⟵ věta pokračuje z předchozího listu
na nohou měla o dvě čísla větší pánské boty. Měla radost, že vidí mého otce, protože jí obvykle věnoval korunu, což tehdy znamenalo hodně a za co se pokaždé dlouze děkovala. Ale teď v tom nejnevhodnějším okamžiku otcův plán zhatila a zvolala zřetelně a nahlas, že to slyšeli všichni v okolí: „Jéžišmarjá, to je milostpán!" a hned nato: „Líbám ruku, milostpane!" Otec Rézi rychle a potají vtiskl do ruky bankovku, jen aby byla zticha.
Jenže právě to udělat neměl, protože když si Rézi peníze prohlédla, usoudila, že do světa musí rozhlásit, jak je ten „milostpán" vzácný člověk. Pan primář se mezitím ještě chvíli zamýšlel pod povytaženým obočím, a než se otec stačil od Rézi vytrhnout – neboť mu skutečně chtěla políbit ruku – ušlechtilý kočár už zmizel v dálce.
Jak je vidět, uzdravil jsem se nakonec i bez toho rozhovoru, jenže otec vždycky znovu vyprávěl, že by tu ubohou Rézi nejraději hned třikrát poslal k čertu, protože mu tak zkazila „audienci u primáře". Přesto se s ní brzy zase udobřil, dostávala od něj svou korunu a na poděkování mu dál říkala: „Milostpane, líbám ruku!"
Hermine Walter, roz. Palm
an den Füßen hatte sie um zwei Nummern zu große Männerschuhe. Sie freute sich meinen Vater zu sehen, denn er schenkte ihr meistens eine Krone, was ja zu jener Zeit viel bedeutete, und wofür sie sich stets langandauernd bedankte. Aber nun durchkreuzte sie im unrichtigsten Augenblick Vaters Plan und rief klar und deutlich, daß es alle im Umkreis hören konnten: „Jessas na, da gnädiga Herr!" und dann noch: „Kiss de Hand, gnä Herr!" Vater steckte der Resl schnell heimlich einen Gelschein zu, nur damit sie ruhig sein sollte.
Aber genau das hätte er nicht tun dürfen, denn als sich die Resl das Geld besah, fand sie, daß man in die Welt hinausschreien müsse, welch ein feiner Mann der „gnä Herr" sei. Der Herr Primarius besann sich indessen noch ein wenig hinter seinen hochgezogenen Augenbrauen, und ehe sich mein Vater von der Resl losreißen konnte, denn sie wollte ihm tatsächlich die Hand küssen, entschwand bereits die noble Kutsche.
Ich bin, wie man sieht, auch ohne Unterredung wieder gesund geworden, nur mein Vater erzählte immer wieder, daß er die arme Resl am liebsten gleich dreimal zum Teufel gejagt hätte, weil sie ihm die „Audienz beim Primar" so vermasselt hatte. Doch bald hatte er sich mit ihr wieder ausgesöhnt, sie bekam ihre Krone und sagte zum Dank weiterhin „Gnä Herr, kiss de Hand!".
Hermine Walter, geb. Palm
věta pokračuje na dalším listu ⟶
K výročí založení firmy před 290 lety – Porcelánka v Horním Slavkově
Zaslal: Roman von Czjzek, Vídeň
Česká porcelánka, Horní Slavkov (Schlaggenwald). 1. díl – Historický přehled
Porcelánka v Horním Slavkově
Ke konci 18. století docházelo v Čechách, především v okolí Karlových Varů, k četným pokusům využít místní suroviny (především kaolin) a uvést do provozu porcelánky. Za rok založení slavkovské továrny se považuje rok 1792.
Továrna za Johanna Georga Paula (1792–1799)
Spolu s arkanistou Johannem Georgem Reumannem z Hildburghausenu začal Johann Georg Paulus, měšťan Horního Slavkova, vyrábět porcelán (podle vlastních údajů již od roku 1791). Provozoval „tuto továrnu... od měsíce března 1792 a od měsíce července loňského roku s pecí zřízenou na území Horního Slavkova" (citováno podle H. Meyera, Böhmisches Porzellan und Steingut, Lipsko 1927, s. 14). Jeho žádosti o zemské privilegium ovšem vídeňská Dvorská komerční rada nevyhověla; naproti tomu byla za určitých podmínek povolena výroba „zjemněného hrnčířského nádobí", a to jen „pokud toto svým zdokonalením a modelováním nebude příliš blízké pravému vídeňskému porcelánu a nemohlo by mu být na újmu..." (citováno podle Meyera, s. 16). Podle všech dochovaných zpráv byl takzvaný „Paulusův porcelán" nevzhledný a omezoval se na výrobu běžného nádobí a tabákových dýmek. Paulus nakonec továrnu prodal Louise Greinerové; zemřel roku 1823.
Továrna za Louise Sophie Greinerové a jejích dědiců (1800–1808)
V roce 1800 koupily slavkovskou továrnu od Paula Louise Greinerová a její děti Moritz a Friederike z Gery (Durynsko). Louise Greinerová zemřela roku 1806 a továrnu převzali její dědicové. V roce 1803 se Friederike Greinerová provdala za slavkovského lékaře Johanna Georga Lipperta, který Greinerovu továrnu roku 1808 od dědiců koupil; teprve za něho a jeho společníka Haase dosáhl podnik prvního výraznějšího rozmachu. Snažení Louise Greinerové mělo zjevně jen skromný úspěch: „Postavili sice lepší pece, ale ve výrobě to nedotáhli dál, než že vyráběli poněkud méně hrubozrnné, zcela obyčejné kávové nádobí, které nějakou dobu odbytovali do ruského Polska" (Meyer, s. 17).
Lippert & Haas (1808–1847) August Haas (1847–1867)
Zum Gedenken der Firmengründung vor 290 Jahren - Die Porzellanfabrik in Schlaggenwald
Zum Gedenken der Firmengründung vor 290 Jahren
Eingesandt: Roman von Czjzek, Wien
Böhmische Porzellanfabrik, Schlaggenwald. 1. Teil Historischer Überblick
Die Porzellanfabrik in Schlaggenwald
Gegen Ende des 18. Jahrhunderts gab es im böhmischen Bereich, vor allem in der Karlsbader Gegend, zahlreiche Versuche, die dort vorhandenen Rohstoffe (vor allem das Kaolin) zu nützen und Porzellanfabriken in Betrieb zu nehmen. Das Jahr 1792 gilt als Gründungsdatum der Fabrik in Schlaggenwald.
Die Fabrik unter Johann Georg Paulus (1792 - 1799)
Zusammen mit dem Arkanisten Johann Georg Reumann aus Hildburghausen begann Johann Georg Paulus, ein Schlaggenwalder Bürger, Porzellan zu erzeugen (nach eigenen Angaben seit dem Jahre 1791). Er betrieb „diese Fabrik ... seit dem Monat Martii 1792 und seit dem Monat Julii v. J. mit einem auf Schlaggenwalder Territorio errichteten Brennofen" (zitiert nach H. Meyer, Böhmisches Porzellan und Steingut, Leipzig 1927, S. 14). Seinem Ansuchen auf ein Landesprivilegium wurde vom Hof-Kommerzienrat in Wien jedoch nicht stattgegeben, hingegen wurde die Produktion von „verfeinertem Töpfergeschirr" unter der Bedingung erlaubt, „wie lange dieses durch mehrere Verfeinerung und Modellierung dem ächten Wiener Porzellain nicht zu nahe tritt und nachtheilig seyn könnte ..." (zitiert nach Meyer, S. 16). Allen uns überlieferten Berichten zufolge war das sogenannte „Paulus-Porzellan) unansehnlich und beschränkte sich auf die Erzeugung von gewöhnlichem Geschirr und Tabakspfeifen. Paulus verkaufte die Fabrik schließlich an Louise Greiner; er starb im Jahre 1823.
Die Fabrik unter Louise Sophie Greiner und ihren Erben (1800 - 1808)
Im Jahre 1800 erwarben Louise Greiner und ihre Kinder Moritz und Friederike aus Gera (Thüringen) die Schlaggenwalder Fabrik von Paulus. Louise Greiner starb 1806, und ihre Erben übernahmen die Fabrik. Im Jahre 1803 hatte Friederike Greiner den Schlaggenwalder Arzt Johann Georg Lippert geheiratet, der die Greinersche Fabrik im Jahre 1808 von den Erben kaufte; erst unter ihm und seinem Kompagnon Haas erreichte das Unternehmen einen ersten beachtlichen Aufschwung. Louise Greiners Bemühungen hatten offenbar nur bescheidenen Erfolg gehabt: „Sie bauten zwar bessere Öfen, brachten es aber mit der Fabrikation nicht weiter, als daß sie etwas weniger grobkörniges, ganz ordinäres Kaffeegeschirr erzeugten, welches sie eine Zeitlang nach Russisch-Polen absetzten" (Meyer, S. 17).
**
věta pokračuje na dalším listu ⟶
Rozdělení textu na listy je odhad — text může o odstavec přetéct na sousední list. Původní znění vlevo je vždy přesné.
Klikni na větu a ukáže se, kde na skenu stojí. Zvýrazňují se celé řádky, ne přesná slova — místo je tedy přibližné.