenkfeier.
C.S.
(Aus „Nordbayrischer Kurier" Bayreuth-Pegnitz, Auerbach Stadt und Land)
Rozdělení textu na listy je odhad — text může o odstavec přetéct na sousední list. Původní znění vlevo je vždy přesné.
Klikni na větu a ukáže se, kde na skenu stojí. Zvýrazňují se celé řádky, ne přesná slova — místo je tedy přibližné.