⟵ věta pokračuje z předchozího listu
Moji kamarádi z kola už netrpělivě čekali. Rozhodli jsme se vyhledat nějakou tišší hospodu, protože „U Rudého vola" (Roter Ochsen) se nám nezdál docela bezpečný – jistě tam chodívali zaměstnanci místních úřadů, kteří by se o nás mohli zajímat. Zvolili jsme tedy „U Krásného měšťana" (Schöner Bürger), abychom si dopřáli čerstvý plzeňský ležák. I tento tak důvěrně známý hostinec byl už v cizích rukou. Když jsme vstoupili do hostinské místnosti, vyřítil se na nás hostinský tak, že jsme byli přesvědčeni, že nás vyhodí. Místo toho objal našeho anglického přítele, jakmile uviděl anglickou vlaječku, a zařval mu do ucha: „How do you do?" (Jak se máte?) Náš přítel udiveně odpověděl: „Thank you very much!" (Děkuji mnohokrát!) Když se pak hostinský tázavě podíval na nás dva ostatní, vydal nás náš přítel za švýcarské příbuzné. To hostinského zjevně uklidnilo, protože s námi teď mohl trochu lámat němčinu, aniž by to příliš zatížilo jeho národní cítění – vždyť přece mluvil se Švýcary německy. My jsme se prozíravě snažili mluvit spisovnou němčinou, ale každý jazykově zdatný Čech by z naší mluvy okamžitě poznal nezaměnitelný egerlandský přízvuk. To by mohlo mít nedozírné následky. Uklidnilo nás, že i těch pár ostatních hostů umělo německy jen málo. S jistou námahou nám hostinský vysvětlil, že za války sloužil u české legie v Anglii a velmi chválil anglickou pohostinnost, kterou nám nyní, jak řekl, chtěl trochu oplatit. Když nám podal první pěnící plzeň, křičel už od výčepu: „How do you do?" Náš Angličan pohotově odpověděl: „Thank you very much!" Bylo zřejmé, že chtěl svými jazykovými znalostmi zapůsobit i na ostatní hosty. Při každém pivu, které nám přinesl – a nebylo jich málo – odříkal stejnou zdvořilostní frázi, a náš Angličan mu pokaždé odpověděl stejně. Ostatní hosté se královsky bavili, my nic méně. Když se pak po krátké nepřítomnosti objevil ještě ve své legionářské uniformě, hosté spontánně zatleskali. My sami poněkud zdrženlivěji. Když jsme chtěli zaplatit, nepřijal žádné peníze a řekl, že je to poděkování za pohostinnost, které se mu v Anglii tak hojně dostalo. Nechtěli jsme to přijmout, ale on trval na svém. Když jsme se loučili, přiznal nám šeptem, že je tak rád, že náš Angličan k němu nepromluvil žádné další anglické slovo, protože uvítací slova, která použil, byla celá jeho anglická slovní zásoba. Poté, co jsme se se smíchem rozloučili, přiznal se nám i náš Angličan, že u něj platí totéž.
Rádi bychom viděli hostinského tvář, kdyby se dozvěděl, že svou velkorysou pohostinnost neprokázal Angličanovi a dvěma Švýcarům, ale třem bývalým vojákům wehrmachtu.
Přes idylickou vesničku Chodov (Gfell) a romantickým údolím Teplé jsme se za tmy vraceli domů. I oba moji kamarádi z kola si jistě někdy s úsměvem vzpomenou na tento srdce hřející výlet na kole do Horního Slavkova.
Josef Putz (Dachau)
erinnerungsträchtig war das alles gerade diesmal für mich. Tante Marie traf ich nicht an, wohl aber meine Cousine Annl (Annl Herzog), deren herzerfrischender Humor auch diese so bedrückende Zeit nichts anhaben konnte. Ein kleiner mit Kaffee verschönter Plausch ließ uns den Ernst unserer Lage ganz vergessen; mit Lachen und guten Wünschen verabschiedeten wir uns. Leider ist dieses so gemütvolle Wesen Jahre später in der neuen Heimat so tragisch ums Leben gekommen. Doch jedem, der sie kannte, wird wohl ihre beglückende und so natürliche Heiterkeit über das Grab hinaus in guter Erinnerung bleiben.
Meine Radfreunde warteten schon ungeduldig. Wir beschlossen ein etwas stilleres Gasthaus aufzusuchen, denn der „Rote Ochsen" schien uns doch nicht recht geheuer, sicher verkehrten dort Angestellte der örtlichen Behörden, die sich für uns interessieren könnten. So wählten wir den „Schönen Bürger", um uns ein frisches Pilsner zu genehmigen. Auch diese so altvertraute Gaststätte war schon in fremden Händen. Als wir den Gastraum betraten, stürzte uns der Wirt entgegen, so daß wir an Hinausschmiß glaubten. Statt dessen umarmte er unseren englischen Freund, als er das englische Fähnchen sah und brüllte ihm ins Ohr: „How do you do? (wie geht es Ihnen?) Unser Freund antwortete erstaunt: „Thank you very much! (Danke sehr!) Als uns zwei andere dann der Wirt etwas fragend ansah, gab uns unser Freund als schweizer Verwandte aus. Das schien den Wirt zu erleichtern, konnte er doch nun mit uns etwas deutsch radebrechen, was sein Nationalbewußtsein nicht zu sehr belastete, denn er sprach ja mit Schweizern deutsch. Wir bemühten uns wohlweislich hochdeutsch zu sprechen, doch hätte jeder sprachgewandte Tscheche den unverkennbaren egerländer Tonfall aus unserer Sprechweise herausgehört. Das hätte ungeahnte Folgen haben können. Daß die wenigen anderen Gäste auch nur über geringe Deutschkenntnisse verfügten, beruhigte uns sehr. Mit einiger Mühe machte uns der Wirt verständlich, daß er im Krieg bei der tschechischen Legion in England gedient hatte und lobte die englische Gastfreundschaft sehr, die er uns, wie er sagte, nun ein wenig zurück entgelten wolle. Als er uns das erste schäumende Pilsner kredenzte, schrie er schon von der Theke aus: How do you do? Unser Engländer antwortete prompt: Thank you very much! Daß er auch den anderen Gästen mit seinen Sprachkenntnissen imponieren wollte, sah man deutlich. Bei jedem Bier, das er uns nun brachte, es waren nicht wenige, leierte er die gleiche Höflichkeitsfloskel herunter, und unser Engländer gab auch immer wieder die gleiche Antwort. Die anderen Gäste amüsierten sich königlich, wir nicht weniger. Als er dann nach kurzem Ausbleiben noch in seiner Legionärsuniform erschien, klatschten die Gäste spontan in die Hände. Wir selbst allerdings etwas verhaltener. Als wir zahlen wollten, nahm er kein Geld und sagte, das sei der Dank für die in England so reichlich genossene Gastfreundschaft. Wir wollten das nicht annehmen, doch er bestand darauf. Als wir uns verabschiedeten, gestand er uns flüsternd, daß er so froh sei, daß unser Engländer kein weiteres englisches Wort zu ihm sprach, denn die Begrüßungsworte, die er gebraucht habe, seien sein ganzer englischer Sprachschatz. Nachdem wir uns lachend verabschiedet hatten, gestand uns auch unser Engländer, daß bei ihm dasselbe zuträfe.
Gern hätten wir das Gesicht des Wirtes gesehen, wenn er erfahren hätte, daß er seine generöse Gastfreundschaft nicht einem Engländer und zwei Schweizern zuteil kommen ließ, sondern drei ehemaligen Wehrmachtssoldaten.
Über das idyllische Dörfchen Gfell und durchs romantische Tepltal radelten wir ungehellt heimwärts. Auch die zwei Radfreunde werden sich gewiß manchmal schmunzelnd an diese herzerfrischende Radpartie nach Schlaggenwald erinnern.
Josef Putz (Dachau)
950 let města Amberg 30 let partnerství Amberg — Cheb ve dnech 12.–14. října 1984
Chebský krajský sněm (Egerer Landtag e.V.) — předseda prof. Dr. Lorenz Schreiner — připraví k této příležitosti slavnostní program s koncertem v kostele, několika výstavami o Chebu a řadou dalších slavností. Na velkém slavnostním zasedání v amberském Stadttheateru vystoupí zástupci spolkové a zemské vlády. Samozřejmě je naplánován i velký národopisný večer a setkání krajanů.
950-Jahrfeier der Stadt Amberg / 30jährige Patenschaft Amberg — Eger vom 12. - 14. Okt. '84
950-Jahrfeier der Stadt Amberg
30jährige Patenschaft Amberg — Eger vom 12. - 14. Okt. '84
Der Egerer Landtag e.V. — Vorsitzender Prof. Dr. Lorenz Schreiner — wird zu diesem Anlaß ein festliches Programm gestalten, mit einem Kirchenkonzert, mehreren Ausstellungen über Eger und einer Reihe weiterer Festlichkeiten. In einer großen Festsitzung im Stadttheater Amberg werden Vertreter der Bundes- und Landesregierung sprechen. Selbstverständlich ist auch ein großer Volkstumsabend und ein Heimattreffen vorgesehen.
Rozdělení textu na listy je odhad — text může o odstavec přetéct na sousední list. Původní znění vlevo je vždy přesné.
Klikni na větu a ukáže se, kde na skenu stojí. Zvýrazňují se celé řádky, ne přesná slova — místo je tedy přibližné.