Proč se Bůh stal dítětem?
Vánoce 1982
Proč se Bůh stal dítětem?
Mým podnětem k tématu letošního vánočního dopisu krajanům byla má dlouhodobá zaujatost úctou k zázračnému Pražskému Jezulátku — o němž brzy vyjde nová kniha paní Margarethe Altenhöferové nakladatelství Sudetoněmeckého kněžského díla: Proč se Bůh stal dítětem?
V křesťanském vánočním tajemství vyznáváme: v Ježíši Nazaretském se Bůh stal člověkem, pro nás lidi a pro naši spásu. Pro naše vykoupení bylo důležité, aby Boží Syn přijal skutečné lidské tělo. K plnému lidství patří všechny stupně vývoje: početí v mateřském lůně, narození podle lidského řádu i skutečné dětství. Ježíš chtěl být od dětství v plném smyslu naším bratrem, se vší slabostí a odkázaností na pomoc. Stal se dítětem, aby probudil úctu a lásku k dítěti — což je důležité zvláště v naší době, kdy u mnoha lidí tato úcta k dítěti vymizela; stačí připomenout smutné jevy pokřivené sexuální výchovy dětí a smutnou skutečnost ničení nenarozeného života. Bůh se stal dítětem i pro záchranu pravého mateřství. Dítě je odkázáno na matku. Boží Syn se učinil závislým na matce, aby i nás mohl odkázat k této matce a k její mateřské lásce.
Když ve vánočních dnech mluvíme o Ježíškovi, nemyslíme tím „Ježíška" coby tajemného dárce dárků, kterého stále více vytlačuje Santa Claus — postava bez jakékoli hlubší symboliky. Máme na mysli Jezulátko, jak je dojemně a zbožně znázorněno v betlémech v našich kostelích a díky Bohu i v mnoha domácnostech. Z bohaté betlémářské tradice naší vlasti patří betlém zvláště do domovů vyhnanců z domova, kde nesmí chybět koutek s domácím oltářem a betlémem.
Bůh se stal dítětem; tato víra našla svůj odraz v mnoha ztvárněních Jezulátka. Uveďme jen dvě. „Santo Bambino" z kostela S. Maria in Aracoeli v Římě — socha Jezulátka ze 16. století, vyřezaná jedním laickým bratrem-františkánem z olivového dřeva ze zahrady Getsemanské, uctívaná po celém světě. O Vánocích se pokládá do nádherného betléma, kde pak římské děti přednášejí své zbožné modlitby a promluvy.
A Pražské Jezulátko, pocházející ze Španělska, umístěné a uctívané od dob třicetileté války v kostele Panny Marie Vítězné v Karmelitské ulici v Praze. V proměnlivých dobách přicházely k Pražskému Jezulátku stále znovu poutě a zbožní modlitebníci, až do dnešních dnů, kdy komunistický režim potlačuje veškeré projevy náboženského života. Tak se může stát, že návštěvníci, zejména z Ameriky a Anglie, se svých průvodců neptají nejprve na Hradčany, ale na Pražské Jezulátko. Stejně jako nás už před staletími do nové vlasti předešel pražský mostecký světec, stalo se tak i s Pražským Jezulátkem. Paní Margarethe Altenhöferová, matka pěti dětí, shromáždila při své diplomové práci z náboženské lidové kultury na univerzitě mnoho materiálu, zejména o úctě k Pražskému Jezulátku ve frankské oblasti. Z mnoha tisíc obrázků a karet Pražského Jezulátka, které bylo mnohonásobně kopírováno a znovu ztvárňováno, jsme v nakladatelství Sudetoněmeckého kněžského díla tuto úctu široce rozšířili a tím způsobili mnoho radosti. Při všem tomto úsilí mi však nejde jen
K naší titulní fotografii:
Nikdy nezapomeneme na vzpomínku na symbol našeho města Horní Slavkov (Schlaggenwald). Nyní stojí kostel svatého Jiří pod památkovou ochranou. S novou břidlicovou střechou je to působivá stavba, bohoslužby se v ní však už nekonají. Přístup by ostatně byl možný jen přes hřbitov.
Warum ist Gott ein Kind geworden?
Weihnachten 1982
Warum ist Gott ein Kind geworden?
Meine vielfältige Beschäftigung mit der Verehrung des wundertätigen Prager Jesulein — in Kürze wird darüber ein neues Buch von Frau Margarethe Altenhöfer, im Verlag des Sudetendeutschen Priesterwerkes erscheinen — gab mir den Anstoß zum Thema meines diesjährigen Weihnachtsbriefes an meine Landsleute: Warum ist Gott ein Kind geworden?
Im christlichen Weihnachtsmysterium bekennen wir: In Jesus von Nazareth ist Gott Mensch geworden, für uns Menschen und zu unserem Heile. Für unsere Erlösung kam es darauf an, daß der Sohn Gottes einen wahren Menschenleib annahm. Zum vollen Menschsein gehören alle Entwicklungsstufen: Das Empfangenwerden im Mutterschoß, das Geborenwerden nach Menschenweise und das wirkliche Kindsein. Von der Kindheit angefangen wollte Jesus im Vollsinn unser Bruder sein, in aller Schwäche und Hilfsbedürftigkeit. Er ist Kind geworden, um die Ehrfurcht und Liebe zum Kind zu wecken, wichtig besonders in unserer Zeit, wo bei vielen Menschen die Ehrfurcht vor dem Kinde verlorengegangen ist, man denke doch nur an die traurigen Zeiterscheinungen einer verfehlten Sexualaufklärung der Kinder und an die traurige Tatsache der Vernichtung des ungeborenen Lebens. Gott ist Kind geworden auch zur Rettung der wahren Mütterlichkeit. Das Kind ist auf die Mutter angewiesen. Der Sohn Gottes machte sich abhängig von einer Mutter, um auch uns an diese Mutter und ihre mütterliche Liebe verweisen zu können.
Wenn wir in weihnachtlichen Tagen vom Jesuskind reden, dann meinen wir nicht „das Christkind" als geheimen Geschenkevermittler, das ja immer mehr durch den Weihnachtsmann verdrängt wird, eine Gestalt ohne jede tiefere Symbolik. Wir meinen das Jesuskind, wie es in Weihnachtskrippen in unseren Kirchen und Gott sei Dank auch in vielen Wohnungen, ergreifend und fromm dargestellt wird. Aus der großen Krippentradition unserer Heimat gehört die Weihnachtskrippe besonders in die Wohnungen der Heimatvertriebenen, in denen der Herrgottswinkel und die Weihnachtskrippe nicht fehlen dürfen.
Gott ist ein Kind geworden; dieser Glaube hat seinen Niederschlag gefunden in den vielfältigen Darstellungen des Jesuskindes. Hier seien nur zwei genannt. Das „Santo Bambino" von S. Maria in Aracoeli in Rom, eine Statue des Jesuskindes aus dem 16. Jahrhundert von einem Franziskaner-Laienbruder, aus Olivenholz vom Garten Gethsemani geschnitzt, viel verehrt in aller Welt. In der Weihnachtszeit wird es in eine prächtige Krippe gelegt, wo dann die römischen Kinder ihre frommen Gebete und Predigten aufsagen.
Und das Prager Jesulein, aus Spanien stammend, seit dem 30jährigen Krieg aufgestellt und verehrt in der Kirche Maria de Victoria in der Karmelitergasse in Prag. In wechselvollen Zeitläufen kamen immer wieder Wallfahrten und fromme Beter zum Prager Jesulein bis in unsere Tage, da das kommunistische Regime alle religiösen Lebensäußerungen unterbindet. So kann es geschehen, daß Besucher, besonders aus Amerika und England, ihre Reiseführer als erstes nicht nach dem Hradschin, sondern nach dem Prager Jesuskind fragen. Ebenso wie uns der Brückenheilige von Prag schon vor Jahrhunderten in die neue Heimat vorausgegangen war, ist es auch mit dem Prager Jesuskind. Frau Margarethe Altenhöfer, eine Mutter von fünf Kindern, hat bei ihrer Magisterarbeit für religiöse Volkskunde an der Universität viel Material zusammengetragen, besonders über die Verehrung des Prager Jesuskindes im fränkischen Raum. Aus vielen tausenden von Bildern und Karten des Prager Jesulein, das vielfältig kopiert und nachgestaltet wurde, haben wir im Verlag des Sudetendeutschen Priesterwerkes die Verehrung weit verbreitet und damit viel Freude bereitet. Bei all diesen Bemühungen geht es mir aber nicht nur
Zu unserem Titelbild:
Niemals werden wir die Erinnerung an das Wahrzeichen unserer Stadt Schlaggenwald vergessen. Nun steht die St. Georgskirche unter Denkmalschutz. Mit dem neuen Schieferdach ist es ein stattliches Bauwerk, allerdings Gottesdienste werden keine mehr gehalten. Auch der Zugang wäre nur über den Friedhof
věta pokračuje na dalším listu ⟶
Rozdělení textu na listy je odhad — text může o odstavec přetéct na sousední list. Původní znění vlevo je vždy přesné.
Klikni na větu a ukáže se, kde na skenu stojí. Zvýrazňují se celé řádky, ne přesná slova — místo je tedy přibližné.