⟵ věta pokračuje z předchozího listu

o to, oživit kus náboženské tradice naší české vlasti, ale také znovu připomenout a probudit kus té zbožnosti k Jezulátku, jak kdysi žila ve věřící úctě a zbožné adoraci a v naší době z velké části vymizela. Vinu na tom jistě nesou někteří katecheté, kteří se takové úctě k Jezulátku posmívají, a také někteří katoličtí exegeté, pro něž je vyprávění o dětství u Matouše a Lukáše pouze zbožnou legendou — a přitom přehlížejí, že dětství Ježíšovo patří k historické skutečnosti vtělení Božího Syna.

Navždy mi zůstane nezapomenutelné, když jsem roku 1978 s poutní skupinou navštívil místa působení našeho nového svatého, biskupa Jana Nepomuka Neumanna. Doprovázel nás tehdy k Niagarským vodopádům dvaaosmdesátiletý redemptorista páter Litz z Buffala, neboť se podstatně podílel na procesu jeho svatořečení. Když se jednou večer loučil ve velkém jídelním sále hotelu Intercontinental, požádal, zda by tak mohl učinit dětskou modlitbičkou, kterou se ho před 75 lety naučila jeho německá babička z Mnichova. Rádi jsme ho k tomu povzbudili, a tak stál sešlý stařec uprostřed velkého sálu jako prorok a všichni přítomní ztichli, když se modlil: „Ježíšku, přijď ke mně, učiň ze mě zbožné dítě. Mé srdce je malé, nesmí do něj nikdo jiný, jen Ty, můj milý Ježíšku." Moderní lidé se tomu možná usmějí, my jsme byli hluboce dojati zbožností, kterou tento vysoce letitý muž vděčil své věřící babičce z Mnichova. Pane, dej nám mnoho matek a babiček, které učí své děti a vnuky se takto modlit.

A vy všichni neděláte nic špatného, budete-li o vánočních svátcích i nadále věřícně a zbožně modlit se a zpívat: „V Betlémě se nám narodilo děťátko, to jsem si vyvolil, jeho vlastní chci být, eja, eja, jeho vlastní chci být." (Vánoční píseň o Ježíškovi od P. Friedricha von Spee, † 1637). Od něj pochází také následující modlitba: „Ó Jezulátko, ó Boží Synu, jesle plné slámy — to je Tvůj trůn? Chlév je Tvým dvorem, Tvou družinou osel a nemotorný vůl. Děťátko v chlévě, učiň nás blaženými, děťátko ve slámě, učiň nás radostnými."

Zakončím starým vánočním veršem: „Dítě, které Marie drží, je Boží Syn, Pán světa. Přichází k nám svaté dítě, k nám, kdo jsme tak zmatení, v nouzi a s mnoha strastmi. Je to Spasitel a hrdina, jenž se postaví proti všem nepřátelům na této temné zemi. A kdo se s tím dítětem odváží jít, musí nakonec zcela neochvějně, velmi silně a radostně obstát."

Prelát Dr. Karl Reiß

věta pokračuje na dalším listu ⟶

Milé Slavkovanky a milí Slavkované!

V prosinci slavíme veliký svátek narození Božího dítěte.

Vánoce jsou také svátkem lásky, sounáležitosti a srdečného spojení. Je to nejkrásnější a na vnitřní prožitek nejbohatší svátek celého roku, který má co říct nejen dětem, ale i dospělým.

Naše myšlenky se znovu vracejí do vlastního dětství, k Vánocům v rodném domě, které nás všechny provázejí celým životem jako zážitek zvláštního druhu.

Tak i vy, kteří jste museli opustit svůj starý domov, budete v myšlenkách při své sudetoněmecké vlasti. Věrnost k domovu, to mohu znovu a znovu potvrdit, je nezlomná. Kéž vám nadcházející vánoční dny přinesou mnoho radosti i v nové vlasti.

Boží požehnání k Štědrému večeru, ke svátkům i do celého nového roku!

Jménem městské rady a občanů města Auerbach a zcela osobně vás srdečně zdravím.

Váš Hanni Haberberger 1. starosta

věta pokračuje na dalším listu ⟶