⟵ věta pokračuje z předchozího listu

V 15./16. století se motiv Ježíška objevuje na tištěných novoročenkách. Proto jsem tento motiv postavil na začátek svého vánočního dopisu a přeji Vám všem: „Ein gut selig iar — šťastný Nový rok 1984", nad nímž ať zní andělské vánoční poselství: Bohu čest — lidem pokoj!

Prelát Dr. Karl Reiß, farář

věta pokračuje na dalším listu ⟶

Milí krajané!

Své řádky bych chtěl opět zahájit srdečným „děkuji" za dary na další vydávání Heimatbriefu a za příspěvek pro naše staré krajany. Všichni můžeme být hrdí na tuto obětavost. Zvláštní dík patří všem, kdo posílají příspěvky do Heimatbriefu. Upřímné díky bych přitom chtěl vyslovit paní Hermine Walter. Po celá ta léta nás těší krásnými vzpomínkami na domov. Chtěl bych povzbudit i ostatní krajany, aby vyprávěli o svém mládí – jistě mnozí zažili nějakou zvláštní příhodu.

Je těžké najít správná slova k blížícím se vánočním svátkům. Už příliš mnoho let slavíme Vánoce daleko od bývalého domova. Leccos z dřívějšího dění už upadá v zapomnění. Ale Vánoce stále patří rodině. Snažíme se být v tuto dobu spolu. Je to přece opravdový rodinný svátek a chceme tento čas prožít tak, jak jsme to dělávali kdysi. Vánoční doba je svátkem míru a spokojenosti. Jednou za rok je čas odpočinku a zotavení, obdarovávání a přijímání darů. Ale tento zvyk by se neměl brát jako povinnost, ani by se neměl zvrhnout. Dnes je snazší dávat dárky, než to bylo možné v naší době ve staré vlasti. Kdo by mohl zapomenout na tehdejší nouzové časy? Proto máme dnes všechny důvody být šťastní a spokojení.

Ať se na politickém obzoru objeví i nějaké tmavé mraky, na německém nebi nezpůsobí žádné neštěstí – vždyť všichni politici jak ve východní, tak v západní části Německa ujišťují, že odtud už nemá vzejít žádné jednání narušující mír, tedy žádná válka. Tento slib by pro nás měl být cennějším vánočním darem. Od vyhnání v roce 1946, tedy po 37 let, jsme mohli slavit Vánoce v míru. Všichni doufáme, že tomu tak zůstane navždy, že našim dětem a vnukům bude navždy ušetřena nouze, kterou jsme jako Němci z pohraničí museli zažít. Někteří krajané, kteří nemají možnost o Vánocích navštívit domácký krb svých nejbližších, jim budou věnovat své myšlenky a v tichých modlitbách budou blízko těm, kdo jsou daleko.

Se steskem budou naše myšlenky putovat starými uličkami domova, kde kdysi zář ozdobených vánočních stromků padala do ulic. Cesta na půlnoční mši jistě mnohým krajanům zůstala v dobré paměti. Nyní se doma zřítilo i staré kostelní schodiště, takže by už nebylo možné po něm dojít k boží stánku. Náš starý kostel svatého Jiří spí smrtelným spánkem a věž se dívá smutně kolem sebe. Je to podivná doba, která takový převrat dopustila. Našli jsme nový domov, ve kterém se nám daří dobře, a za to bychom měli být vděční. Našim východním sousedům se vede tak zle, že by si to člověk ani nedovedl představit, kdybychom to sami tak krutě nezažili.

Přejeme všem odběratelům Heimatbriefu radostné Vánoce, šťastný nový rok a všem hodně zdraví.

Váš Richard Brummeissl s manželkou

P.S. Milý Waltere Zeidlere, děkuji Ti za Tvou velkorysost, neboť jsi nám po všechna ta dlouhá léta zdarma zhotovoval krásné obrázky z domova a z mládí. Jménem všech krajanů Ti vyslovuji srdečné „děkuji".