„Uchovat dějiny sudetských zemí živé" — slavnostní zastřešení (Richtfest) Sudetoněmeckého centra v Mnichově

Ministr sociálních věcí Dr. Fritz Pirkl:

Pozdravy a blahopřání bavorské zemské vlády dnes při slavnostním zastřešení domu Sudetoněmecké nadace v Mnichově tlumočil ministr sociálních věcí Dr. Fritz P i r k l. Ve 30. roce od převzetí patronátu nad sudetskými Němci Svobodným státem Bavorsko tak vzniká budova, která má podle svého určení předávat příští generaci kulturní tradice našich sudetoněmeckých spoluobčanů z Čech, Moravy a Slezska.

Dům sudetských Němců na Hochstraße má ukázat, že kulturní a vědecké tradice vysídlenců z domoviny patří ke společnému dědictví všech Němců. Pirkl dále poukázal na to, že „Am Gasteig" v Mnichově vznikají na přehledném prostoru kulturní zařízení obecní i státní úrovně s významným dosahem. Dům německého Východu, otevřený všem skupinám vysídlenců z domoviny, stejně jako dům Sudetoněmecké nadace a velké kulturní centrum zemské metropole se ve svých úkolech mohou vzájemně dobře doplňovat. Tak například Mnichovská městská knihovna s více než 1 milionem svazků získá cenné obohacení díky 160 000 dílům východo- a sudetoněmecké odborné literatury. Ministr požádal odpovědné pracovníky těchto zařízení o plodnou spolupráci ve službě všem občanům.

V podzimním čísle krajanského časopisu se ojediněle objevily stížnosti na „staré škvarky" v našem plátku. Ráda bych se k tomu vyjádřila, protože si myslím, že kritici podléhají omylu, který je pro ně samotné politováníhodný.

Jak už samotné označení „krajanský časopis" (Heimatzeitung) napovídá, může být náš HB jen mluvčím naší domoviny. Tu jsme ale bohužel před osmatřiceti lety museli krutým způsobem opustit a byli jsme vyhnáni v krvi a slzách (odkazuji na knihu „Dokumente zur Austreibung der Sudetendeutschen", vydanou Pracovním společenstvím na ochranu sudetoněmeckých zájmů).

I když jsme po tak dlouhé době dokázali získat od té hrozné události a bolesti nad ztracenou domovinou určitý odstup, přesto tato těžká životní rána v našem životě zůstává, neboť mu dala zásadní obrat na půdě, která nám byla zpočátku zcela cizí. Většině krajanů se sice podařilo úspěšně zapustit kořeny, přesto jejich kořeny zůstaly v domovině – za předpokladu, že tam nějaké vůbec zapustili. V HB nemůžeme přinášet žádné senzace a ani to nechceme. Vše, co se kdysi v domovině odehrálo, se stalo teskným vzpomínáním. Obraz domoviny získal svatozář a je utkán z mnoha veselých i mnoha smutných osudů. Všechny by měly podle možnosti zůstat nezapomenuty, neboť ve svém souhrnu jsou příspěvkem k dějinám naší domoviny.

Kdo se těmito vzpomínkami už nenechá dojmout, nebo je dokonce zatracuje, musí vědět, že tím uráží památku vlastních předků a city svých krajanů. Právě z dlouhých obsažných seznamů dárců v krajanském časopise je patrné, co pro většinu čtenářů znamená zachování plátku – mimo jiné i s jeho „starými škvarky". Je mi líto, že i mezi námi krajany jsou tací, kterým vzpomínka na domovinu tak málo dokáže dát, kteří dokonce ztratili k ní veškerý vztah. Všem jim upřímně přeji, aby v nadcházejících vánočních dnech nebo na přelomu roku našli chvíli ztišení, v níž by znovu nalezli cestu k vlastnímu srdci!

Hermine Walter, roz. Palm

věta pokračuje na dalším listu ⟶