„Uchovat dějiny sudetských zemí živé" — slavnostní zastřešení (Richtfest) Sudetoněmeckého centra v Mnichově
Ministr sociálních věcí Dr. Fritz Pirkl:
Pozdravy a blahopřání bavorské zemské vlády dnes při slavnostním zastřešení domu Sudetoněmecké nadace v Mnichově tlumočil ministr sociálních věcí Dr. Fritz P i r k l. Ve 30. roce od převzetí patronátu nad sudetskými Němci Svobodným státem Bavorsko tak vzniká budova, která má podle svého určení předávat příští generaci kulturní tradice našich sudetoněmeckých spoluobčanů z Čech, Moravy a Slezska.
Dům sudetských Němců na Hochstraße má ukázat, že kulturní a vědecké tradice vysídlenců z domoviny patří ke společnému dědictví všech Němců. Pirkl dále poukázal na to, že „Am Gasteig" v Mnichově vznikají na přehledném prostoru kulturní zařízení obecní i státní úrovně s významným dosahem. Dům německého Východu, otevřený všem skupinám vysídlenců z domoviny, stejně jako dům Sudetoněmecké nadace a velké kulturní centrum zemské metropole se ve svých úkolech mohou vzájemně dobře doplňovat. Tak například Mnichovská městská knihovna s více než 1 milionem svazků získá cenné obohacení díky 160 000 dílům východo- a sudetoněmecké odborné literatury. Ministr požádal odpovědné pracovníky těchto zařízení o plodnou spolupráci ve službě všem občanům.
„Geschichte der Sudetenländer lebendig erhalten" — Richtfest des Sudetendeutschen Zentrums in München
Sozialminister Dr. Fritz Pirkl:
Die Grüße und Glückwünsche der Bayerischen Staatsregierung überbrachte heute Sozialminister Dr. Fritz P i r k l anläßlich des Richtfestes des Hauses der Sudetendeutschen Stiftung in München. Im 30. Jahr der Übernahme der Schirmherrschaft über die Sudetendeutschen durch den Freistaat Bayern entstehe nun ein Gebäude, das seiner Zweckbestimmung nach in der kommenden Generation die kulturellen Traditionen unserer sudetendeutschen Mitbürger aus den Ländern Böhmen, Mähren und Schlesien weiterführen solle.
Das Haus der Sudetendeutschen an der Hochstraße werde aufzeigen, daß die kulturellen und wissenschaftlichen Traditionen der Heimatvertriebenen zum gemeinsamen Erbe aller Deutschen gehören. Pirkl verwies ferner darauf, daß „Am Gasteig" in München auf einem überschaubaren Raum kulturelle Einrichtungen kommunaler und staatlicher Ebene von bedeutender Ausstrahlungskraft im Entstehen seien. Das allen heimatvertriebenen Gruppen offenstehende Haus des Deutschen Ostens sowie das Haus der Sudetendeutschen Stiftung und das große Kulturzentrum der Landeshauptstadt könnten sich in ihren Aufgaben durchaus ergänzen. So werde etwa die Münchner Städtische Bibliothek mit über 1 Mio. Bänden durch die 160.000 Werke ost- und sudetendeutscher Spezialliteratur eine wertvolle Bereicherung erhalten. Die Verantwortlichen dieser Einrichtungen bat der Minister um eine fruchtbare Zusammenarbeit im Dienste aller Bürger.
V podzimním čísle krajanského časopisu se ojediněle objevily stížnosti na „staré škvarky" v našem plátku. Ráda bych se k tomu vyjádřila, protože si myslím, že kritici podléhají omylu, který je pro ně samotné politováníhodný.
Jak už samotné označení „krajanský časopis" (Heimatzeitung) napovídá, může být náš HB jen mluvčím naší domoviny. Tu jsme ale bohužel před osmatřiceti lety museli krutým způsobem opustit a byli jsme vyhnáni v krvi a slzách (odkazuji na knihu „Dokumente zur Austreibung der Sudetendeutschen", vydanou Pracovním společenstvím na ochranu sudetoněmeckých zájmů).
I když jsme po tak dlouhé době dokázali získat od té hrozné události a bolesti nad ztracenou domovinou určitý odstup, přesto tato těžká životní rána v našem životě zůstává, neboť mu dala zásadní obrat na půdě, která nám byla zpočátku zcela cizí. Většině krajanů se sice podařilo úspěšně zapustit kořeny, přesto jejich kořeny zůstaly v domovině – za předpokladu, že tam nějaké vůbec zapustili. V HB nemůžeme přinášet žádné senzace a ani to nechceme. Vše, co se kdysi v domovině odehrálo, se stalo teskným vzpomínáním. Obraz domoviny získal svatozář a je utkán z mnoha veselých i mnoha smutných osudů. Všechny by měly podle možnosti zůstat nezapomenuty, neboť ve svém souhrnu jsou příspěvkem k dějinám naší domoviny.
Kdo se těmito vzpomínkami už nenechá dojmout, nebo je dokonce zatracuje, musí vědět, že tím uráží památku vlastních předků a city svých krajanů. Právě z dlouhých obsažných seznamů dárců v krajanském časopise je patrné, co pro většinu čtenářů znamená zachování plátku – mimo jiné i s jeho „starými škvarky". Je mi líto, že i mezi námi krajany jsou tací, kterým vzpomínka na domovinu tak málo dokáže dát, kteří dokonce ztratili k ní veškerý vztah. Všem jim upřímně přeji, aby v nadcházejících vánočních dnech nebo na přelomu roku našli chvíli ztišení, v níž by znovu nalezli cestu k vlastnímu srdci!
Hermine Walter, roz. Palm
Gedanken zu den „alten Schinken"
Wie in der Herbstausgabe der Heimatzeitung zu lesen war, wurde vereinzelt über die „alten Schinken" in unserem Blättchen geklagt. Dazu möchte ich mich äußern, weil ich der Meinung bin, daß die Kritiker einem für sie bedauerlichen Irrtum unterliegen.
Wie bereits die Bezeichnung „Heimatzeitung" schon aussagt, kann es sich bei unserem HB nur um das Sprachrohr unserer Heimat handeln. Nun haben wir diese leider vor achtunddreißig Jahren auf grausame Weise hergeben müssen und sind vertrieben worden unter Blut und Tränen (Ich verweise auf das Buch „Dokumente zur Austreibung der Sudetendeutschen"; herausgegeben von der Arbeitsgemeinschaft zur Wahrung sudetendeutscher Interessen).
Wenn wir jetzt auch nach der langen Zeit Abstand von dem fürchterlichen Geschehen und dem Schmerz um die Heimat gewinnen konnten, so bleibt dieser schwere Schicksalsschlag in unserem Leben stehen, denn er gab ihm eine tiefgreifende Wende auf einem Boden, der uns zunächst völlig fremd war. Die meisten Landsleute haben zwar erfolgreich fußfassen können, dennoch sind ihre Wurzeln in der Heimat geblieben, vorausgesetzt, sie hatten dort welche geschlagen gehabt. Wir können im HB keine Sensationen bringen und wollen das auch nicht. Alles, was einmal in der Heimat geschah, ist zur wehmütigen Erinnerung geworden. Das Bild der Heimat hat einen Glorienschein bekommen, und es ist aus vielen heiteren und vielen traurigen Schicksalen gewoben worden. Sie alle sollen nach Möglichkeit unvergessen bleiben, denn in ihrer Gesamtheit sind sie ein Beitrag zur Geschichte unserer Heimat.
Wen diese Erinnerungen nicht mehr anrühren oder wer sie gar verdammt, muß wissen, daß er das Andenken seiner eigenen Vorfahren und die Gefühle seiner Landsleute verletzt. Gerade aus den langen gehaltvollen Spendenlisten in der Heimatzeitung ist zu erkennen, was den meisten Lesern die Erhaltung des Blättchens u.a. auch mit seinen „alten Schinken" bedeutet. Es tut mir leid, daß es auch unter uns Landsleute gibt, denen das Gedenken an die Heimat so wenig geben kann, die sogar jede Beziehung zu ihr verloren haben. All denen wünsche ich aufrichtig, daß sie in den kommenden Weihnachtstagen oder zur Jahreswende eine besinnliche Stunde finden, in der sie den Weg zu ihrem eigenen Herzen zurückfinden mögen!
Hermine Walter, geb. Palm
věta pokračuje na dalším listu ⟶
Rozdělení textu na listy je odhad — text může o odstavec přetéct na sousední list. Původní znění vlevo je vždy přesné.
Klikni na větu a ukáže se, kde na skenu stojí. Zvýrazňují se celé řádky, ne přesná slova — místo je tedy přibližné.