Milí krajané!

Léto, které vlastně ani žádným létem nebylo, je už za námi. Dny už znatelně zkrátily. Chladná rána nám ukazují blížící se podzim. Tak plyne i naše pozemské putování. Brzy bude vzpomínka na někdejší domov minulostí. Ze starších krajanů už mnoho nezůstává. Po 38 letech vyhnání je vlastně stále zázrak, že my, Horní Slavkov (Schlaggenwald) a bývalé venkovské obce farního obvodu, ještě tak věrně držíme při našem starém hornickém městě. Vždyť nám tam bylo způsobeno veliké utrpení, které jsme však v sobě nenechali zatrpknout.

Zvláštní vzpomínkový den na náš svátek posvěcení kostela (kirchweih) jsme oslavili v patronátním městě Auerbach. K tomu se ještě vrátím později, protože tyto myšlenky se dávají na papír poměrně brzy.

38 let už uplynulo a mnozí krajané žijí zčásti už déle v dnešním domově než v tom bývalém. Leckterým krajanům se podařilo zde vybudovat pevnou existenci. Předsevzetí, že potomkům se má jednou vést lépe, než jak se vedlo nám v domově, bylo při všem konání na mysli. Nyní si přejeme, aby ti, kdo přišli po nás, dokázali to vytvořené zachovat. Ať i mír zde ještě dlouho vydrží.

My, tedy dosud žijící krajané, kteří jsme na přelomu století spatřili světlo světa, jsme si nemohli užít tak dlouho trvající dobu míru. Dlouholeté války připravily leckoho o mládí, které je vlastně tím nejkrásnějším v celém životě. Ale ani tak materiálně zaměřenou a k blahobytu vedoucí dobu naši předkové nezažili. Ve starém domově se muselo tvrdě pracovat a způsob života byl skromný – téměř nuzný. Zato však ve všech rodinách panovala spokojenost a nenáročnost. To, co bylo k dispozici, se dobře rozdělovalo, a tak se ono tehdejší období zvládalo. Kuchařské umění žen bylo nepřekonatelné. Co všechno se dokázalo vykouzlit z brambor, to se poznalo teprve po skončení války, když k nám nastoupili „Sprovci" (Správci, tj. čeští správci majetku). Tehdy už pro německé obyvatelstvo nebylo v obchodech vůbec nic k jídlu. Přesto se nacházely cesty, jak něco sehnat, aby se dalo přežít. Nejeden násilně internovaný krajan a krajanka v internačních táborech Elbogen (Loket) a Neurohlau by tuto dobu nepřežili, kdyby jim jejich blízcí neodstoupili z toho mála, co jim zbylo, ještě část – a to pravděpodobně tu lepší nebo větší část. Kdo by mohl zapomenout na útrapné pěší cesty, které musely manželky nebo příbuzní denně absolvovat, aby donesli jídlo zajatým otcům či matkám, kteří museli často velmi těžce pracovat? Muselo se s námahou vypátrat, kde se jim dá jídlo přistrčit. Při pohledu zpět na tuto dobu si ti, kdo takové oběti podstoupili, i dnes zaslouží náš vděk.

Nyní naše děti onen hrůzný osud nepotkal. Vrátily se do země, z níž kdysi předkové odešli, aby zúrodnili a zabydleli zemi pozdějšího vyhnání. Další vyhnání odtud už asi nebude. Dnešní obydlí už nebude možné násilně vyklidit. Kéž se jen udělá vše pro zachování zdejšího míru. Kéž svůdní ideologové nezpůsobí žádné ničivé následky a včas přivedou zbloudilé zpět. Je to velmi bouřlivě kupředu spěchající doba. Problémy se hromadí. Nedbalost minulých desetiletí nutí zvládat velké, již neodkladné úkoly, má-li lidstvo díky nim nezaniknout. Ekologická technika vyžaduje největší úsilí a nejedna oběť bude vyžadována. Je na čase přestat dávat sliby a mluvit prázdná slova. S odvahou je třeba přistoupit k problémům zachování přírody, aby bylo zajištěno přežití lidstva. Neměla by se však břemena nakládat jen na obecnost – původci znečišťujících látek, tedy ti, kdo z toho mají zisk, by měli být přizváni k úhradě škod. Bohužel ale i v dozorčích radách těchto životní prostředí znečišťujících podniků sedí ti, kdo mají prospěch ze zisků – politici, odboráři a mnozí další, kteří se těchto vedlejších příjmů sotva chtějí vzdát. Nemělo by se ani po řidičích automobilů žádat tak vysoké ekologické nároky, neboť takové vozidlo je dnes pro pracujícího člověka nepostradatelné. Proč nemyslet i na letadla? Kde jsou v blízkosti letiště obydlí, tam se dá vyprávět, jaké svinstvo tito dopravci vypouštějí. Slunce se přitom zatmívá. Ale i v tom mají prsty státníci, a o tom se nesmí komentovat. Zelené plochy vysázené podél dálnice už po desetiletí ukazují jen málo poškození výfukovými plyny. Takže úhyn lesů pochází jen z komínů kouřících baronů. Jak se proti nim postupuje, ukázala aféra Buschhaus. Neměl by na tom náhodou i pan Albrecht spoluvydělávat? Jen tisk a Zelení to zatím nevyšetřili. Tento podnik má prostě co nejdříve vynášet kapitál. Kam to spějeme? Nezaměstnaných neubývá. Stávky už nemají úspěch, protože člověka nahrazují robotem. Pracovní místa se racionalizují pryč a provoz se modernizuje. Proti tomu nic nezmůže ani odbory. Strany se hašteří samy mezi sebou. Skandály jsou na denním pořádku. Všichni státníci chtějí ukázat mnoho úspěchů, a tak se čas využívá k vylepšení vlastního obrazu. Volby přece musí být zajištěné. Volební sliby ještě nikdo nedodržel. Člověk je už rád, když se splní alespoň část, byť sebemenší. Tak se slíbené daňové úlevy jistě budou odsouvat tak dlouho, aby je pak bylo možné předložit lidu jako volební dárek. Pan Stoltenberg jistě ví, jak se takové věci dělají. Žádat oběti od malého prostého lidu je laciné, sám si přitom chce zajistit příjem formou zvýšení diet. Ale o tom bych raději pomlčel.

věta pokračuje na dalším listu ⟶