Ano, je to už velmi dávno, naše dětství a mládí. Ach, leží to daleko za námi – tak daleko. Zvládli jsme už dobrou půlku života, mnohé jsme vytvořili a dali svým potomkům.

Ale teď je čas, abychom zase víc mysleli na sebe a nasměrovali svůj život do vlastních a klidnějších kolejí. Můžeme na chvíli zapomenout na svá trápení a strasti a vzpomenout si na svá školní a mladá léta.

Proto dejte svým srdcím pořádný impuls, vytrhněte se na pár hodin ze svého všedního dne, přijďte na třídní sraz, zvu vás. Budou to jistě krásné, nezapomenutelné chvíle!

Chceme si vyprávět o tehdejších časech, o domově, co jsme zažili, než nás odehnali pryč, ven! Roztrhána byla naše krásná společná pouta, rozehnáni jsme byli po zemi zpustošené válkou.

Ať byl osud k nám sebetvrdší. Nouze a bída nás znovu posílily. Každý zvládal nový začátek úplně sám, proto chceme konečně být zase pohromadě!

I kdyby jen na pár hodin, obnovme naše stará pouta. Nebuďte mrzutí a nepohodlní – zapojte se všichni do velkého shledání!

Vaše školní přítelkyně Anni Wawersich

věta pokračuje na dalším listu ⟶

Smějící se domovina

Ze sbírky humoru Otto Zerlika

Nový prezident

Když si starý Masaryk jako prezident sundal klobouk (odstoupil z úřadu), dělal si starý mlynářský krejčí starosti, jestli vůbec bude nějaký nový prezident. Na to mu řekl sedlák Konrad: „O to je už postaráno. Chce jím být Beneš, Hodža, Klofáč a ještě půl kopy dalších." Na to řekl mlynářský krejčí udiveně: „Tak to je spíš snazší sehnat klobouk na věšák než prezidenta." (v originále v hornoslavkovském nářečí: „Dåu is jå äiha a Präsident wöi a Höitbou zan kröign.")

Vícejazyčné Čechy

I v Praze bylo jako jinde zvykem, že se účastníci na poradách a konferencích navzájem představovali. Tady to ale bylo nutné i z jazykových důvodů. Tak se stalo, že se po řadě jménem představili tři pánové: „Deutsch!" – „Čech!" – „Böhm, to je moje jméno!"