Srdečné „Dankeschön"
Panu starostovi Hanni Haberbergerovi a jeho paní manželce za jejich návštěvu u nás, Horních Slavkovanů (Schlaggenwalder), o svatodušních svátcích na Sudetoněmeckém dni v Mnichově.
Ein herzliches „Dankeschön"
Herrn Bürgermeister Hanni Haberberger und seiner Gattin für ihren Besuch bei uns Schlaggenwaldern beim Sudetendeutschen Tag zu Pfingsten in München.
Písek do očí lidu
Škody na životním prostředí v Sudetech – ba dokonce i ve vzdálenějších částech ČSSR, mezi jinými částečně i na Slovensku – už dnes nedokáže nikdo skrýt. Komunistický tisk se přesto alespoň snaží sypat postiženému obyvatelstvu písek do očí: otevřeně se sice přiznává to, co ví každý, totiž že lesní porosty sudetských pohoří jsou smrtelně nemocné; zároveň se však vzbuzuje dojem, jako by vláda a lesníci dělali pro „ozdravení lesa" vše, co je v jejich silách. Tomuto úkolu se mimo jiné věnovaly německy vycházející „Prager Volkszeitung", které své čtenáře dne 30. 9. 1983 pod tímto titulkem poučily následovně:
„Lesní hospodářství v ČSSR patří k těm odvětvím národního hospodářství, která navzdory různým obtížím úspěšně plní úkoly 7. pětiletého plánu. K jednomu z nejzávažnějších problémů – vedle různých škůdců hmyzu, kteří tu ostatně byli vždy – patří i nadále exhalace, jimiž je již ohrožena čtvrtina lesů, zejména genofond smrků Krušných hor, Krkonoš a Jizerských hor. Proto lesníci věnují této záležitosti největší pozornost. Hledají nové progresivní metody, jak co nejdříve nahradit vykácené stromy novými.
Zakládají se proto obrovské šlechtitelské plantáže a lesní školky, aby se vypěstovalo co nejvíce sazenic ohrožených dřevin, tak aby po omezení exhalací mohly klasické stromy, případně ve zušlechtěné podobě, opět zaplnit prázdné plochy.
V následujících letech se počítá – jako důsledek exhalací – s nižší těžbou dřeva než dosud. Pro dřevozpracující průmysl však existují rezervy, například ve využití větví, chrastí, odlomených vrcholků stromů, štěpků, kůry a podobně. Využitím tohoto dřevního odpadu se neprospívá jen dřevozpracujícímu průmyslu, ale i lesům samotným, neboť se tím čistí. Kromě toho tento odpad brzdí i zalesňování. Ale nejen exhalace jsou příčinou – mnoho smrků, nazývaných pro svou červenohnědou kůru také rudé jedle, padá za oběť polomům, neboť postrádají kůlový kořen a mají jen mělký, talířovitý kořenový systém. Když se člověk zadívá na tyto často mohutné stromy, které ještě vyrůstaly ve zdravé půdě, a uvědomí si, že trvá 70 až 120 let, než dosáhnou výšky 25, 30 a více metrů, srdce ho zabolí.
V poslední době udělala mechanizace těžby dřeva významné pokroky. Ačkoli lesnickou techniku dovážíme z nesocialistických zemí, můžeme se počítat mezi země, jejichž lesní hospodářství má vysokou technickou úroveň. Počítá se i s mechanizací prací v lesních školkách, díky níž bude půda kypřena strojově, sazenice vyzvedávány a baleny k odeslání.
Naše lesníky tedy v nadcházející době čeká mnoho práce, aby se lidé mohli opět těšit z krásných a zdravých lesů."
Jak málo se „progresivní metody" vychvalované „Prager Volkszeitung" v praxi osvědčují, konstatoval časopis „DER SPIEGEL" z 28. 11. 1983. Jeho závěr zněl: „Zalesňování méně citlivými dřevinami v Krušných horách ztroskotalo... Ve vývojové historii ekosystému je to krok zpět o 10 000 let."
Sand in den Augen des Volkes
Sind schon die Umweltschäden im Sudetenland — ja selbst in von diesem fernab gelegenen Teilen der ČSSR, darunter auch teilweise in der Slowakei — vor niemandem mehr zu verbergen, so wird doch von der kommunistischen Presse des Landes zumindest versucht, der betroffenen Bevölkerung Sand in die Augen zu streuen: Zwar wird offen zugegeben, was jedermann weiß, nämlich, daß die Waldgebiete der Sudetengebirge sterbenskrank sind; andererseits wird jedoch der Eindruck erweckt, als täten Regierung und Forstleute alles „zur Gesundung des Waldes", was in ihren Kräften steht. Dieser Aufgabe widmete sich u. a. die in deutscher Sprache erscheinende „Prager Volkszeitung", die ihre Leser am 30. 9. 1983 unter dieser Überschrift wie folgt belehrte:
„Die Forstwirtschaft in der ČSSR gehört zu jenen Zweigen der Volkswirtschaft, die die Aufgaben des 7. Planjahrfünfts trotz verschiedener Schwierigkeiten erfolgreich erfüllen. Zu einem der ernstesten Probleme — außer den verschiedenen Insektenschädlingen, die es aber schon immer gab — gehört nach wie vor die Exhalation, von der bereits ein Viertel der Wälder bedroht ist, besonders die Genofonds der Fichten des Erz-, Riesen- und Isergebirges. Deshalb widmen die Forstleute dieser Angelegenheit die größte Aufmerksamkeit. Sie suchen nach neuen progressiven Methoden, um die abgeholzten Bäume so bald wie möglich durch neue zu ersetzen.
Es werden deshalb riesige Veredlungs- und Baumschulplantagen angelegt, um soviel wie möglich Jungpflanzen der gefährdeten Baumarten heranzuziehen, damit auch die klassischen Bäume, evtl. in veredelter Form, nach Reduzierung der Exhalation wieder die leeren Flächen ausfüllen.
In den kommenden Jahren rechnet man — als Folgeerscheinung der Exhalation — mit einer geringeren Holzförderung als bisher. Allerdings bestehen für die holzverarbeitende Industrie Reserven, z. B. in der Nutzung von Ästen, Reisig, abgebrochenen Baumspitzen, Spänen, Borke u. a. Durch die Verwendung dieser Holzabfälle ist nicht nur der holzverarbeitenden Industrie gedient, sondern auch den Wäldern, da diese gesäubert werden. Außerdem bremsen diese auch die Aufforstung. Aber nicht allein durch Exhalation, sondern viele Fichten — auch Rottannen wegen ihrer rotbraunen Borke genannt — fallen dem Windbruch zum Opfer, da sie der Pfahlwurzeln entbehren und nur eine tellerförmige, flache Bewurzelung haben. Wenn man diese oft stattlichen Bäume, die noch in gesunder Erde aufwuchsen und man sich vergegenwärtigt, daß es 70 bis 120 Jahre dauert, bevor sie eine Höhe von 25, 30 und mehr Metern erreichen, tut einem das Herz weh.
In der letzten Zeitetappe hat die Mechanisierung der Holzförderung bedeutende Fortschritte gemacht. Obzwar wir die Forsttechnik aus den nichtsozialistischen Ländern einführen, können wir uns zu jenen Ländern rechnen, deren Forstwirtschaft ein hohes technisches Niveau hat. Man rechnet auch mit der Mechanisierung der Arbeiten in Baumschulen, wodurch die Erde maschinell aufgelockert, die Setzlinge ausgehoben und zum Versand verpackt werden.
Unsere Forstleute erwartet also in der kommenden Zeit viel Arbeit, damit sich die Menschen wieder an schönen und gesunden Wäldern erfreuen können."
Wie wenig die von der „Prager Volkszeitung" angepriesenen „progressiven Methoden" durchschlagen, stellte das Magazin „DER SPIEGEL" vom 28. 11. 1983 fest. Sein Fazit: „Wiederaufforstungen mit weniger empfindlichen Bäumen sind im Erzgebirge gescheitert ... In der Entwicklungsgeschichte des Ökosystems ist das ein Rückschritt um 10.000 Jahre."
M. R.
Rozdělení textu na listy je odhad — text může o odstavec přetéct na sousední list. Původní znění vlevo je vždy přesné.
Klikni na větu a ukáže se, kde na skenu stojí. Zvýrazňují se celé řádky, ne přesná slova — místo je tedy přibližné.