Milí krajané!

Dnes znovu srdečně děkuji všem dárcům za to, že náš Heimatbrief může dál vycházet. Děkuji také spolupracovníkům za jejich příspěvky, kterými pomáhají utvářet náš list.

Až se Heimatbrief dostane ke čtenářům, léto už bude v plném proudu. Bohužel jsme letos z jara mnoho nepocítili. Nepřineslo očekávané teplo a obytné místnosti bylo nutné vytápět, aby se v nich dalo aspoň trochu příjemně žít. Jak krásné bývaly kdysi ty staré dobré kachlová kamna v jizbách! Ani v nejteplejších letních dnech nebylo jejich teplo pociťováno jako přítěž. Kdo by si tehdy dovedl ohřát ranní kávu elektrickým spotřebičem? O to se staral sporák, ve kterém škvírami vesele probleskoval oheň. Náklady na topení se tak držely co nejníž. Letos tak mnohou marku ukrojí z naší peněženky drahý olej nebo plyn, což se pravděpodobně projeví i na plánované dovolené. Této radosti se ale asi nikdo nebude chtít vzdát. Dnešní člověk potřebuje čas na odpočinek, nechce-li se předčasně vyčerpat.

Zde bych ale rád připomněl naše setkání v patronátním městě Auerbach. Doufám, že opravdu mnoho krajanů zamíří své cestovní úvahy tímto směrem. 8. a 9. září je vhodný termín – velké vlny dovolenkářů už by měly být za námi a na silnicích by se mělo dobře postupovat. Kdo ví, zda se ještě naskytne příležitost uspořádat podobné setkání s tolika milými lidmi. Stále více dobrých přátel a známých nás opouští navždy. Po 38 letech od vyhnání z domova žije už mnoho z nás v nové vlasti déle, než žili ve vlasti staré. Za tu dobu už velmi mnoho krajanů dokončilo svou pozemskou pouť. Pomalu přestáváme být pospolitostí. Dějiny nás učí, že mnohé národní kmeny zanikly. Na jejich místo nastoupily jiné. Tak zaniká i příslušnost sudetských zemí k německému národu. Zda historikové jednou poukážou na bezpráví vyhnání, je nejisté. Když toto zločinné jednání celé německé okolí zamlčuje, proč by se pak tímto tématem měli zabývat Francouzi, Angličané, Američané a další. I my sami jsme mnohé zanedbali a příliš málo jsme upozorňovali na svůj osud. Nenašli jsme ani potřebnou podporu mužů, kteří se za naši věc zasazovali. Nechali jsme na holičkách vlastní stranu uprchlíků. Politici, kteří se dnes v jednotlivých stranách zasazují o naše zájmy, jsou vázáni stranickou disciplínou a jsou omezováni v tom, aby naše záležitosti energicky zastupovali. Některé strany se velmi snaží setřít ze stolu právo vyhnaných na domov. Jen aby se nenarušil uvolněný vztah k východním národům, které nás vyhnaly. Ti, kdo na toto bezpráví upozorňují, jsou přitom haněni jako revanšisté. Proto se o svatodušním setkání sudetských Němců Čechům jejich zločin znovu připomíná. Je to mohutná demonstrace mírovými prostředky, která má upozornit na bezpráví vyhnání. Měli jsme právo na tento životní prostor, který byl po staletí osídlen výhradně německými lidmi. Byli to němečtí lidé, kdo tuto zemi učinili obyvatelnou, kdo o ni pečovali. O tom se ale u nás ve školách nic nedozvíte. Televize ani letos nepřinese delší reportáž o této svatodušní akci a ostatní média už vůbec ne. Zato se však velmi obšírně komentují obrazy násilí v Polsku, Jižní Americe a jiná politická témata. I papež se v Asii vyslovil pro právo tamních uprchlíků na domov –

Milí krajané!

Navštivte v hojném počtu naše

Slavkovské setkání

v Auerbachu / Opf.

8. a 9. září 1984

věta pokračuje na dalším listu ⟶