Vánoce 1983 — svátek vtělení ve Svatém roce

Na věnovací stránce knížky z roku 1744 „Sprach' der Kinder Gottes" stojí tento text: „Malému Ježíškovi, velkému Bohu, Synu Věčného Otce, Panny a tesaře, dvakrát zrozenému, svou přirozeností od Všemohoucího Otce, svou přirozeností od bezmocné matky, zrozenému Slovu, betlémskému dítěti, nejkrásnějšímu ze všech synů lidských, věnováno autorem." V tomto věnování je vysloveno křesťanské vánoční tajemství: Bůh se stává člověkem, Bůh se stává dítětem.

Vánoce ve Svatém roce 1983. Tento Svatý rok začal na svátek Zvěstování Panny Marie, 25. března 1983. Papež zahajuje svou zahajovací promluvu slovy: „Hle, panna počne a porodí syna. Jeho jméno bude: Immanuel — Bůh s námi" (Iz 7,14). Tímto okamžikem začíná vykoupení světa, neboť již v lůně Panny Marie je tento Immanuel naším Vykupitelem.

V tomto znamení začíná Svatý rok vykoupení a skončí, až o Velikonocích 1984 oslavíme velikonoční tajemství utrpení a smrti, smrti a vzkříšení našeho Pána.

Nejprve však chceme slavit Vánoce, svátek Nativitas Domini — narození božského dítěte, našeho Vykupitele.

Je zvláštní, že v době, kdy ve velké části naší země vánoční svátek zdaleka postrádá křesťanský charakter a stal se svátkem dárků a konzumu, právě v alpských oblastech začala renesance stavění betlémů — s výstavami betlémů a spolky, v nichž se betlémy staví. Středem každého betléma je však božské dítě. Mnozí vysídlení krajané dodnes vzpomínají s lítostí na své s láskou vytvořené domácí betlémy, ale i na betlémy domovských kostelů. Potěšující však je, že v mnoha rodinách, které si dosud zachovaly cit pro náboženství, se betlém a s ním i Ježíšek znovu stal středem vánoční rodiny. Dovolte mi zde tedy znovu otázku duchovního pastýře: Má i ve Vašem domě a ve Vaší rodině vánoční betlém opět své ústřední místo, kde křesťanská rodina může o Vánocích zpívat a modlit se?

Ale ani betlém, ani vánoční stromek nejsou nejstaršími svědectvími vánočních zvyků — tím je kolébání Ježíška a stojící soška Jezulátka, která se o Vánocích stavěla ve skříňce se sklem do slavnostní světnice. Kolébání Ježíška má svůj původ v ženských klášterech a rozšířilo se do širokého okolí klášterů; místy se v Německu zachovalo dodnes. Já sám si rád vzpomínám, jak v dobách mého dětství o vánočním čase přišla do našeho domu stará penzistka s malou kolébkou a s Ježíškem zavinutým jako děťátko a chraplavým hlasem zpívala kolébavou píseň „Mnicha ze Salcburku" pocházející ze 14. století: „Josefe, milý Josefe můj, pomoz mi kolébat děťátko." Rádi jsme jí dávali náš vánoční dárek. Při našem úsilí v sudetoněmeckém kněžském díle o oživení úcty k „Milostivému pražskému Jezulátku" znovu a znovu zjišťujeme, v kolika domech, obcích a rodinách je Jezulátko uctíváno i dnes. Brzy vyjde v našem nakladatelství naše kniha o úctě k pražskému Jezulátku. Krajan z Hostouně nám podle něj vytvořil sošku dítěte z porcelánu. A pokud se jednou vypravíte na pouť do Vierzehnheiligen — legenda o vzniku tohoto poutního místa vypráví přece o zjevení Ježíška a čtrnácti pomocných světců v nouzi, na tuto legendu byla pak naroubována dnešní úcta k Čtrnácti svatým pomocníkům — nezapomeňte si v kapli votivních darů prohlédnout mnohá znázornění Jezulátka; nejkrásnější z nich je pražské Jezulátko.

věta pokračuje na dalším listu ⟶