Ano, je to už velmi dávno, naše dětství a mládí. Ach, leží to daleko za námi – tak daleko. Zvládli jsme už dobrou půlku života, mnohé jsme vytvořili a dali svým potomkům.
Ale teď je čas, abychom zase víc mysleli na sebe a nasměrovali svůj život do vlastních a klidnějších kolejí. Můžeme na chvíli zapomenout na svá trápení a strasti a vzpomenout si na svá školní a mladá léta.
Proto dejte svým srdcím pořádný impuls, vytrhněte se na pár hodin ze svého všedního dne, přijďte na třídní sraz, zvu vás. Budou to jistě krásné, nezapomenutelné chvíle!
Chceme si vyprávět o tehdejších časech, o domově, co jsme zažili, než nás odehnali pryč, ven! Roztrhána byla naše krásná společná pouta, rozehnáni jsme byli po zemi zpustošené válkou.
Ať byl osud k nám sebetvrdší. Nouze a bída nás znovu posílily. Každý zvládal nový začátek úplně sám, proto chceme konečně být zase pohromadě!
I kdyby jen na pár hodin, obnovme naše stará pouta. Nebuďte mrzutí a nepohodlní – zapojte se všichni do velkého shledání!
Vaše školní přítelkyně Anni Wawersich
Ihr lieben Mädel und Buben „von einst"!**
Ja, das ist sehr lange her, unsere Kinder- und Jugendzeit.
Ach sie liegt zurück soweit — soweit.
Wir haben gemeistert schon ein gutes halbes Leben,
unseren Nachkommen vieles geschaffen und gegeben.
Aber nun ist es an der Zeit, daß wir wieder mehr an uns selber denken
und unser Dasein in eigene und ruhigere Bahnen lenken.
Wir können mal vergessen unsere Mühen und Plage
und zurückdenken an unsere Schul- und Jugendtage.
Darum gebt Euren Herzen einen kräftigen Stoß,
reißt Euch für ein paar Stunden von Eurem Alltag los,
kommt zum Klassentreffen, ich lade Euch ein.
Es werden bestimmt schöne unvergeßliche Stunden sein!
Wir wollen uns erzählen, von damals, von Zuhaus,
was wir erlebten, bevor man uns wegtrieb, fort, hinaus!
Zerrissen wurden unsere schönen gemeinsamen Bande,
verteilt wurden wir in einem vom Krieg geschundenen Lande.
War das Schicksal für uns auch noch so hart.
Not und Elend machten uns wieder stark.
Jeder meisterte den neuen Anfang so ganz allein,
darum wollen wir endlich mal wieder beisammen sein!
Wenn auch nur für ein paar Stunden.
unsere alten Bande neu bekunden.
Seid nicht mürrisch und unbequem —
macht alle mit beim großen Wiedersehn!
Eure Schulfreundin Anni Wawersich
věta pokračuje na dalším listu ⟶
Smějící se domovina
Ze sbírky humoru Otto Zerlika
Nový prezident
Když si starý Masaryk jako prezident sundal klobouk (odstoupil z úřadu), dělal si starý mlynářský krejčí starosti, jestli vůbec bude nějaký nový prezident. Na to mu řekl sedlák Konrad: „O to je už postaráno. Chce jím být Beneš, Hodža, Klofáč a ještě půl kopy dalších." Na to řekl mlynářský krejčí udiveně: „Tak to je spíš snazší sehnat klobouk na věšák než prezidenta." (v originále v hornoslavkovském nářečí: „Dåu is jå äiha a Präsident wöi a Höitbou zan kröign.")
Vícejazyčné Čechy
I v Praze bylo jako jinde zvykem, že se účastníci na poradách a konferencích navzájem představovali. Tady to ale bylo nutné i z jazykových důvodů. Tak se stalo, že se po řadě jménem představili tři pánové: „Deutsch!" – „Čech!" – „Böhm, to je moje jméno!"
Lachende Heimat — Aus Otto Zerliks Humor-Sammlung
Lachende Heimat
Aus Otto Zerlik's Humor-Sammlung
Der neue Präsident
Als der alte Masaryk als Präsident seinen Hut nahm, war der alte Mühl-Schneider darum besorgt, ob es denn einen neuen Präsidenten geben wird. Da sagte ihm der Konrad-Bauer:
„Da ist schon vorgesorgt. Das will der Benesch, der Hodscha, der Klofatsch und noch ein halbes Schock werden."
Da sagte der Mühl-Schneider verwundert:
„Dåu is jå äiha a Präsident wöi a Höitbou zan kröign."
Das mehrsprachige Böhmen
Auch in Prag war es, wie anderwärts, üblich, daß sich bei Tagungen und Konferenzen die Teilnehmer gegenseitig vorstellten. Hier war es aber auch aus mehrsprachigen Gründen nötig. So kam es, daß sich der Reihe nach drei Herren namentlich vorstellten:
„Deutsch —!" „Tschech —!" — „Böhm, mein Name!"
Rozdělení textu na listy je odhad — text může o odstavec přetéct na sousední list. Původní znění vlevo je vždy přesné.
Klikni na větu a ukáže se, kde na skenu stojí. Zvýrazňují se celé řádky, ne přesná slova — místo je tedy přibližné.