⟵ věta pokračuje z předchozího listu

Krátký Franz mezitím rád vylétával do světa. Jeden z našich tovaryšů mu daroval staré, rachotivé a promáčklé kolo. Chlapec ho tak dlouho čistil a hrabal se v něm, až na něm konečně dokázal jezdit. Od té doby projezdil celý náš okres i daleko za jeho hranice. Šlapal až do Elbogenu, k Hans Heilingu, do Pirkenhammeru, do Zettlitz, do Espenthoru, do Gießhübelu, a znal celé město jako nikdo jiný. Stal se živým adresářem.

Jednou o Velikonocích nám maminka každému připravila barevné velikonoční hnízdo. Kvůli tomu dokonce zasela oves. V něm seděl sádrový velikonoční zajíček s košíkem na zádech plným barevných cukrových vajíček. Kolem ovsa leželo dvanáct barevných natvrdo vařených slepičích vajec. Maminka řekla, že je musíme rychle sníst, jinak by se zkazila. Hned po kávě a velikonočním bochánku jsem do sebe hned nasoukala tři kusy. Pak jsem otravovala Krátkého Franze, aby se mnou na kole sjel dolů z „Rutscheru". Hned souhlasil, což mě vlastně mělo varovat. „Rutscher" byla místy prudce stoupající silnice do Janessenu. Rychle jsem si ještě schovala dvě červená vejce jako zásobu na cestu a vyklouzla jsem z domu, protože maminka o našem podniku nesměla vědět.

Vesele pojídajíc vejce jsem běžela vedle Krátkého Franze nahoru na „Rutscherhöhe". Silnice byla tehdy po celé délce vydlážděná modrým čedičem. Krátký Franz mě posadil na tenkou rámovou tyč a sám se s rozběhem vyhoupl do sedla. Pak začala pekelná jízda. Bylo strašné, jak se tvrdá, hrbolatá dlažba přenášela na rámovou tyčku a otřásala mým hubeným zadečkem. Křičela jsem strachy a bolestí, ale tempo bylo čím dál rychlejší. Buď kluk nechtěl zastavit, nebo už nemohl. V polovině cesty jsem už cítila pět velikonočních vajec v krku. Kvílíc jsem se poslední silou držela řídítek. Naše maminka, jako by něco tušila, vyšla s mým bratrem Heinrichem před domovní dveře. Napůl mrtvá jsem se jí sesunula do náruče. Hned na místě jsem se zbavila pěti velikonočních vajec i velikonočního bochánku. Pak mě maminka uložila do postele a přiložila mi na nemocné tělo horké tvarohové obklady. Krátkému Franzovi nařídila vycházkový zákaz na celou velikonoční neděli. Já jsem se mezitím rychle zotavila z „jízdy Rutscherem" a brzy jsem zase pokukovala po velikonočním talíři. Trochu cukrových vajíček, pak jedno červené vejce, potom zase kousek velikonočního bochánku, všechno takhle pomalu postupně přece nemohlo uškodit.

věta pokračuje na dalším listu ⟶