⟵ věta pokračuje z předchozího listu

K večeru museli rodiče na návštěvu. Maminka se s důvěrou obrátila na spolehlivého Dlouhého Franze, aby na mě dohlédl. Sotva jsme zůstali sami, nadělila jsem ubohému chlapci tak zamazané ložní prádlo, že nevěděl, kam dřív skočit, aby pomohl. Můj bratr Heinrich se odvrátil zezelenalý a znechucený a nechal Dlouhého Franze s jeho nevábnou prací samotného. Ten se na mě přesto nezlobil. Naopak! Když viděl, že mám zase červené tvářičky, zářila mu z očí radost.

Oba Franzové u nás zůstali mnoho let a sdíleli s naší rodinou její osud. Když začala válka, Krátký Franz se brzy stal vojákem. Nebyl totiž natolik mazaný, aby nepadl do sítě jedné zlé ženy. Před ní utekl dobrovolně na frontu, kde jednoho dne vběhl do palby ruských tanků...

Dlouhý Franz se vojákem nikdy nestal. Jeho hrudní koš byl příliš úzký, srdce příliš slabé a plíce příliš krátký dech. Když byli všichni jeho bratři v poli a jeho otec náhle zemřel, odešel domů a stal se sedlákem. Navštěvoval nás pak často se svou baculatou a milou ženou. Byl na ni pyšný a usmíval se. S koncem války jsme s ním ztratili spojení a už jsme ho nikdy nenašli.

Hermine Walter, roz. Palm

[obr] Hostinec „Stará pošta" v Horním Slavkově (Schlaggenwald) (majitel: rodina Hahn)