Milé Horní Slavkovanky a milí Horní Slavkované (Schlaggenwald)!

[obr] Auerbach

Auerbach v Horní Falci, 1. adventní neděle 1981

V září jsme měli velkou radost, že jsme s vámi mohli společně oslavit 25. výročí patronátního přátelství mezi vaším a naším městem. Mnozí z vás přijeli, ale velmi mnoha to bohužel nebylo možné.

Bylo to setkání lidí, které spojuje věrnost jejich domovu. To nás hluboce dojalo. My, Auerbašští, jsme mohli k vašemu shledání přispět svým skromným dílem a rádi tak budeme činit i v příštích letech.

Zbývá už jen několik dní a budeme slavit Svaté Vánoce. Jsem přesvědčen, že právě v tomto čase se vaše myšlenky vrací domů. Přeji vám ale, abyste zažili mnoho radosti i ve svém novém domově.

Přeji vám především Boží požehnání v adventních týdnech, o Svaté noci, o svátcích i po celý rok 1982.

Jménem městské rady a občanů města Auerbach i. d. OPf. i zcela osobně vás srdečně zdravím a zůstávám ve staré vzájemné sounáležitosti

Váš HANNI HABERBERGER, starosta

věta pokračuje na dalším listu ⟶

Milí krajané!

Opět se blíží Vánoce a naše myšlenky na chvíli spěchají zpět, „domů", chtělo by se říci. Stále se nedokážeme odpoutat od míst, kde jsme se narodili a vyrostli. Zvlášť o svatých svátcích si obzvlášť silně uvědomujeme, o co jsme byli připraveni. Domov znamená být doma. I když se nám dnes daří lépe než tehdy. Tenkrát se ostatním národům vedlo stejně bídně jako nám. Nouze byla tehdy všude. Ale my jsme měli domov, měli jsme svůj útulný domek, byli jsme spokojení, přestože k mnohým se nastěhovala chudoba. Naši přátelé, sousedé a blízcí příbuzní byli kolem nás. Dnes jsou rozptýleni do všech větrů, museli odejít téměř na všechny kontinenty. Ať tedy naše vzpomínka v těchto dnech patří všem krajanům, kteří byli zaneseni do Kanady, Severní a Jižní Ameriky, Švédska a především do NDR. Ty to postihlo nejtíže. My, kteří jsme našli přijetí ve spolkových zemích Německa a v Rakousku, to máme přece jen snazší, abychom se scházeli. Už naše setkání nám dávají příležitost k popovídání s přáteli a známými z bývalé domoviny. Nepociťujeme cizotu tak silně jako naši krajané, kteří se museli nejprve naučit jazyk své nové vlasti a přizpůsobit se mravům a zvykům cizího prostředí. Nedokážeme docenit stesk těchto krajanů po ztracené domovině. Předpokládám, že je ve smyslu všech čtenářů Heimatbriefu, když všem těmto krajanům v cizině vyřídím naše upřímné přání a srdečné pozdravy.

věta pokračuje na dalším listu ⟶