Srdečné „Dankeschön"

Panu starostovi Hanni Haberbergerovi a jeho paní manželce za jejich návštěvu u nás, Horních Slavkovanů (Schlaggenwalder), o svatodušních svátcích na Sudetoněmeckém dni v Mnichově.

Písek do očí lidu

Škody na životním prostředí v Sudetech – ba dokonce i ve vzdálenějších částech ČSSR, mezi jinými částečně i na Slovensku – už dnes nedokáže nikdo skrýt. Komunistický tisk se přesto alespoň snaží sypat postiženému obyvatelstvu písek do očí: otevřeně se sice přiznává to, co ví každý, totiž že lesní porosty sudetských pohoří jsou smrtelně nemocné; zároveň se však vzbuzuje dojem, jako by vláda a lesníci dělali pro „ozdravení lesa" vše, co je v jejich silách. Tomuto úkolu se mimo jiné věnovaly německy vycházející „Prager Volkszeitung", které své čtenáře dne 30. 9. 1983 pod tímto titulkem poučily následovně:

„Lesní hospodářství v ČSSR patří k těm odvětvím národního hospodářství, která navzdory různým obtížím úspěšně plní úkoly 7. pětiletého plánu. K jednomu z nejzávažnějších problémů – vedle různých škůdců hmyzu, kteří tu ostatně byli vždy – patří i nadále exhalace, jimiž je již ohrožena čtvrtina lesů, zejména genofond smrků Krušných hor, Krkonoš a Jizerských hor. Proto lesníci věnují této záležitosti největší pozornost. Hledají nové progresivní metody, jak co nejdříve nahradit vykácené stromy novými.

Zakládají se proto obrovské šlechtitelské plantáže a lesní školky, aby se vypěstovalo co nejvíce sazenic ohrožených dřevin, tak aby po omezení exhalací mohly klasické stromy, případně ve zušlechtěné podobě, opět zaplnit prázdné plochy.

V následujících letech se počítá – jako důsledek exhalací – s nižší těžbou dřeva než dosud. Pro dřevozpracující průmysl však existují rezervy, například ve využití větví, chrastí, odlomených vrcholků stromů, štěpků, kůry a podobně. Využitím tohoto dřevního odpadu se neprospívá jen dřevozpracujícímu průmyslu, ale i lesům samotným, neboť se tím čistí. Kromě toho tento odpad brzdí i zalesňování. Ale nejen exhalace jsou příčinou – mnoho smrků, nazývaných pro svou červenohnědou kůru také rudé jedle, padá za oběť polomům, neboť postrádají kůlový kořen a mají jen mělký, talířovitý kořenový systém. Když se člověk zadívá na tyto často mohutné stromy, které ještě vyrůstaly ve zdravé půdě, a uvědomí si, že trvá 70 až 120 let, než dosáhnou výšky 25, 30 a více metrů, srdce ho zabolí.

V poslední době udělala mechanizace těžby dřeva významné pokroky. Ačkoli lesnickou techniku dovážíme z nesocialistických zemí, můžeme se počítat mezi země, jejichž lesní hospodářství má vysokou technickou úroveň. Počítá se i s mechanizací prací v lesních školkách, díky níž bude půda kypřena strojově, sazenice vyzvedávány a baleny k odeslání.

Naše lesníky tedy v nadcházející době čeká mnoho práce, aby se lidé mohli opět těšit z krásných a zdravých lesů."

Jak málo se „progresivní metody" vychvalované „Prager Volkszeitung" v praxi osvědčují, konstatoval časopis „DER SPIEGEL" z 28. 11. 1983. Jeho závěr zněl: „Zalesňování méně citlivými dřevinami v Krušných horách ztroskotalo... Ve vývojové historii ekosystému je to krok zpět o 10 000 let."