Milí krajané!

Léto je za námi. Naše myšlenky se toulají po lukách bývalého domova. Krásné teplé počasí nás vodilo po cestách, které vedly ke koupalištím. Zvlášť mnohým z nás asi utkvěl v paměti „Ebnetteich" (Ebnetský rybník) v Horním Slavkově (Schlaggenwald). Pro nás, tehdy povětšinou nezaměstnané kluky, nebylo tak snadné oddávat se tam koupacím radovánkám. „Ebnet" měli v nájmu hostinští manželé Dietrichovi, a tak bylo pochopitelné, že člověk musel zaplatit poplatek, chtěl-li se tam bavit. Ale hodná paní Dietrichová často přimhouřila obě oči, když jsme se tam vplížili. Měla pro nás pochopení a věděla, že naše finanční prostředky jsou velmi skrovné. Kdo měl tehdy nějaké kapesné! Byla to strašná doba nezaměstnanosti, kdy otec rodiny dostával týdně podporu ve výši 20 Kč a svobodný 10 Kč. Co si člověk mohl za tuto částku pořídit? To si asi ještě všichni pamatujeme. Přesto jsme se nenechali zlomit a zvládli jsme i tuto těžkou dobu, která se tehdy snesla na Němce v tehdejší ČSR. Závist tehdy neexistovala. Všichni Němci táhli za jeden provaz, ba spíš na něm viseli.

Nyní se zdá, že se opět blíží těžká doba. A je dost důvodů, aby to vyvolávalo mezi lidmi neklid. Kéž nás milý Bůh ochrání, aby náš národ nemusel podobnou nouzi znovu zakusit. Neklid po celém světě je ostatně znepokojivý. Zločinnost roste den ze dne. Z nouze se může zrodit katastrofa. Teroristické útoky jsou dnes na denním pořádku. Nouze je dobrým semenem, jehož vzejití by nám mohlo přinést hrozné plody. Profesionální teroristé by měli přísun nových stoupenců a ani celý národ by nenesl zátěž tak snadno. Bohužel Německo, a s ním i my, tehdy hledalo spásu v politickém světě, který nám sliboval vymýtit bídu a strádání. Byl to však v dějinách jen krátký okamžik rozmachu a následoval pád do nejhlubší propasti. Chceme doufat, že se něco podobného nebude opakovat. Dnešní generaci, která zná jen blahobyt a zcela propadla materialismu, nebude taková změna snadná. Dnešní politici nedávají dobré vzory. Svým dílem k tomu přispívá i technika. Je to prostě neklidná doba. Ani ti, kdo chtějí dnešní stav změnit, nemají recept na to, co by po té změně mělo být lépe podle jejich představ.

Doma bychom v září znovu slavili náš posvícení (kirchweih), kdybychom ještě byli v našem starém Horním Slavkově. Slyšel jsem, že krajané, kteří tam ještě žijí, tento svátek slaví. Ovšem docela skromně a nenápadně. Prý se ještě peče koláč a je i pečeně. Ale kolotoče a jiné zábavy už žádné nejsou. Není už procházení se po náměstí, kde se odehrával ten pestrý rej. Kdo by nerad vzpomínal, jak si zajel pár kol na „Nolliho tunelové dráze"? Také obřímu kolu se dostávalo návštěvy. V dětství jsme ještě sami stavěli řetízkové kolotoče nebo kolotoče s koníčky a jiné atrakce, směli jsme je roztáčet a brzdit. Během jízdy jsme se mohli posadit na vzpěry a takto se svézt. O takové místo k roztáčení se často strhla mela. Ale to nejdůležitější na posvícení byl koláč. Protože se u nás ve městě podával jen v podobě proužků (Stramerl), byli jsme dobře známí u okolních vesničanů. U nich se o posvícení podávaly velké trojúhelníkové kusy, které měly pořádnou velikost. Oni mohli zasunout své kulaté plechy s koláčem do vlastní pece, zatímco u nás se hodně koláčů peklo doma na plotně v pánvi. Odtud asi pochází to dělení na proužky. Aby si člověk mohl posvícenský koláč pořádně vychutnat, musela hospodyně otevřít i svou plechovku s kávou. Na kávových zrnkách nešetřila a vůně tohoto nápoje se linula celým domem. Tehdy se člověku sbíhaly sliny už předtím, než si směl dopřát hrníček kávy a koláč. Byl tam tvarohový, povidlový a drobenkový koláč. Když si člověk dal z každého jeden proužek, nebo i dva, uznal posvícení za zdařilé a přál si, aby se co nejčastěji opakovalo. Tehdy to byla vskutku lahůdka. Co je proti tomu dnešní taková slavnost tady? Člověk si jí sotva všimne. Domov s jeho zvyky nelze ničím nahradit.

Všem dárcům na udržování našeho Heimatbriefu bych chtěl srdečně poděkovat. Můj dík patří i krajanům, kteří svými příspěvky pomáhají Heimatbrief utvářet. Zvláště děkuji paní Hermine Walter, která nám svými krásnými vzpomínkami na domov vždy dělá radost.

věta pokračuje na dalším listu ⟶