Historicky a topograficky zpracoval Vinzenz Pröckl, bývalý archivář v Chebu

(6. pokračování)

Rada vyslýchala kazatele při zkušebních kázáních, přijímala duchovní a učitele, starala se o potřeby kostelů a škol a určovala platy; obecně se městští radní snažili co nejvíce podpořit rozkvět škol. Na základě podané žádosti povolil císař Ferdinand I. ročně 40 tolarů z královské desátkové pokladny „na vydržování učeného školního mistra k vyučování a výchově mládeže". Rada se obrátila na slavného Melanchtona ve Wittenbergu s prosbou, aby jí opatřil „učeného muže, který by dovedl zavést a udržet dobrý křesťanský školní řád, a také dobrého kantora, jenž by dokázal vést sbor". Další jednání s Melanchtonem vedla k zřízení latinské katedry se čtyřmi latinskými školami v Horním Slavkově. Byli ustanoveni: rektor, konrektor neboli supremus, kantor bakalář, infimus neboli kvintus. Do škol docházeli žáci místní i přespolní, jejich dobrá pověst se šířila do daleka a měšťané byli nazýváni věhlasnými podporovateli evangelického učení. Velké množství spisů učených a významných protestantů – M. Luthera, Melanchtona, Selnekera, Fischera, Ebera a mnoha dalších – dodnes uchovává hornoslavkovský městský archiv; v lednu 1572 nastoupil do úřadu druhý diakon, jemuž byl se souhlasem císaře Maxmiliána přiznán roční plat 50 rýnských zlatých z desátkové pokladny.

Při střídání evangelických farářů i učitelského sboru německých a latinských škol žilo obyvatelstvo měst Horního Slavkova a Krásna po více než sto let zcela pohodlně v duchu svobodomyslného učení Martina Luthera – k čemuž se zde ještě později vrátíme.

Vrchnostenský pán Kašpar Pflug z Rabštejna se zapletl s králem Ferdinandem do dlouholetého sporu, který nakonec vedl k jeho pádu. Pflug žádal o potvrzení starých privilegií a odvolával se přitom na majestát krále Vladislava ze 14. ledna 1516 a na majestát krále Ludvíka, jimiž bylo Janu Pflugovi panství Bečov přiznáno jako svobodně dědičné, a žádal o jeho vklad do zemských desek. Král Ferdinand tuto žádost zamítl, protože chtěl sám provozovat těžbu ve stříbrných a cínových dolech panství, a nakonec po dlouhém sporu reskriptem z 28. ledna 1538 sice prohlásil panství Bečov za Pflugovo svobodné vlastnictví, ale samotné město Bečov i se všemi doly přiřkl královské komoře.

Rozhořčen tímto výsledkem pokračoval Pflug ve sporu s ještě větší zatvrzelostí a přistoupil ke svazu, který na ochranu protestantů založili bratři hrabata Kašpar, Jindřich Mořic a Albín Šlikové a saský kurfiřt. Odjel do Prahy (23. března 1538), zatímco císař Ferdinand pokračoval ve svém tažení přes Žlutice do Chebu, aby se tam setkal se svým bratrem, císařem Karlem, a se spojencem Mořicem Saským.

Podobojí stavové požadovali ve středu na Benedikta „k ochraně vlasti" vojsko, vozy a další válečné potřeby a jmenovali Kašpara Pfluga z Rabštejna nejvyšším polním hejtmanem.

Mezitím se pod vévodou Albou soustředilo na bavorské hranici 35 000 mužů císařského vojska; 5000 mužů již postoupilo až k Weidenu. Mořic Saský ohrožoval Jáchymov. Kašpar Pflug, vědom si nebezpečí, vyzval stavy litoměřického, slánského a žateckého kraje, aby vytáhly s vojskem do pole, a nechal v pohraničních lesích zřídit rozsáhlé záseky. Pražské stavy zasáhly vážně teprve tehdy, když kurfiřt Mořic dobyl v severních Čechách město Kadaň.

Dne 28. března 1538 byl zahájen nábor vojska, v pražských městech se přihlašovali muži do zbraně a stavy severozápadních Čech dostaly příkaz poslat pomocné vojsko do Bečova. Kurfiřt Fridrich Falcký, hlava protestantské unie, se snažil přimět pražské stavy k postavení ozbrojeného vojska a udržoval s Pflugem důvěrná jednání. Saský vojevůdce Thumshirn, důvěrník Fridrichův, byl 31. března pozván na zámek Bečov, kde byly vypracovány další plány útoku. Fridrich poslal do Bečova požadované ručnice. Z kurfiřtské armády

věta pokračuje na dalším listu ⟶