Ze školních let
I na mě jednou došla řada a musela jsem začít chodit do školy. Zrovna nadšená jsem z toho nebyla, ale časem se to zlepšilo. V našem ročníku jsme byly jen tři – „Noben Blanda, Hopf Herta a já". V učení jsme byly stejně dobré a stejně špatné.
U pana učitele Krause jsem musela mít nějaké zvláštní nadání, protože jsem směla holkám často naplácat velkými písmeny ze sázecí kasty přes uši. Tak jsem k učení pomalu získávala větší chuť, i když mě sourozenci škádlili a pořád tvrdili: „Teď pro tebe začíná úplně jiný život." Nic takového jsem ale nepozorovala. O pár let později u nás ve třídě učili pánové Meier a Floßmann.
Rodiče chtěli, abych chodila do měšťanské školy. Jejich vůli jsem se ovšem nemohla vzepřít. Přirozeně se mi v hlavě honily nejrůznější klukovské (respektive holčičí) kousky – tím jsem už tehdy byla známá. Mým školním kamarádem byl tenkrát Lugert Bruno. Jednou jsme šli ze školy domů a před námi kráčela směrem na Rabensgrün stará ženská s nůší na zádech, sbírat bylinky. Můj kamarád se s ní dal do řeči, já se za ní tiše plížila a potichoučku jí do koše přikládala kamení. Když si dnes na ten kousek vzpomenu, hned se mi vybaví Krudum Barberl.
Jedna mladá žena z Rabensgrünu se chtěla naučit jezdit na kole. My jsme jí od horních kamenů až ke kříži toho Rippla pořád pobíhali sem a tam před kolem. Cyklistka z toho tak zneistověla, že to napálila rovnou do kříže a narazila do něj přímo uprostřed. Pak už nastal úprk – ale my byli rychlejší než ta žena, co spadla z rozbitého kola.
Často jsme si úkoly dělaly až před začátkem vyučování ve škole. Až nás jednoho dne při tom přistihl Zintel Franz, a tím byl konec opisování.
Vykonala jsem prý i jeden dobrý skutek. Aspoň si myslím, že to dobrý skutek byl. Bylo to v zimě a Rudl Moum se vypravila na nákup do Horního Slavkova (Schlaggenwald). U staré školy v Horním Slavkově bylo tak kluzko, že si ta stařenka netroufala jít dál. Vzala jsem jí tašku a dovedla ji až ke Steinbach-Fleischerovi. Pak jsem se vydala zase domů. Druhý den mi Rudl Moum přinesla bonbonky, a z toho jsem měla velkou radost.
Otto Hofmann (Rabensgrün)
Aus meiner Schulzeit
Aus meiner Schulzeit
Auch für mich kam die Zeit, wo ich in die Schule gehen mußte. Begeistert war ich gerade nicht davon, aber mit der Zeit wurde es schon besser. In dem Schuljahrgang waren wir nur drei — „Noben Blanda, Hopf Herta und ich". Im Lernen waren wir gleich gut und gleich schlecht.
Beim Herrn Lehrer Kraus mußte ich doch einen Nagel im Brett gehabt haben, denn oft durfte ich die großen Buchstaben des Setzkastens den Mädels um die Ohren schlagen. So bekam ich langsam mehr Freude am Lernen, obwohl mich meine Geschwister ärgerten und immer behaupteten: „Jetzt fängt für Dich ein anderes Leben an." Ich konnte aber nichts davon bemerken. Einige Jahre später hielten in unserer Klasse die Herren Meier und Floßmann Unterricht.
Meine Eltern wollten, daß ich in die Bürgerschule gehen solle. Nun, diesem Willen konnte ich mich nicht widersetzen. Natürlich gingen mir so allerhand Lausbubenstückeln im Kopfe herum. Dafür war ich schon bekannt gewesen. Der Lugert Bruno war damals mein Schulfreund. Eines Tages gingen wir von der Schule heim, da ging vor uns ein altes Weiblein mit einem Buckelkorb in Richtung Rabensgrün, um Kräuter zu sammeln. Mein Schulfreund unterhielt sich intensiv mit dem Weiblein, ich schlich hinterher und legte ganz sachte Steine in den Korb. Wenn ich heute an diesen Streich denke, da fällt mir das Krudum Barberl ein.
Eine junge Frau aus Rabensgrün wollte das Radfahren lernen. Von den höheren Steinen bis zum Rippl seinem Kreuz rannten wir dauernd vor der Radfahrerin hin und her. Dabei wurde die Radfahrerin so nervös, daß sie direkt auf das Kreuz lossteuerte, und es in der Mitte anfuhr. Nun hieß es aber laufen. Aber wir waren schneller als die Frau, die vom kaputten Rad gefallen war.
Oft haben wir erst vor dem Unterrichtsbeginn in der Schule die Aufgaben gemacht. Bis uns eines Tages der Zintel Franz dabei erwischt hatte, da war es dann aus gewesen mit der Abschreiberei.
Auch eine gute Tat habe ich getan. Ich meine es wenigstens, daß es eine gewesen ist. Es war im Winter und die Rudl Moum ging nach Schlaggenwald einkaufen. Bei der alten Schule in Schlaggenwald war es so glatt, daß sich die alte Frau nimmer weiter traute. Ich nahm ihr die Tasche ab und führte sie bis zum Steinbach-Fleischer. Dann machte ich mich wieder auf den Heimweg. Am anderen Tag brachte mir die Rudl Moum Zuckerle, und darüber habe ich mich sehr gefreut.
Otto Hofmann (Rabensgrün)
30 let Sudetoněmeckého sociálního díla (SSW)
Letos slaví Sudetoněmecké sociální dílo (Sudetendeutsches Sozialwerk) 30 let své existence. U příležitosti tohoto výročí vydalo SSW brožuru sloužící k všeobecné informovanosti. Na slavnostním shromáždění při hlavní členské schůzi v Domě sudetských Němců (Haus des Deutschen Ostens) v Mnichově byl promítnut velmi působivý film o práci, úkolech a výsledcích SSW. Film svými záběry přesvědčil více než slova.
Na následné hlavní členské schůzi bylo zvoleno nové vedení: předseda Wolfgang Bauer, Mnichov. Místopředsedové: Dr. Arndt Görling, Bernau; Horst Uebelacker, Mnichov. Jednatelka: Rutl Streer, Mnichov. Krajanský referent pro Chebsko, krajan Ernst Klier, byl nově zvolen do poradního sboru.
30 Jahre Sudetendeutsches Sozialwerk e. V. (SSW)
30 Jahre Sudetendeutsches Sozialwerk e. V. (SSW)
In diesem Jahr besteht das Sudetendeutsche Sozialwerk 30 Jahre. Aus diesem Anlaß gab der SSW eine Broschüre heraus, die zur allgemeinen Information dient. In einer Feierstunde anläßlich der Mitgliederhauptversammlung im Haus des Deutschen Ostens in München wurde mit einem sehr eindrucksvollen Film über die Arbeit, die Aufgaben und die Leistungen des SSW berichtet. Deutlicher als Worte überzeugte der Film mit seinen Aufnahmen. In der anschließenden Mitgliederhauptversammlung wurde der neue Vorstand gewählt: Vorsitzender: Wolfgang Bauer, München. Stellvertreter: Dr. Arndt Görling, Bernau; Horst Uebelacker, München. Schriftführerin: Rutl Streer, München. Der Landschaftsbetreuer Egerland, Lm. Ernst Klier, wurde neu in den Beirat gewählt.
Rozdělení textu na listy je odhad — text může o odstavec přetéct na sousední list. Původní znění vlevo je vždy přesné.
Klikni na větu a ukáže se, kde na skenu stojí. Zvýrazňují se celé řádky, ne přesná slova — místo je tedy přibližné.