„Seno je doma a ještě suché!"

„Seno je doma a ještě suché!"

Byl první den prázdnin. Ranní slunce vrhalo své jiskřivé paprsky přes tenké lněné záclonky s krajkou paličkovanou a přes listoví kvetoucích pelargonií na okenním parapetu až ke dveřím ložnice. Babička měla obě své světničky zase plné vnoučat, a tak musela vstávat časně, aby udržela pořádek v domácnosti. Už jsem ji slyšela, jak šramotí v kuchyni – jak zatápí v kamnech, až praská chrastí a pukají polena, jak lije vodu do „hrnce", mele kávu a staví na stůl hrníčky. Pomalu a vrzavě se pak sklopila klika a vrzly dveře komory. Babička se ke mně přišourala k posteli. Pohladila mě svou malou, upracovanou rukou po tvářích a zašeptala mi do ucha: „Já teď půjdu shrabovat seno na Dicklovu louku dole u Teplé. V troubě je káva a na stole chleba. Až budete hotoví, přijďte taky!" Jak byla vždycky starostlivá – a jak bezstarostní jsme byli my!

Když jsme se dosyta najedli, přičemž jsme si bez sebemenších výčitek svědomí mazali babiččin domácí „hätschapätsch" na chleba skoro na tloušťku malíčku, sbalili jsme si plavky a vyrazili. Ale nejdřív jsme běželi ještě k Weinhartovi-Ševcovi zeptat se, jestli by mohli jít s námi Marianne a Franzl. Teď jsme byli všichni pohromadě a tak rozjaření a veselí, jak jen člověk může být první den prázdnin. Když jsme šli dolů po návsi, kejhaly na rybníce husy a slepice kdákaly nad svými prvními ranními vejci. U Houvlerova kříže jsme zabočili vlevo směrem k Kohlmühle (Uhelnému mlýnu). Nad námi se klenulo bledě modré letní nebe a horko se už v tuto ranní hodinu chvělo ve vzduchu. Když jsme dorazili k mlynáři Kohlovi, přidaly se k nám ještě jeho děti Hilde a Ernstl. Podél mlýnského náhonu proti proudu vody vonělo od kraje lesa nejkrásnějšími jahodami. Chtěli jsme si pro ně dojít později. U jezu, kde se náhon odděloval od Teplé, jsme si zuli boty a ponožky, protože jsme se pak brodili mělkou vodou na druhou stranu na Dicklovu louku, kde na nás už čekala babička. Slyšela nás už zdálky, protože jsme z plna hrdla zpívali píseň o „Lore".

Rychle jsme se převlékli do plavek a vlezli do studené, křišťálově čisté Teplé. Převislé olše nám poskytovaly chladivý stín. Po hladině vody táhly stopy hlaviček plovoucích slepýšů a vodoměrky rychle poskakovaly kousek od břehu. Když jsme byli tak vychladlí, že jsme měli modré rty, běželi jsme přes bodlavou louku ke státní silnici Karlovy Vary–Mariánské Lázně a lehli si na její horký asfalt. Široko daleko nebylo vidět žádné vozidlo. Jakmile nám oschlo bříško, otočili jsme se sušit si záda. Brzy nám bylo tak teplo, že jsme zase hledali osvěžující chlad říčky. Stavěli jsme hráze a hledali ještěrky a mloky, žáby a slepýše. Pak jsme si nasbírali lahodné lesní jahody. A když nám bylo příliš horko, osvěžili jsme se znovu ve vodě Teplé. Mezitím se na louce pilně hrabalo, obracelo a už i nakládalo. Právě přijel Dickl Pepp s koňským spřežením z domova.

Běželi jsme mu naproti a vyskočili na vůz se senem. Viděli jsme, jak kolem koní šíleně bzučí mouchy a ovádi, až se koně neklidně škubali v postrojích. Chytali jsme ty nejtlustší z bzučivých ovádů a probodávali jim tělo pevnými stébly, aniž bychom si vůbec uvědomovali, že ani ovády se nesmí trápit, a radovali jsme se, když vystřelili strmě jako „šipka" k nebi.

Když jsme z Töppeles uslyšeli polední zvonek, zavolala nás babička k jídlu. Dospělí i my děti jsme se posadili do stínu skupiny stromů poblíž Teplé. Babička si zchladila rozpálený obličej a ruce ve vodě a přehodila si přes ramena svůj bílý kvítkovaný šátek. Ze svého nůšového koše vytáhla „placku" se sladovou kávou a rozdělila nám chleba s máslem. Naskládali jsme si na něj lesní jahody a pochutnávali si. Bylo nádherné sedět pod touto stinnou klenbou listí a jídlo nemohlo být lepší. Vtom najednou babička zvolala: „Lidičky, musíme si pospíšit, dneska ještě bude pěkná bouřka! Nad Schöihansovým údolím je mrak!" Všichni jsme se vylekaně podívali k udanému místu s jeho korunami stromů, ale teprve po delším hledání jsme objevili maličký obláček. Skoro jsem se zasmála, ale nechtěla jsem babičku urazit. Ostatním se zdálo být podobně. Jen někteří z dospělých vyjádřili pochybnosti. Babička ale přesto trvala na tom, že musíme

věta pokračuje na dalším listu ⟶