Milí krajané!
Všem čtenářům Schlaggenwaldského Heimatbriefu přejeme opravdu radostné velikonoční svátky. Nyní zavítalo i jaro. Jistě si ještě vzpomínáme, jak těžko se u nás v staré vlasti někdy snášela zima a jak jsme se těšili na teplé dny. Tehdy jsme často museli překonávat nouzi. Obstarávání jídla a tepla nám dělalo velké starosti. Dnes už tyto starosti nejsou naléhavé. Měli bychom to brát jako spravedlivou náhradu za vyhnání a být vděční za to, že jsme těchto starostí zbaveni.
Upřímné poděkování patří všem dárcům. Jejich štědrost umožňuje Heimatbrief vydávat a nemuseli jsme zvyšovat cenu předplatného. Dokazuje nám to, že si lidé Heimatbrief oblíbili. Tenhle pocit člověka vždycky znovu povzbudí, když ho trápí malomyslnost. Není totiž vždycky lehké se tomuto úkolu věnovat, protože nedostávám jen potěšující dopisy. Často se pohybují až na hranici urážky. Ale pak mě zase potěší, když si při psaní připomínám jména dárců, kteří tím dokazují, že jsou s námi spokojeni. Budeme se dál snažit o soudržnost a Heimatbriefem krajanům dělat radost. Za všechny pozdravy a přání, které nám velmi mnoho krajanů poslalo o Vánocích a na přelomu roku, touto cestou srdečně děkujeme. Poděkovat všem osobně není možné a znamenalo by to velké výdaje. Pro mě i mou ženu bylo velkou radostí zjistit, kolik krajanů na nás myslí. Naši vděčnost chceme prokázat další věrností krajanům.
Dnes už mohu oznámit přesný termín setkání v Auerbachu. Koná se 8. a 9. září. Je to také doba, kdy jsme doma slavívali naši kirvu. I letos bude jistě zase kirvový koláč. Náš krajan Rippl nás jím jistě překvapí. Akce se tentokrát bude konat v nově postaveném sále. Prosím už dnes všechny krajany, kteří to mohou zařídit, aby nezapomněli namířit svou cestu do našeho patronátního města Auerbach. Chceme patronátnímu městu dokázat, že je nás stále mnoho, kdo své myšlenky obracíme do staré vlasti, a že patronátní město bylo a je důležitým bodem naší existence. Už dnes děkuji panu 1. starostovi Hannimu Haberbergerovi za péči, kterou nám, svým kmotřencům, věnuje a která toto setkání zajišťuje. Jsme hrdí na naše patronátní město Auerbach. Málokterá obec z Čech měla tolik štěstí najít si patronátní město, kde jsou krajané vždy rádi vídáni.
Chtěl bych poděkovat i našemu Kunzmannu Tonimu a jeho příbuzným, kteří musí vynaložit značné úsilí, aby se tyto dny vydařily. Už teď se těšíme na shledání s dobrými přáteli a známými. Nemějte zábrany, pokud někoho hned nepoznáte, jděte k němu a zeptejte se: „Kdo jsi?" Nezůstávejte trčet na místě a nečekejte, až za vámi krajané sami přijdou. Každý má radost, když se mu přihlásí tvář, kterou už si přesně nepamatoval. Radost je pak veliká. Je to nesmysl, když se krajané vymlouvají: „Vždyť stejně nikoho neznám." To není důvod se vylučovat ze společenství.
Milí krajané, včas si zajistěte ubytování. Auerbach a okolí jich nabízejí dostatek. Strávit tam pár dní dovolené se vyplatí. —
Nebylo by na místě nezmínit se o tom, jak se kdysi doma slavil masopust. K tomu mě přiměla vyprávění paní Richterové z Rabensgrünu. I my v Slavkově jsme tento zvyk drželi obzvlášť pořádně. Letos bychom museli slavit dlouhý masopust, kdybychom ho prožívali doma. Padla by na to poslední koruna, protože u toho člověk musel být. 4 dny v týdnu by naše městečko muselo snášet ten veselý ruch. Fotografie nám ukazují, jak vesele a radostně to tehdy bylo. Vždycky se našli veselí lidé, kteří dokázali sestavit skupinu, a člověk se s nadšením účastnil maškarního reje. Na přehlídku branců zachycenou na obrázku si ještě velmi dobře vzpomínám. Pokud se nemýlím, nápad vzešel od krajana Mürrlinga z Neustadtu, protože z této čtvrti tehdy bylo zapojeno velmi mnoho lidí. Nepotřebovali jsme žádná „hellaus" a „alaf", nám stačilo naše „hollo" a „KR", které vycházelo z veselého srdce. Preclík a slaneček i bajazzové s prasečími měchýři byli mnohem přirozenější než upravené publikum, které se blyští v lesku uniforem. Chytat preclík, který visel na tyči, bylo pro nás kluky vždycky hezčí než dnešní sbírání bonbonů. Samozřejmě maškarník s tyčí a slanečky byl ještě zajímavější. Bohužel jste pak sami páchli jako slanečkář, když jste se párkrát netrefili, protože pak vám slaneček pořádně zasvištěl kolem uší a rozprášil svou vůni. Ale co na tom v tom ruchu záleželo, bylo to přece krásné. Měli jsme krásný zvyk a pěstovali jsme ho. Možná právě tato přirozenost slavení svátků nedopouštěla vzniknout takové životní úzkosti, jakou potkáváme dnes. O drogách jsme neměli ani ponětí a nikdo po nich netoužil. Do kostela jsme sice nechodili, ale pravidla předepsaná křesťanům jsme vždy dodržovali. Nebylo u nás žádných „11. 11. v 11 hodin", což už skoro spadá do adventu. Před Hromnicemi nebyl žádný masopust. Jen když tento den připadl na neděli, tak se maškarníci neudrželi, a pak už byl den ze tří čtvrtin pryč a čekalo se na hostinské maškarníky. Dnes jsou všechny krásné hostince našeho města zničeny a i ten zvyk je pryč. Nikdo nikdy nevěděl, odkud maškarní chození pochází a proč se tak provozovalo po staletí. Naši potomci už tenhle bujarý a veselý ruch nepoznali.
Liebe Landsleute!
Allen Lesern des Schlaggenwalder Heimatbriefes wünschen wir ein recht frohes Osterfest. Nun ist auch der Frühling eingekehrt. Wir erinnern uns bestimmt noch daran, wie hart manchmal der Winter in unserer alten Heimat ertragen werden mußte und man sich auf die warmen Tage freute. Damals war oftmals Not zu überwinden. Die Nahrung- und Wärmebeschaffung hat große Sorgen bereitet. Nun sind diese Probleme nicht mehr akut. Das dürften wir als gerechten Ausgleich zur Vertreibung erkennen und dafür, daß wir dieser Sorgen enthoben sind, dankbar sein.
Ein recht herzliches Dankeschön soll allen Spendern gesagt sein. Diese Großzügigkeit erlaubt es, den Heimatbrief zu erstellen und keine Bezugspreiserhöhung zu veranlassen. Es beweist uns, daß man an dem Heimatbrief Gefallen hat. Dieses Gefühl richtet einen immer wieder auf, wenn man von Verzagtheit geplagt wird. Denn es ist nicht immer leicht sich dieser Aufgabe hinzugeben, zumal ich ja nicht immer nur Schreiben bekomme, die erfreulich sind. Oftmals bewegen sich diese hart an der Grenze der Beleidigung. Aber dann erfreut man sich beim Niederschreiben der Namen der Spender, die doch damit beweisen, daß sie mit uns zufrieden sind. Wir werden uns weiter um den Zusammenhalt bemühen und mit dem Heimatbrief die Landsleute erfreuen. Für alle Grüße und guten Wünsche, die uns sehr viele Landsleute zu Weihnachten und dem Jahreswechsel sandten, sagen wir auf diesem Wege herzlichen Dank. Allen persönlich zu danken ist nicht möglich und würde sehr große Auslagen bedeuten. Es war für mich und meine Frau eine große Freude so viel Gedenken von den Landsleuten zu erfahren. Unsere Dankbarkeit wollen wir durch weitere Treue zu den Landsleuten beweisen.
Heute bin ich in der Lage den genauen Termin für das Treffen in Auerbach bekanntgeben zu können. Es findet am 8. und 9. September statt. Es ist auch die Zeit, wo wir daheim unsere Kirwa feierten. Auch in diesem Jahr wird es bestimmt wieder Kirwa-Kouchen geben. Unser Landsmann Rippl wird bestimmt uns damit überraschen. Die Veranstaltung soll diesesmal in dem neuerbauten Saal abgehalten werden. Ich bitte heute schon alle Landsleute, die es ermöglichen können, nicht zu versäumen, ihr Reiseziel in unsere Patenstadt Auerbach auszurichten. Wir wollen der Patenstadt beweisen, daß wir noch Viele sind, die ihre Gedanken in die alte Heimat lenken und daß die Patenstadt ein wichtiger Punkt in unserem Dasein war und ist. Heute schon danke ich Herrn 1. Bürgermeister Hanni Haberberger für seine Fürsorge, die er uns Patenkindern gewährt und diese Begegnung sichert. Wir sind stolz auf unsere Patenstadt Auerbach. Nicht viele Gemeinden aus dem böhmischen Raum hatten so viel Glück eine Patenstadt zu finden, in der die Landsleute immer gerne gesehen werden.
Danken möchte ich auch unserem Kunzmann Toni und seinen Angehörigen, die doch einen beträchtlichen Beitrag für das Gelingen dieser Tage leisten müssen. Schon jetzt genießen wir die Vorfreude auf das Wiedersehen mit guten Freunden und Bekannten. Habt keine Hemmungen, wenn jemand nicht gleich zu erkennen ist, geht darauf zu und fragt: „Wer bist du?" Bleibt nicht am Platz kleben und wartet bis die Landsleute auf Euch zukommen. Jeder freut sich, wenn ein ihm erst nicht mehr vertrautes Gesicht sich zu erkennen gibt. Die Freude ist dann groß. Es ist ein Schmarrn, wenn Landsleute sich damit ausreden: „Ich kenne ja doch niemand." Das ist kein Grund sich von der Gemeinsamkeit auszuschließen.
Liebe Landsleute, tut Euch rechtzeitig um Quartiere um. Auerbach und die Umgebung bieten solche reichlich an. Einige Tage dort Urlaub zu machen lohnt sich. —
Es wäre nicht angebracht, wenn man nicht von der Faschingszeit einst daheim Erwähnung täte. Dazu hatten mich die Ausführungen der Rabensgrüner Frau Richter veranlaßt. Auch wir in Schlaggenwald haben diesen Brauch besonders deftig gehalten. In diesem Jahr hätten wir eine lange Faschingszeit bestreiten müssen, wenn wir diese in der Heimat erlebt hätten. Da wäre die letzte Krone draufgegangen, denn man mußte doch dabei sein. 4 Tage in jeder Woche hätte unser Städtchen das fröhliche Treiben erdulden müssen. Die Bilder zeigen uns, wie froh und fröhlich man dabei war. Es gab immer frohgestimmte Leute, die eine Gruppe zusammenstellen konnten und man begeistert den Mummenschanz mitmachte. An die auf dem Bild dargestellte Rekrutenmusterung kann ich mich noch sehr gut erinnern. Wenn ich nicht irre, ging die Idee von Lm. Mürrling in der Neustadt aus, denn aus diesem Stadtteil waren damals sehr viele engagiert gewesen. Wir brauchten keine Hellaus
věta pokračuje na dalším listu ⟶
Rozdělení textu na listy je odhad — text může o odstavec přetéct na sousední list. Původní znění vlevo je vždy přesné.
Klikni na větu a ukáže se, kde na skenu stojí. Zvýrazňují se celé řádky, ne přesná slova — místo je tedy přibližné.