Zkoumejte všechno, dobrého se držte. (Martin Luther)
Naše doba nedává příliš důvodů k oslavám. Zvlášť domov vyhnaní východní Němci — a k nim patří i Chebané (Egerländer) — se cítí více než sklíčeni. Podle názoru fyzika a filozofa Carla Friedricha von Weizsäckera je nebezpečí atomové války v nadcházejícím desetiletí větší než kdykoli předtím od vzniku jaderného odstrašení. Stále více „ďáblova náčiní" (jak je nazývají Honecker i Dregger) v podobě raket se rozmisťuje na osídleném území německého národa i střední Evropy. Odzbrojovací rozhovory jsou — jako ostatně vždy — bez výsledku. Zbrojení eskaluje. Nebezpečí války na německé půdě, umírání lesů spolu s 93 000 legálními potraty na pojišťovnu a pravděpodobně stejně tolika ilegálními ročně neopravňují k příznivým prognózám, spíše připomínají apokalypsu. Naše zadlužení, které vzrostlo na 600 miliard marek a výše, krach Evropského společenství, strukturální nezaměstnanost přesahující 2 miliony lidí jako důsledek i robotů a automatů, ohrožení důchodů, zakládání nových stran, bojovné výzvy odborů s požadavkem 35hodinového pracovního týdne — to vše naznačuje kritický vývoj. Není snad sebezničující válka Palestinců mezi sebou navzájem špatným znamením pro vyhnance z domova po celém světě, a tedy i pro nás? Nebudou naše záležitosti přehlceny mnoha mnohem důležitějšími nevyřešenými otázkami naší doby? Nerozplývají se cíle a úkoly svazů vyhnanců stále více v mlze budoucího vývoje? Z tohoto pohledu to vypadá spíše na konec než na obrat k lepšímu. Nebo musela tato krize přijít, aby se Němci znovu zamysleli sami nad sebou? Máme se smířit s politicko-státním uspořádáním, jaké vítězové zavedli ve střední Evropě v roce 1945? Sovětské úřady nepřipustily žádné svazy vyhnanců vůbec, NDR dodnes také ne, v západním Německu se mohly rozvíjet. Svoboda totiž skýtá více možností než nesvoboda. Musí být proto bezpodmínečně zachována. To ale zároveň znamená neohrozit mír, což zase vyžaduje obranyschopnost. Vyhnanci musí učinit všechny aktuální otázky doby svými vlastními, chtějí-li přežít. AEK k tomu vyslal svůj signál.
Dr. Josef Suchy
Prüfet alles, das Gute behaltet
Prüfet alles, das Gute behaltet.
(Martin Luther)
Unsere Zeitläufe bieten zum Jubilieren keinerlei Anlaß. Besonders die heimatvertriebenen Ostdeutschen — und dazu gehören auch die Egerländer — fühlen sich mehr als bedrückt. Nach Meinung des Physikers und Philosophen Carl Friedrich von Weizsäcker ist die Gefahr eines atomaren Krieges im kommenden Jahrzehnt größer als jemals zuvor seit der Entstehung der nuklearen Abschreckung. Immer mehr von dem „Teufelszeug" (so Honecker wie Dregger) in Gestalt von Raketen wird im Siedlungsboden des deutschen Volkes und Mitteleuropas aufgestellt. Die Abrüstungsgespräche sind — wie übrigens sie und je — ohne Ergebnis. Die Rüstung eskaliert. Die Gefahr eines Krieges auf deutschem Boden, das Wäldersterben samt 93.000 legaler Abtreibungen auf Krankenschein und vermutlich noch einmal soviel illegale jährlich berechtigen nicht zu günstigen Prognosen, sie lassen eher an die Apokalypse denken. Unsere auf 600 Milliarden DM und darüber gestiegene Verschuldung, die Pleite der Europäischen Gemeinschaft, die strukturelle Arbeitslosigkeit mit mehr als 2 Millionen als Folge auch der Roboter und Automaten, die Gefährdung der Renten, die Gründung neuer Parteien, die Kampfansage der Gewerkschaften mit der Forderung der 35-Stunden-Woche deuten kritische Entwicklungen an. Ist nicht der Selbstausrottungskrieg der Palästinenser untereinander ein schlechtes Omen für die Heimatvertriebenen in aller Welt und auch für uns? Werden wir nicht mit unseren Anliegen von den vielen weit wichtigeren ungelösten Fragen unserer Zeit überrollt? Lösen sich die Ziele und Aufgaben der Vertriebenenverbände zunehmend nicht immer mehr im Nebel einer künftigen Entwicklung auf? So gesehen, schaut es eher nach Ende als einer Wende aus. Oder mußte diese Krise kommen, damit sich die Deutschen neu besinnen? Sollen wir uns mit den politisch-staatlichen Zuständen, wie sie die Sieger 1945 in Mitteleuropa einführten, abfinden? Die Sowjetbehörden ließen überhaupt keine Vertriebenenverbände zu, die DDR bis heute nicht, im westlichen Deutschland konnten sie sich entfalten. Freiheit läßt eben mehr Chancen als Unfreiheit. Sie muß daher unbedingt erhalten werden. Das heißt aber auch, den Frieden nicht gefährden, was wieder Verteidigungsbereitschaft verlangt. Die Vertriebenen müssen alle Zeitanliegen zu den ihrigen machen, wenn sie überleben wollen. Der AEK hat dafür Signale gesetzt.
Dr. Josef Suchy
věta pokračuje na dalším listu ⟶
„Sudetendeutsche in Bayern — der vierte Stamm"
Ke kmenům Altbavorska, Franků a Švábska přibyli po svém vyhnání sudetští Němci jako „čtvrtý kmen" Bavorska, kteří zde našli nový domov, aniž by přitom museli духovně a politicky opustit svůj rodný kraj. Připomněl to státní ministr Dr. Fritz Pirkl, který byl v květnu 1984 ještě příslušný pro vyhnance a uprchlíky, v předvečer Sudetoněmeckého dne, jenž se o letnicích konal v Mnichově.
Téměř každý čtvrtý obyvatel Bavorska je vyhnanec nebo uprchlík, z toho polovina — téměř milion — jsou sudetští Němci, řekl Dr. Pirkl. I když jejich hospodářské začlenění je už dávno dokončeno, zůstává i nadále důležitým úkolem Svobodného státu Bavorsko udržovat, pěstovat a podporovat kulturní dědictví vysídleneckých oblastí.
Svobodný stát podle slov ministra podstatnou měrou přispěl ke vzniku v roce 1973 otevřeného Chebského kulturního domu (Egerland-Kulturhaus) v Marktredwitz a především „Východoněmecké galerie" s grafickým traktem v Řezně (Regensburg), jakožto nejvýznamnějšího uměleckého muzea svého druhu. Kromě řady různých organizací a institucí jsou jako vědecká pracoviště státními prostředky podporovány Sudetoněmecký archiv a Collegium Carolinum v Mnichově. Se schválenou obnovou předhradí hradu Hohenberg nad Ohří (an der Eger) by měla sudetským Němcům v dohledné době sloužit další důležitá instituce pro vzdělávání dospělých a práci s mládeží. Prostorovým a duchovním středobodem by se nakonec mohl stát budovaný „Sudetoněmecký dům" v Mnichově. Tento dům, jehož stavební náklady Svobodný stát dotuje až do poloviny a na nějž přispívá i Bavorská zemská nadace, má sloužit ke sjednocení nejdůležitějších kulturních a vědeckých zařízení sudetoněmecké národnostní skupiny, k dokumentaci jejích kulturních výkonů, k péči o její kulturní dědictví a k duchovně-kulturnímu vyzařování dovnitř národnostní skupiny i navenek.
„Sudetendeutsche in Bayern — der vierte Stamm"
Zu den Stämmen Altbayerns, Frankens und Schwabens sind nach ihrer Vertreibung die Sudetendeutschen als Bayerns „Vierter Stamm" hinzugekommen, die hier eine neue Heimat gefunden haben, ohne die angestammte Heimat dabei geistig und politisch preisgeben zu müssen. Daran erinnerte der für die Vertriebenen und Flüchtlinge im Mai 1984 noch zuständige Staatsminister Dr. Fritz Pirkl im Vorfeld des Sudetendeutschen Tages, der an Pfingsten in München stattfand.
Nahezu jeder vierte Bewohner Bayerns sei Vertriebener oder Flüchtling, die Hälfte davon — fast eine Million — seien Sudetendeutsche, sagte Dr. Pirkl. Auch wenn ihre wirtschaftliche Eingliederung längst abgeschlossen sei, so bleibe es weiterhin eine wichtige Aufgabe des Freistaates Bayern, das Kulturgut der Vertreibungsgebiete zu erhalten, zu pflegen und zu fördern.
Der Freistaat hat nach den Worten des Ministers wesentlich zum Entstehen des 1973 eröffneten Egerland-Kulturhauses in Marktredwitz und vor allem der „Ostdeutschen Galerie" mit Grafiktrakt in Regensburg als bedeutendstem Kunstmuseum seiner Art beigetragen. Neben einer Fülle verschiedener Organisationen und Institutionen würden als wissenschaftliche Einrichtungen das Sudetendeutsche Archiv und das Collegium Carolinum in München durch staatliche Mittel gefördert. Mit dem beschlossenen Wiederaufbau der Vorburg der Burg Hohenberg an der Eger würde den Sudetendeutschen in absehbarer Zeit eine weitere wichtige Einrichtung für Erwachsenenbildung und Jugendarbeit zur Verfügung stehen. Zum räumlichen und geistigen Mittelpunkt endlich könne das im Bau befindliche „Sudetendeutsche Haus" in München werden. Dieses Haus, dessen Baukosten der Freistaat bis zur Hälfte fördere und
věta pokračuje na dalším listu ⟶
Rozdělení textu na listy je odhad — text může o odstavec přetéct na sousední list. Původní znění vlevo je vždy přesné.
Klikni na větu a ukáže se, kde na skenu stojí. Zvýrazňují se celé řádky, ne přesná slova — místo je tedy přibližné.