„Nebojte se, hle, zvěstuji vám velikou radost, která bude pro všechen lid. Dnes se vám narodil Spasitel, Kristus Pán, v městě Davidově. A toto vám bude znamením: Naleznete děťátko v plenkách, položené do jeslí." (Lk 2,10–12).
V těchto třech verších Lukášova evangelia je vysloveno křesťanské vánoční tajemství o vtělení Božího Syna jako dítěte v jeslích. Tato dějinně spásná událost byla v lidovém umění zobrazována prostě a jednoduše, často i naivně, v nesčetných podobách našich betlémů. S těmito betlémy se setkáváme ve sbírkách jesliček, nacházíme je také v domovských světnicích chebských a krušnohorských krajanů v jejich patronátních městech. Jenom v mnoha domácnostech je už nenajdeme, protože hladina náboženského cítění poklesla. My ale v našich domech a bytech potřebujeme o Vánocích betlém a po celý ostatní rok Boží koutek, kde se rodina může scházet ke společné modlitbě a rozjímání. Při návštěvách domácností člověk i v moderních bytech, kde ještě žije věřící duch, najde krásný betlém z Grödenského údolí nebo z Oberammergau, anebo vlastnoručně zhotovený šikovnýma rukama, k tomu výrazný kříž s Ukřižovaným a obraz Madony. Vše vkusně uspořádané na vhodném místě. Pro dům a jeho obyvatele je tento Boží koutek jakousi vizitkou pro všechny, kdo sem přicházejí a odcházejí – dokladem, že zde bydlí věřící lidé. A teď otázka duchovního správce: Má i tvůj dům podobný náboženský střed?
Odhlédneme-li od vnějšího rámce a krajiny, do níž umělec betlém staví, vracejí se přece stále tytéž postavy. Jesle a v nich Boží dítě. Krmelec se slámou, chudé lůžko, ale připravené s velkou láskou. U jesliček Božího dítěte mnozí vzpomínají na to, jak sami nebyli ukládáni do drahých, módně se měnících kočárků, nýbrž do prosté, řemeslně zhotovené kolébky – kolébky, které se staly znamením života, mateřské péče a znamením návaznosti generací. Co by mnozí dali za to, kdyby se jim podařilo zachránit kolébku z rodného domu. Vedle jesliček stojí nám všem důvěrně známé postavy:
Maria, matka Ježíška: žena, která jako první věděla, kdo je toto dítě v jeslích. O tomto tajemství praví starý cisterciácký růženec: „Ježíši, jenž sis ji od věčnosti vyvolil za svou milou Matku, jenž jsi na zvěstování anděla sestoupil do jejího lůna a devět měsíců v něm přebýval, jenž ses nám narodil jako dítě a byl nám dán jako Syn, jehož jsi ty do plenek zavinula a do jeslí položila." Dítě v jeslích bylo počato zázračně, ale narozeno po lidsku z lidské matky, která tomuto dítěti řekla ano, milovala je, živila je a prožila mateřství se všemi jeho radostmi i strastmi od jeslí až po kříž. Pane, dej nám takové matky, potřebujeme je v době, kdy se mateřství a mateřská důstojnost ocitly v těžké krizi.
Josef, pěstoun Božího dítěte: tesař Josef, snoubenec Mariin, muž, který stál ve stínu, muž pomoci a služby, do jehož života stále znovu zasahovalo Boží vedení, muž, který jistě také hledal bezpečí v rodině, jíž chtěl sloužit jako pilný řemeslník, ale byl vtažen do nejistoty pochybností a sužovaného svědomí, do nehostinnosti chléva, na daleké útěky do cizí země. Velkým činem jeho života je poslušnost vůči Božímu příkazu a ochotná služba své ženě a dítěti, které mu bylo svěřeno. Jeho příklad je výzvou i pro muže a otce naší doby. Mnohým se vytratila ochota pečovat o ženu a dítě.
Andělé: andělé zvěstovali vánoční tajemství světu i pastýřům. Jejich poselství bylo vždy také oblažující vánoční vírou křesťanů. Jejich chvalozpěv: „Sláva na výsostech Bohu a na zemi pokoj lidem dobré vůle" nelze si od našich betlémů odmyslet. Teprve takzvaný osvícený svět položil otázku: „Existují andělé vůbec?" Na tuto otázku odpovídáme poselstvím Písma svatého a učením církve. Existují nebeské mocnosti, které jsou Bohu velmi blízké. Jejich úkolem je být služebníky a posly Božími. Jako Boží poslové zvěstují jeho rozhodnutí: Gabriel zvěstuje Marii tajemství vykoupení a jejího mateřství, andělé na betlémských pastvinách zvěstují narození Božího Slova. Jako znamení Boží péče jsou ochránci a průvodci lidí. Právě v naší ohrožené době potřebujeme ochranu svatých andělů.
Die Weihnachtsbotschaft der Engel
„Fürchtet Euch nicht! Denn seht, ich verkündige Euch eine große Freude, die allem Volke zuteil werden soll. Heute ist Euch in der Stadt Davids der Heiland geboren, der Messias und Herr. Und das soll Euch als Zeichen dienen: Ihr werdet ein Kind finden, das in Windeln gewickelt ist und in einer Krippe liegt." (Lk. 2,10 - 12).
In diesen drei Versen des Lukasevangeliums ist das christliche Weihnachtsgeheimnis von der Menschwerdung des Sohnes Gottes als Kind in der Krippe ausgesprochen. Dieses heilsgeschichtliche Ereignis ist besonders in der Volkskunst schlicht und einfach, oft auch einfältig, dargestellt worden in der Vielfalt unserer Weihnachtskrippen. Wir begegnen diesen Weihnachtskrippen in Krippensammlungen, wir finden sie wieder in den Heimatstuben der Egerländer und Erzgebirgler in ihren Patenstädten. Nur in vielen Häusern finden wir sie nicht mehr, weil der religiöse Grundwasserspiegel abgesunken ist. Wir brauchen aber in unseren Häusern und Wohnungen in der Weihnachtszeit die Weihnachtskrippe und das übrige Jahr hindurch den Herrgottswinkel, wo die Familie sich zum gemeinsamen Gebet und zu gemeinsamer Andacht versammeln kann. Bei Hausbesuchen findet man auch in modernen Wohnungen, wo noch gläubiger Geist lebendig ist, eine schöne Weihnachtskrippe aus dem Grödener Tal oder aus Oberammergau oder von geschickten Händen selbst gefertigt, ein ausdrucksvolles Kreuz mit dem Crucifixus, dazu das Bild der Madonna. Alles geschmackvoll geordnet an passender Stelle. Für das Haus und seine Bewohner ist dieser Herrgottswinkel für alle die hier aus- und eingehen, die Visitkarte, daß hier gläubige Menschen wohnen. Nun die Frage des Seelsorgers: Hat Dein Haus eine ähnliche religiöse Mitte?
Abgesehen vom äußeren Rahmen und der Landschaft, in die der Künstler die Krippe stellt, kehren doch folgende Gestalten immer wieder. Die Krippe und darin das göttliche Kind. Eine Futterkrippe mit Stroh, ein ärmliches Lager, aber mit viel Liebe bereitet. An der Krippe des göttlichen Kindes denken viele an uns zurück, daß sie nicht in teure, modisch wechselnde Kinderwagen, sondern in eine einfache handwerklich gefertigte Wiege gelegt wurden, Wiegen, die zu Zeichen des Lebens, der mütterlichen Sorge und zum Zeichen von Generationen geworden sind. Was würden viele wohl dafür geben, wenn sie die Wiege aus dem Elternhaus hätten retten können. Neben der Krippe stehen die uns allen vertrauten Gestalten:
Maria, die Mutter des Jesuskindes: Die Frau, die als erste wußte, wer dieses Kind in der Krippe ist. Über dieses Geheimnis sagt ein alter Zisterzienserrosenkranz: „Jesus, der dich von Ewigkeit her zu seiner lieben Mutter erwählt hat, der bei der Botschaft des Engels in deinen Schoß herabstieg und neun Monate dort Wohnung nahm, der uns als Kind geboren und als Sohn geschenkt ist, den du in Windeln gewickelt und in die Krippe gelegt hast." Das Kind in der Krippe wunderbar empfangen, aber nach Menschenweise geboren von einer menschlichen Mutter, die zu diesem Kinde Ja gesagt hat, es geliebt und genährt hat und das Muttersein ausgekostet hat mit allen Freuden und Leiden von der Krippe bis zum Kreuz. Herr, gib uns solche Mütter, wir brauchen sie in einer Zeit, da Muttersein und Mutterwürde in schwerste Krise geraten sind.
Josef, der Pflegevater des göttlichen Kindes: Der Zimmermann Josef, der Verlobte Mariens, der Mann, der im Schatten stand, der Mann der Hilfestellung und Hilfeleistung, in dessen Leben immer wieder Gottes Weisung eingriff, der gewiß auch Geborgenheit suchte in der Familie, der er dienen wollte als fleißiger Handwerker, der aber hineingezogen wurde in die Ungeborgenheit des Zweifels und des gequälten Gewissens, hineingezogen in die Unwirtlichkeit eines Stalles, auf weite Fluchtwege in ein fremdes Land. Die Großtat seines Lebens ist der Gehorsam gegenüber dem Auftrag Gottes und die dienstwillige Bereitschaft gegenüber seiner Frau und dem ihm anvertrauten Kind. Sein Beispiel ist ein Anruf an die Männer und Väter auch unserer Zeit. Vielen ist die Sorgebereitschaft für Frau und Kind verlorengegangen.
Die Engel: Engel verkündeten das Weihnachtsgeheimnis der Welt und den Hirten. Ihre Botschaft war immer auch der beglückende Weihnachtsglaube der Christen. Ihr Lobgesang: „Ehre sei Gott in der Höhe und Friede auf Erden den Menschen seiner Huld" ist von unseren Krippen her nicht wegzudenken. Erst eine sogenannte aufgeklärte Welt hat die Frage gestellt: „Engel, gibt es die?" Auf diese Frage antworten wir mit der Botschaft der Hl. Schrift und der Lehre der Kirche. Es gibt himmlische Mächte, die Gott sehr nahe stehen. Ihre
věta pokračuje na dalším listu ⟶
Rozdělení textu na listy je odhad — text může o odstavec přetéct na sousední list. Původní znění vlevo je vždy přesné.
Klikni na větu a ukáže se, kde na skenu stojí. Zvýrazňují se celé řádky, ne přesná slova — místo je tedy přibližné.