„Nebojte se, hle, zvěstuji vám velikou radost, která bude pro všechen lid. Dnes se vám narodil Spasitel, Kristus Pán, v městě Davidově. A toto vám bude znamením: Naleznete děťátko v plenkách, položené do jeslí." (Lk 2,10–12).

V těchto třech verších Lukášova evangelia je vysloveno křesťanské vánoční tajemství o vtělení Božího Syna jako dítěte v jeslích. Tato dějinně spásná událost byla v lidovém umění zobrazována prostě a jednoduše, často i naivně, v nesčetných podobách našich betlémů. S těmito betlémy se setkáváme ve sbírkách jesliček, nacházíme je také v domovských světnicích chebských a krušnohorských krajanů v jejich patronátních městech. Jenom v mnoha domácnostech je už nenajdeme, protože hladina náboženského cítění poklesla. My ale v našich domech a bytech potřebujeme o Vánocích betlém a po celý ostatní rok Boží koutek, kde se rodina může scházet ke společné modlitbě a rozjímání. Při návštěvách domácností člověk i v moderních bytech, kde ještě žije věřící duch, najde krásný betlém z Grödenského údolí nebo z Oberammergau, anebo vlastnoručně zhotovený šikovnýma rukama, k tomu výrazný kříž s Ukřižovaným a obraz Madony. Vše vkusně uspořádané na vhodném místě. Pro dům a jeho obyvatele je tento Boží koutek jakousi vizitkou pro všechny, kdo sem přicházejí a odcházejí – dokladem, že zde bydlí věřící lidé. A teď otázka duchovního správce: Má i tvůj dům podobný náboženský střed?

Odhlédneme-li od vnějšího rámce a krajiny, do níž umělec betlém staví, vracejí se přece stále tytéž postavy. Jesle a v nich Boží dítě. Krmelec se slámou, chudé lůžko, ale připravené s velkou láskou. U jesliček Božího dítěte mnozí vzpomínají na to, jak sami nebyli ukládáni do drahých, módně se měnících kočárků, nýbrž do prosté, řemeslně zhotovené kolébky – kolébky, které se staly znamením života, mateřské péče a znamením návaznosti generací. Co by mnozí dali za to, kdyby se jim podařilo zachránit kolébku z rodného domu. Vedle jesliček stojí nám všem důvěrně známé postavy:

Maria, matka Ježíška: žena, která jako první věděla, kdo je toto dítě v jeslích. O tomto tajemství praví starý cisterciácký růženec: „Ježíši, jenž sis ji od věčnosti vyvolil za svou milou Matku, jenž jsi na zvěstování anděla sestoupil do jejího lůna a devět měsíců v něm přebýval, jenž ses nám narodil jako dítě a byl nám dán jako Syn, jehož jsi ty do plenek zavinula a do jeslí položila." Dítě v jeslích bylo počato zázračně, ale narozeno po lidsku z lidské matky, která tomuto dítěti řekla ano, milovala je, živila je a prožila mateřství se všemi jeho radostmi i strastmi od jeslí až po kříž. Pane, dej nám takové matky, potřebujeme je v době, kdy se mateřství a mateřská důstojnost ocitly v těžké krizi.

Josef, pěstoun Božího dítěte: tesař Josef, snoubenec Mariin, muž, který stál ve stínu, muž pomoci a služby, do jehož života stále znovu zasahovalo Boží vedení, muž, který jistě také hledal bezpečí v rodině, jíž chtěl sloužit jako pilný řemeslník, ale byl vtažen do nejistoty pochybností a sužovaného svědomí, do nehostinnosti chléva, na daleké útěky do cizí země. Velkým činem jeho života je poslušnost vůči Božímu příkazu a ochotná služba své ženě a dítěti, které mu bylo svěřeno. Jeho příklad je výzvou i pro muže a otce naší doby. Mnohým se vytratila ochota pečovat o ženu a dítě.

Andělé: andělé zvěstovali vánoční tajemství světu i pastýřům. Jejich poselství bylo vždy také oblažující vánoční vírou křesťanů. Jejich chvalozpěv: „Sláva na výsostech Bohu a na zemi pokoj lidem dobré vůle" nelze si od našich betlémů odmyslet. Teprve takzvaný osvícený svět položil otázku: „Existují andělé vůbec?" Na tuto otázku odpovídáme poselstvím Písma svatého a učením církve. Existují nebeské mocnosti, které jsou Bohu velmi blízké. Jejich úkolem je být služebníky a posly Božími. Jako Boží poslové zvěstují jeho rozhodnutí: Gabriel zvěstuje Marii tajemství vykoupení a jejího mateřství, andělé na betlémských pastvinách zvěstují narození Božího Slova. Jako znamení Boží péče jsou ochránci a průvodci lidí. Právě v naší ohrožené době potřebujeme ochranu svatých andělů.

věta pokračuje na dalším listu ⟶