⟵ věta pokračuje z předchozího listu

Moji kamarádi z kola už netrpělivě čekali. Rozhodli jsme se vyhledat nějakou tišší hospodu, protože „U Rudého vola" (Roter Ochsen) se nám nezdál docela bezpečný – jistě tam chodívali zaměstnanci místních úřadů, kteří by se o nás mohli zajímat. Zvolili jsme tedy „U Krásného měšťana" (Schöner Bürger), abychom si dopřáli čerstvý plzeňský ležák. I tento tak důvěrně známý hostinec byl už v cizích rukou. Když jsme vstoupili do hostinské místnosti, vyřítil se na nás hostinský tak, že jsme byli přesvědčeni, že nás vyhodí. Místo toho objal našeho anglického přítele, jakmile uviděl anglickou vlaječku, a zařval mu do ucha: „How do you do?" (Jak se máte?) Náš přítel udiveně odpověděl: „Thank you very much!" (Děkuji mnohokrát!) Když se pak hostinský tázavě podíval na nás dva ostatní, vydal nás náš přítel za švýcarské příbuzné. To hostinského zjevně uklidnilo, protože s námi teď mohl trochu lámat němčinu, aniž by to příliš zatížilo jeho národní cítění – vždyť přece mluvil se Švýcary německy. My jsme se prozíravě snažili mluvit spisovnou němčinou, ale každý jazykově zdatný Čech by z naší mluvy okamžitě poznal nezaměnitelný egerlandský přízvuk. To by mohlo mít nedozírné následky. Uklidnilo nás, že i těch pár ostatních hostů umělo německy jen málo. S jistou námahou nám hostinský vysvětlil, že za války sloužil u české legie v Anglii a velmi chválil anglickou pohostinnost, kterou nám nyní, jak řekl, chtěl trochu oplatit. Když nám podal první pěnící plzeň, křičel už od výčepu: „How do you do?" Náš Angličan pohotově odpověděl: „Thank you very much!" Bylo zřejmé, že chtěl svými jazykovými znalostmi zapůsobit i na ostatní hosty. Při každém pivu, které nám přinesl – a nebylo jich málo – odříkal stejnou zdvořilostní frázi, a náš Angličan mu pokaždé odpověděl stejně. Ostatní hosté se královsky bavili, my nic méně. Když se pak po krátké nepřítomnosti objevil ještě ve své legionářské uniformě, hosté spontánně zatleskali. My sami poněkud zdrženlivěji. Když jsme chtěli zaplatit, nepřijal žádné peníze a řekl, že je to poděkování za pohostinnost, které se mu v Anglii tak hojně dostalo. Nechtěli jsme to přijmout, ale on trval na svém. Když jsme se loučili, přiznal nám šeptem, že je tak rád, že náš Angličan k němu nepromluvil žádné další anglické slovo, protože uvítací slova, která použil, byla celá jeho anglická slovní zásoba. Poté, co jsme se se smíchem rozloučili, přiznal se nám i náš Angličan, že u něj platí totéž.

Rádi bychom viděli hostinského tvář, kdyby se dozvěděl, že svou velkorysou pohostinnost neprokázal Angličanovi a dvěma Švýcarům, ale třem bývalým vojákům wehrmachtu.

Přes idylickou vesničku Chodov (Gfell) a romantickým údolím Teplé jsme se za tmy vraceli domů. I oba moji kamarádi z kola si jistě někdy s úsměvem vzpomenou na tento srdce hřející výlet na kole do Horního Slavkova.

Josef Putz (Dachau)

950 let města Amberg 30 let partnerství Amberg — Cheb ve dnech 12.–14. října 1984

Chebský krajský sněm (Egerer Landtag e.V.) — předseda prof. Dr. Lorenz Schreiner — připraví k této příležitosti slavnostní program s koncertem v kostele, několika výstavami o Chebu a řadou dalších slavností. Na velkém slavnostním zasedání v amberském Stadttheateru vystoupí zástupci spolkové a zemské vlády. Samozřejmě je naplánován i velký národopisný večer a setkání krajanů.