⟵ věta pokračuje z předchozího listu

Pomalu jsem se odpoutával od těchto vzpomínek a konečně jsme jeli dál. Pomalu se blížil Klöpperlmühle (mlýn). Rosl, mlynářova dcera, byla kmotřenkou mé matky a svou veselou povahou oživovala celý mlýn – její veselý smích, který měla stále po ruce, mi zní v uších dodnes. I tady jsem musel s těžkým srdcem jet dál, neboť mi bylo úzko z pomyšlení, zda se tam už neusídlili noví páni. Pokračovali jsme dál letním údolím Teplé směrem k Hornímu Slavkovu. Po příjezdu do Nového Města jsem musel bezpodmínečně zaskočit na krátkou návštěvu k tetě Lini (Schröck Lina). Byla totiž jednou z mých nejoblíbenějších tet. Velmi se podivila, že mě v této nejisté době vidí na kole. Podle staré tradice mě pohostila sklenicí čerstvého, pěnícího kozího mléka, kterého jsem si tehdy tolik cenil. Po krátké výměně vzájemných starostí jsem se musel opět rozloučit. Oba přátelé mezitím prohlíželi krásné staré náměstí. Prastarou kamennou dlažbu – kolikrát po ní asi přešli moji předkové. Nesli je na křtiny, vezli na svatbu a naposledy i na poslední cestu. Nyní zažívala i konec tisícileté historie osídlení se všemi vyplakanými i nevyplakanými slzami dotčených lidí.

Byla naplánována ještě jedna krátká návštěva, a to u tety Marie (Marie Dörfl) ve středověkém Niedermannově domě na náměstí. Kolik lidských osudů musela tato stará budova za všechna ta staletí zažít. I moji prarodiče (z otcovy strany) v ní prožili dlouhý život plný šťastných, a jistě i starostmi naplněných dnů. Dědeček přes půl století provozoval v malé přístavbě svou hodinářskou dílnu. Jak plné vzpomínek to pro mě právě tentokrát všechno bylo. Tetu Marii jsem nezastihl, zato jsem potkal svou sestřenici Annl (Annl Herzog), jejímuž osvěžujícímu humoru neublížila ani tato tak tíživá doba. Krátké posezení u kávy nás nechalo docela zapomenout na vážnost naší situace; se smíchem a s dobrými přáními jsme se rozloučili. Bohužel tato tak srdečná bytost o léta později v nové vlasti tak tragicky zahynula. Ale každému, kdo ji znal, jistě zůstane její blažená a tak přirozená veselost v dobré paměti i za hrobem.

věta pokračuje na dalším listu ⟶