⟵ věta pokračuje z předchozího listu

na nohou měla o dvě čísla větší pánské boty. Měla radost, že vidí mého otce, protože jí obvykle věnoval korunu, což tehdy znamenalo hodně a za co se pokaždé dlouze děkovala. Ale teď v tom nejnevhodnějším okamžiku otcův plán zhatila a zvolala zřetelně a nahlas, že to slyšeli všichni v okolí: „Jéžišmarjá, to je milostpán!" a hned nato: „Líbám ruku, milostpane!" Otec Rézi rychle a potají vtiskl do ruky bankovku, jen aby byla zticha.

Jenže právě to udělat neměl, protože když si Rézi peníze prohlédla, usoudila, že do světa musí rozhlásit, jak je ten „milostpán" vzácný člověk. Pan primář se mezitím ještě chvíli zamýšlel pod povytaženým obočím, a než se otec stačil od Rézi vytrhnout – neboť mu skutečně chtěla políbit ruku – ušlechtilý kočár už zmizel v dálce.

Jak je vidět, uzdravil jsem se nakonec i bez toho rozhovoru, jenže otec vždycky znovu vyprávěl, že by tu ubohou Rézi nejraději hned třikrát poslal k čertu, protože mu tak zkazila „audienci u primáře". Přesto se s ní brzy zase udobřil, dostávala od něj svou korunu a na poděkování mu dál říkala: „Milostpane, líbám ruku!"

Hermine Walter, roz. Palm

věta pokračuje na dalším listu ⟶

K výročí založení firmy před 290 lety – Porcelánka v Horním Slavkově

Zaslal: Roman von Czjzek, Vídeň

Česká porcelánka, Horní Slavkov (Schlaggenwald). 1. díl – Historický přehled

Porcelánka v Horním Slavkově

Ke konci 18. století docházelo v Čechách, především v okolí Karlových Varů, k četným pokusům využít místní suroviny (především kaolin) a uvést do provozu porcelánky. Za rok založení slavkovské továrny se považuje rok 1792.

Továrna za Johanna Georga Paula (1792–1799)

Spolu s arkanistou Johannem Georgem Reumannem z Hildburghausenu začal Johann Georg Paulus, měšťan Horního Slavkova, vyrábět porcelán (podle vlastních údajů již od roku 1791). Provozoval „tuto továrnu... od měsíce března 1792 a od měsíce července loňského roku s pecí zřízenou na území Horního Slavkova" (citováno podle H. Meyera, Böhmisches Porzellan und Steingut, Lipsko 1927, s. 14). Jeho žádosti o zemské privilegium ovšem vídeňská Dvorská komerční rada nevyhověla; naproti tomu byla za určitých podmínek povolena výroba „zjemněného hrnčířského nádobí", a to jen „pokud toto svým zdokonalením a modelováním nebude příliš blízké pravému vídeňskému porcelánu a nemohlo by mu být na újmu..." (citováno podle Meyera, s. 16). Podle všech dochovaných zpráv byl takzvaný „Paulusův porcelán" nevzhledný a omezoval se na výrobu běžného nádobí a tabákových dýmek. Paulus nakonec továrnu prodal Louise Greinerové; zemřel roku 1823.

Továrna za Louise Sophie Greinerové a jejích dědiců (1800–1808)

V roce 1800 koupily slavkovskou továrnu od Paula Louise Greinerová a její děti Moritz a Friederike z Gery (Durynsko). Louise Greinerová zemřela roku 1806 a továrnu převzali její dědicové. V roce 1803 se Friederike Greinerová provdala za slavkovského lékaře Johanna Georga Lipperta, který Greinerovu továrnu roku 1808 od dědiců koupil; teprve za něho a jeho společníka Haase dosáhl podnik prvního výraznějšího rozmachu. Snažení Louise Greinerové mělo zjevně jen skromný úspěch: „Postavili sice lepší pece, ale ve výrobě to nedotáhli dál, než že vyráběli poněkud méně hrubozrnné, zcela obyčejné kávové nádobí, které nějakou dobu odbytovali do ruského Polska" (Meyer, s. 17).

Lippert & Haas (1808–1847) August Haas (1847–1867)

věta pokračuje na dalším listu ⟶