Zkoumejte všechno, dobrého se držte. (Martin Luther)

Naše doba nedává příliš důvodů k oslavám. Zvlášť domov vyhnaní východní Němci — a k nim patří i Chebané (Egerländer) — se cítí více než sklíčeni. Podle názoru fyzika a filozofa Carla Friedricha von Weizsäckera je nebezpečí atomové války v nadcházejícím desetiletí větší než kdykoli předtím od vzniku jaderného odstrašení. Stále více „ďáblova náčiní" (jak je nazývají Honecker i Dregger) v podobě raket se rozmisťuje na osídleném území německého národa i střední Evropy. Odzbrojovací rozhovory jsou — jako ostatně vždy — bez výsledku. Zbrojení eskaluje. Nebezpečí války na německé půdě, umírání lesů spolu s 93 000 legálními potraty na pojišťovnu a pravděpodobně stejně tolika ilegálními ročně neopravňují k příznivým prognózám, spíše připomínají apokalypsu. Naše zadlužení, které vzrostlo na 600 miliard marek a výše, krach Evropského společenství, strukturální nezaměstnanost přesahující 2 miliony lidí jako důsledek i robotů a automatů, ohrožení důchodů, zakládání nových stran, bojovné výzvy odborů s požadavkem 35hodinového pracovního týdne — to vše naznačuje kritický vývoj. Není snad sebezničující válka Palestinců mezi sebou navzájem špatným znamením pro vyhnance z domova po celém světě, a tedy i pro nás? Nebudou naše záležitosti přehlceny mnoha mnohem důležitějšími nevyřešenými otázkami naší doby? Nerozplývají se cíle a úkoly svazů vyhnanců stále více v mlze budoucího vývoje? Z tohoto pohledu to vypadá spíše na konec než na obrat k lepšímu. Nebo musela tato krize přijít, aby se Němci znovu zamysleli sami nad sebou? Máme se smířit s politicko-státním uspořádáním, jaké vítězové zavedli ve střední Evropě v roce 1945? Sovětské úřady nepřipustily žádné svazy vyhnanců vůbec, NDR dodnes také ne, v západním Německu se mohly rozvíjet. Svoboda totiž skýtá více možností než nesvoboda. Musí být proto bezpodmínečně zachována. To ale zároveň znamená neohrozit mír, což zase vyžaduje obranyschopnost. Vyhnanci musí učinit všechny aktuální otázky doby svými vlastními, chtějí-li přežít. AEK k tomu vyslal svůj signál.

Dr. Josef Suchy

věta pokračuje na dalším listu ⟶

„Sudetendeutsche in Bayern — der vierte Stamm"

Ke kmenům Altbavorska, Franků a Švábska přibyli po svém vyhnání sudetští Němci jako „čtvrtý kmen" Bavorska, kteří zde našli nový domov, aniž by přitom museli духovně a politicky opustit svůj rodný kraj. Připomněl to státní ministr Dr. Fritz Pirkl, který byl v květnu 1984 ještě příslušný pro vyhnance a uprchlíky, v předvečer Sudetoněmeckého dne, jenž se o letnicích konal v Mnichově.

Téměř každý čtvrtý obyvatel Bavorska je vyhnanec nebo uprchlík, z toho polovina — téměř milion — jsou sudetští Němci, řekl Dr. Pirkl. I když jejich hospodářské začlenění je už dávno dokončeno, zůstává i nadále důležitým úkolem Svobodného státu Bavorsko udržovat, pěstovat a podporovat kulturní dědictví vysídleneckých oblastí.

Svobodný stát podle slov ministra podstatnou měrou přispěl ke vzniku v roce 1973 otevřeného Chebského kulturního domu (Egerland-Kulturhaus) v Marktredwitz a především „Východoněmecké galerie" s grafickým traktem v Řezně (Regensburg), jakožto nejvýznamnějšího uměleckého muzea svého druhu. Kromě řady různých organizací a institucí jsou jako vědecká pracoviště státními prostředky podporovány Sudetoněmecký archiv a Collegium Carolinum v Mnichově. Se schválenou obnovou předhradí hradu Hohenberg nad Ohří (an der Eger) by měla sudetským Němcům v dohledné době sloužit další důležitá instituce pro vzdělávání dospělých a práci s mládeží. Prostorovým a duchovním středobodem by se nakonec mohl stát budovaný „Sudetoněmecký dům" v Mnichově. Tento dům, jehož stavební náklady Svobodný stát dotuje až do poloviny a na nějž přispívá i Bavorská zemská nadace, má sloužit ke sjednocení nejdůležitějších kulturních a vědeckých zařízení sudetoněmecké národnostní skupiny, k dokumentaci jejích kulturních výkonů, k péči o její kulturní dědictví a k duchovně-kulturnímu vyzařování dovnitř národnostní skupiny i navenek.

věta pokračuje na dalším listu ⟶