Nad Ebnetteichem

[obr] Obsazení nádraží v Horním Slavkově (Schlaggenwald) (1938–1945)

O „Ebnetteichu"

K letnímu snímku Ebnetteichu jsem dostal následující dopis od paní Gertrud Friedrichové z Monheimu, Holzweg 85. Leckomu se asi vedlo podobně při zkoušení plaveckého umění. Ani mně to nebylo jinak – jako plavecký začátečník jsem se pokoušel přeplavat Ebnetteich a došel mi dech. Jako dítě jsem totiž ještě neznal správnou techniku dýchání při plavání. Ale ta lekce mi prospěla. Později jsem už žádné plavecké experimenty na vlastní pěst nepodnikal.

„Při čtení Heimatbriefu jsem uviděla obrázek Ebnetteichu a hned se mi vybavil příběh, který můj otec často vyprávěl:

Bylo mu tehdy asi 10 let, a jelikož se narodil roku 1891, odehrála se tato příhoda kolem přelomu století. Můj otec se chtěl naučit plavat a rozhodl se to zkusit v Ebnetteichu. Jako pomůcku použil prasečí měchýř. Ten se nafoukl, otec se na něj položil a začal s plaveckými cviky. Nějakou dobu to šlo docela dobře, ale najednou měchýř vyklouzl. Otec se ho snažil znovu chytit, bohužel marně. Zkoušel to znovu a znovu, síly ubývaly a on se čím dál víc vzdaloval od břehu. Na břehu byl tehdejší lékař z Horního Slavkova, pan Dr. Singer, v doprovodu svého bernardýna. Zavolal na mého otce, ať zůstane klidný, že pošle na pomoc psa. Pes tedy k otci doplaval, podplaval ho, nadzvedl a donesl ho na hřbetě ke břehu. Otec byl zachráněn. Bohužel dnes už žádný Ebnetteich neexistuje a Dr. Singer je také už dávno po smrti. Ale starší Slavkované si na něj jistě ještě dobře vzpomínají.

Při této příležitosti bych Vám i Vaší paní chtěla poděkovat za práci a čas, který Heimatbriefu věnujete. Doufám, že se ještě dlouho budeme moci těšit ze slavkovského Heimatbriefu.

S nejlepšími přáními Vaše G. Friedrichová"